WHY IS EVERYTHING TOO HARD? | HP FF

🐍•13•🐍

Pět let.

Tak dlouho trvalo, než jsem si přiznal, že otcovu pomoc vážně potřebuji.
K tomu abych se vrátil tam kam patřím jsem potřeboval pomoc dědiců každého ze zakladatelů.

Přemýstil jsem se na panství Salazara Zmiozela, kde otec přebýval. Nemohl jsem tušit, že hrad má takovou obranu. Sotva jsem dopadl na zem, neznámá magie mě pohltila. Ani regenerace mi nijak nepomáhala, cítil jsem jen neutuchající bolest. Zřejmě jsem po chvilce ztratil vědomí.

*
Když jsem se probudil, stála u mě světlovlasá žena, kterou jsem znal jako svou matku.

,,Kdo jsi, nechodil jsi náhodou do Bradavic?" spustila.

,,Ano, přišel jsem Toma po dlouhé době navštívit, je tady někde?"

,,Zrovna je pryč, ale měl by se zanedlouho vrátit. Můžeš tu na něj počkat."

,,Zdržím se moc rád." Obohatil jsem ji okouzlujícím úsměvem.

,,Vypadáte s Tomem velice podobně, nejsi jeho příbuzný?"

,,Ne, poznali jsme se až v Bradavicích. Ty jsi Evelyn Graceová, že ano?"

,,Teď už Raddleová, ale ano."

Zamračil jsem se ,,Jak to teď s Tomem vlastně je? Pár let jsem byl mimo civilizaci, netuším vůbec nic."

,,Jde po něm ministerstvo, prý za vraždu mnoho lidí."

,,A udělal opravdu něco?"

,,Víš, narodil se mi syn a dcera, byly ale uneseni. Tom udělá cokoliv, aby je oba našel a půjde přes mrtvoly, má to v povaze. Miluje je, oba. Unesl je Tomův bratr, koneckonců ty jsi s ním chodil do ročníku. Byl Tomovi blízký, jeho jediná rodina a potom ho zrovna on zradil." V očích měla slzy. Byl to zrovna ten moment kdy se vrátil i otec.

,,Evelyn?"

Setřela slzy a podívala se na otce ,,Tome, já..."

,,Thomasi, pojď se mnou."

Rozešel jsem se s ním do prostorů, které jsem neznal. ,,Nemůžeš mi před ní říkat Thomasi!"

,,Tak co chceš?"

,,Pomoc, chci se dostat zpět do své doby."

,,Takže po pěti letech jen tak žádáš o pomoc, kterou jsi jasně odmítl se slovy, že tady raději zůstaneš až do smrti, než abych ti já pomáhal."

,,Pokud mi pomůžeš dám ti informace, po kterých tak toužíš"

,,Fajn, máš ostatní dědice?"

,,Jsou v Děravém kotli."

Přemýstil se, já se ještě zastavil za Edwinem a vymazal mu na mě paměť.
Zanedlouho jsem stál vedle otce. Než si mě mohl všimnout, načasoval jsem jeho paměť, že jakmile zmizím, zapomene na mě.

,,Jsem u Jamese a Lily Potterových, Katherine je u Grangerových"

Potom se vše odehrálo tak rychle, že jsem toho ani nestíhal pobrat. Pamatuji si až to, že jsem se ocitl v přijímací místnosti, tváří tvář Katherin.

,,Thomasi...?" na ty slova se mi vrhla kolem krku ,,Kde jsi sakra byl dva roky?!"

Usoudil jsem, že zde ubíhal čas pomaleji ,,Neřeš to, jsem tady."

,,Tome..."

,,Kath, já to nechci řešit. Raději mě seznam s tím co se událo za tu dobu."

,,Pojď se mnou do mého pokoje, všechno ti řeknu."

Jakmile zavřela dveře od svého pokoje spustila. ,,Schyluje se k válce Tome, lidi se začínají rozdělovat na tu temnou a světlou část. Oni vědí o nás, prohlásil to Brumbál čímž si na stranu získal ještě více lidí. Sice pořád navštěvuju Bradavice, už to ale není co bývalo. Asi jsi nezměnil svou stranu, že?"

,,Katherine... já nechci spolupracovat s otcem a ani nemohu. Víš co by se stalo, kdybych se s ním pokusil spolupracovat, skončilo by to jedině smrtí, ať už mou nebo jeho."

,,Sakra, proč otci prostě všechno neodpustíš?! Já jsem to udělala a rozhodně to nepovažuji za chybu. Udělej to taky, uleví se ti."

,,Tohle nemá cenu."

,,Takže zase od všeho utečeš?! Děláš to tak vždycky, neumíš si přiznat chyby! Měl by jsi zmenšit svou hrdost a raději pomoct rodině."

Chtěl jsem se přemýstit, Katherine mě ale chytila za ruku a objala. Odtrhl jsem se od ní ,,Já tohle nedám."

Vyšel jsem ven z místnosti a srazil otce.

,,Thomasi," pozvedl obočí. ,,Kde se tady bereš?"

,,Dej mi pokoj!"

,,Thomasi, nemůžeš mi už odpustit?"

,,Fajn, je to všechno?"

,,Kde jsi byl dva roky?"

,,Pět let, ale to je jedno. Byl jsem v minulosti, jo potkal jsem tě. Vlastně jsi mě skoro propíchl, pamatuješ si snad na Mattea di Avola, ne?"

,,Ty jsi byl on?"

,,Jo" přemýstil jsem před Bradavice. Nakráčel jsem si to přímo do ředitelny.

,,Chci znovu nastoupit do Bradavic."

,,Já tě znovu ale nepřijmu."

,,Na to nemáte právo, podle zákona musíte přijmout každého studenta, jež si o to řekne."

,,Myslím, že zrovna u vás ministerstvo kouzel udělá výjimku"

,,Fajn, proberu to se zástupkyní ředitele, mám za to, že ona zrovna na pravidla dbá."

,,Přijmu vás zpět, cokoli se v této škole stane je ale na vás."

,,Fajn."

Povýšeně jsem odešel na kolej. Ihned se ke mně přihrnul Malfoy...