Anarchy l.h.

Chapter 36|| Monrchaini

"Nástupiště 9 3/4???" Řekl Luke pisklavým hlasem. "A to je sakra co?" Řekl zoufale, neboť tento výraz asi nikdy v životě neslyšel.

"Je to z Harryho Pottra" objasnila jsem "neznáš Harryho Pottera?"

"Ne??" Odpověděl s jemnou otázkou v podtónu "měl bych"

"Asi ne" mávla jsem nad celou touhle konverzací rukou, neboť bylo asi zbytečné Anarchainivy vyčítat jeho neznalost v lidských filmech. "No a na co tedy používáme ten kamínek?" Zeptala jsem, aby jsem přešla od tématu 'Harry Potter'. Luke zatnul čelist a vypadal dost podrážděně.

"Už jsem ti to řekl" přecedil skrz zuby "Dostáváme se s ním do lidského světa" byl celý napjatý a vypadal jakoby každou chvíli chtěl vykřiknout. Bylo mi to líto, neboť jsem nevěděla proč se jeho nálady tak rapidně mění.

"Ale jak?" Snažila jsem se být narozdíl od něho klidná a mám pocit, že buď má otázka, nebo má klidnost ho rozčilovali k bláznovství.

"To není tvoje starost" vydechl a natáhl k mě ruku. Chvíli jsem na ní koukala jako by jsem snad nikdy v životě ruku neviděla. "Tak se chyť" řekl trochu nevrle a já jsem ho poslechla "zavři oči a hlavně je neotvírej" něco si začal šeptat a pevně si mě k sobě přitáhl a objemul mě "Neotevírej je" zopakoval. Hlavu jsem měla zabořenou v jeho hrudi vonící po tipicky Lukovaké voňavce. Najednou jako by mi vypadli všechny myšlenky. Vůbec jsem nevnímala. Jakoby jsem na pár sekund umřela. Z tohoto 'tranzu' mě probudila prudká rána. Mé tělo se bolestí zkroutila. Pomalu jsem otvřela oči a zároveň se hluboce nadechla. Nademnou byla obloha plná hvězd a až v tuhle chvíli mi došlo 'kde to sakra jsem?'.

"Liss?" Zaslechla jsem chraplavý hlas Luka. Rychle jsem vstala a zahlédla jsem běžícího Luka směrem ke mě. "Tady jsi" řekl udýchaně.

"Kde to jsme?" Zeptala jsem se vyděšeně.

"Na zemi" usmál se

"U lidí?" Zeptala jsem se, aby jsem se ujistila, že jsme tam kde jsme.

"Ano" odpověděl okamžitě

----------

Šli jsme podobnou temnou uličkou jako jsem tenkrát šla s Ashtonem. Luke mě najednou chytil za ruku a tím mě zastavil. Otočil si mě a hluboce se mi koukl do očí.

"Co se děje?" Jemně jsem se zamračila.

"Budeš je muset zabít" oznámil mi a v mém krku jakoby se vytvořil knedlík.

"Zabít?" Zakoktala jsem "nevinný?" Řekla jsem rozklepaně. Nechci nikoho zabít.

"Nejsou nevinný Liss" řekl jemně podrážděně.

"A co udělali tak špatného, že by jsem ti měla pomoc v tom zabít lidi?" Zamračila jsem se

"Nevyvraždíme je všechny bože" řekne nepříjemně Luke "jen monrchainy" odpověděl Luke

"Monarchainy?" Řekla jsem s doufáním, že mi vysvětlí kdo Monarchaini jsou.

"Jsou to lidé, kteří vědí o Monarchainech a chtějí je do jednoho vyvraždit" vysvětlil "Budeš se vlastně bránit" pokrčil rameny a choval se jako hajzl. Ovšem jako vždy.

"Luku, ale-" chtěla jsem namítat, ale on mě přerušil. Byla pravda, že na tuhle jeho naprosto neetickou vlastnost jsem si všimla.

"Musíš Lissandro" přikázal mi. Ten tón, kterým vyslovil mé jméno mě nutil ho praštit do obličeje. Své rty hrubě přitlačil na ty mé a své obrovské ruce obmotal pevně okolo mě.  "Jsi tak malá" zasmál se "mohl by jsem tě obejmout ještě tak pětkrát a měl by jsem tam ještě místo" ušklíbnul se.

"Drž hubu" řekla jsem se smíchem a on se jen uchechtnul a naše rty spojil znovu k sobě. Polibky jsem mu oplácela.

"Jen, chci, aby jsi se bránila zlato" šeptl potichu velmi chraplavým hlasem. Jemně se od mne odtáhl a zastrčil mi pranínek vlasu za ucho.

"Hej Calume tady jsou" zaslechla jsem hluboký hlas, který patřil chlapovi okolo padesáti let. Prudce jsme se s Lukem otočili. Pohled se mi naskytl na zhurba dvacet lidí.

"Monarchaini" šeptl skoro neslyšně Luke.