WHY IS EVERYTHING TOO HARD? | HP FF

🐍•1•🐍

Dva studenti pátého ročníku školy v Bradavicích seděli sami v kupé. Nikdo nevěděl co říct, oba jen potichu truchlili nad nedávnou smrtí přátel, kteří nesli jméno Weasleyovy. Během letních prázdnin totiž rodinu včetně všech sedmi dětí zavraždil Lord Voldemort se svými stoupenci. Harry je měl sice rád, ale starosti mu momentálně dělalo něco jiného. Mnozí by si toho asi nevšimli, ale měnil se, nejen povahově ale i vzhledově. Jeho vlasy byly již čistě černé, pleť skoro až bílá a ostře řezaná. Aniž by si to chtěl přiznat vypadal podobně jako Tom Raddle, kterého viděl ve vzpomínce. Povahu měl také jinou. Dříve byl společenský, teď místo toho byl zavřený někde, kde ostatní nebyly. Nejen to, byl výbušný, věčně podrážděný a šel si po svém bez ohledu na ostatní. Ale i Hermiona se změnila. Její vlasy byly světlé, oči měly odstín nebeské modré.

,,Sakra co to děje!?" řekl až moc na hlas, že sebou jeho kamarádka cukla a praštil do zdi.

,,Harry uklidni se jo? Až budeme v Bradavicích podíváme se do knihovny."

,,Jak můžeš být tak klidná?! Myslíš si, že nikdo nepozná že vypadám jako Voldemort a z tebe je modrooká blondýna?!" pak znovu trefil do zdi

,,Harry, nějak se to vyřeší, nemůžeš tady tak řvát. Co já vím, můžu říct že jsem se obarvila."

,,A já ti říkám, že se nic samo od sebe ještě nevyřešilo." Pak už celou cestu nikdo nepromluvil.

Nechal jsem ostatní jít samotné, do velké síně jsem mohl dorazit alespoň pět minut po tom, než jsem měl, i tak jsem ale stihl otravné zpívání klobouku.

                     
,,Za dávných dob,
když jsem byl mlád
a Bradavice též,
panovala tu jednota,
již jinde nenajdeš.
To čtyři věrní přátelé
rozhodli tehdy spolu
zřídit tu všech na světě
nejlepší kouzel školu.
Společně učme potomstvo,"
řekli a netušili,
že osud brzy zavelí,
aby se kvůli jednomu
z nich rozdělili.
Znal snad kdo lepší přátelé
na celém světě širém,
než byli lstivý Zmijozel
s udatným Nebelvírem?
Snad pouze další pár,
o němž bylo sporu:
Rowenu z hradu Havraspáru
a Helgu z Mrzimoru.
Co zvrtlo se? Byl opravdu
tak špatný konec nutný?
Nu, já tam byl a povím vám
celý ten příběh smutný.
Dí Zmijozel: Učme jen ty,
co nejčistší krev mají."
Havraspár zas: My jen ty, co
nejchytřejší se zdají."
A Nebelvír: Chci toho, kdo
odvahu má a sílu."
Jen Mrzimor byl ochoten
brát všechny bez rozdílu.
Prvotní přátel obavy
zdály se liché být,
vždyť každý z nich v své koleji
jen koho chtěl, moh mít.
A tak například Zmijozel,
jak říkal jsem už prve,
dál ke studiu přijímal
jen mágy čisté krve.
V Havraspáru pak učit se
jen nejchytřejší směli,
kdo k nebelvírským patřit chtěl,
musel být ctný a smělý.
Ostatní všichni skončili
v dobráckém Mrzimoru
a mezi čtyřmi přáteli
nezdál se být stín sporu.
Tak v naší škole život šel
naoko bez potíží,
čas nesvarů a rozmíšek
už tehdy se však blížil
a čtyři mocné pilíře
bradavického hradu
zachvěly se a začaly
zápasit o nadvládu.
Zdálo se tehdy, že boj ten,
v němž druh se s druhem bije,
neslavným koncem hrozí všem
a škola nepřežije.
Až jednoho dne po ránu
Zmijozel náhle zmizel,
a přestože pře ustaly,
v srdce nám vešla svízel.
Z té nerozlučné čtveřice
tři mezi námi zbyli,
koleje se však nikdy víc
jak dříve nespojily.
Teď moudrý klobouk přichází,
vy víte,co se chystá:
do kolejí vás rozřadím
na čtyři různá místa.
Letos však přidám něco víc,
poslechněte,co zpívám:
když dělíme žáky Bradavic,
nepěkný pocit mívám.
Plním sic jen svou povinnost,
přesto se trochu zdráhám,
mám obavy, že škole své
do hrobu napomáhám.
Ach,vězte všichni, kdo tu jste,
že naše škola čelí,
jak nikdy ve svých dějinách
strašnému nepříteli.
Teď musíme se sjednotit,
za jeden táhnout provaz,
jinak se zevnitř zhroutíme,
tak z ní má zpráva pro vás.
Však už jsem dost vás varoval,
co říct jsem chtěl, to víte.
Přistupte, ať do kolejí
se nyní zařadíte !"

Pak ale něco ještě dodal...