WHY IS EVERYTHING TOO HARD? | HP FF

🐍•15•🐍

Událo se to dva týdny po Katherinině předpovědi. Obloha se zatáhla, velice často se objevily blesky. Všichni si mysleli, že na Bradavice zaútočil můj otec, já ale tušil že to tak není. Připadalo mi to jako by Brumbál tuhle informaci schválně šířil, aby vyvolal zmatek.

Ucítil jsem vedle sebe Katherinin dech.

,,Tome, co se to děje?"

,,Nevím."

,,Měli by jsme odejít, já se o tebe bojím, nechci aby se ten sen vyplnil."

Sotva tak řekla, obklíčilo jen nás dva asi tucet kouzelníků v kápy. Vtiskl jsem své sestře do ruky přenášedlo jež se mělo spustit za nějakou minutu. Já sám jsem se snažil odrážet všechny kletby.

,,Buďto se přemýstíš se mnou nebo se nepřemýstím ani já!"

Přestal jsem se soustředit na magii, což způsobilo, že mě zasáhla jedna z ne úplně příjemných kleteb. Pohotově jsem to ignoroval, i když mě všechno ukrutně bolelo.

V poslední vteřině jsem se zachytil své sestry. Než jsem ale zmizel pryč, cítil jsem jak jsem schytal ještě pár kleteb.
Upadl jsem k zemi a začal zrychleně oddychovat. Přiběhl ke mně otec a dal nade mě své ruce, odříkával latinská slova, nalil mi do úst pár lektvarů. Nemohu říci, že bych to nějak příliš vnímal, upadal jsem do bezvědomí

*
Ihned po tom co jsem se probudil jsem uviděl Katherine.

,,Tome! Už jsem si myslela, že se nevzbudíš"

,,Co se stalo?"

,,Obklíčili nás, než jsme se přemýstili pryč, ty jsi schytal pár kleteb."

,,Kde je otec?!"

,,Naštvalo ho to, co se stalo. Brumbál se-"

,,Vynech podrobnosti."

,,Není tady, ani matka ne."

,,Fajn, protože máme problém. Blíží se sem mnoho lidí, kteří nebudou zrovna přátelští."

,,Cože?!"

,,Napadli nás, čímž odlákali otce."

Vzal jsem hůlku, která se mi vždy po nějaké době objeví zpět v kapse a vyběhl ven z pokoje, Katherin mě následovala.

,,Prostě se přemýstíme pryč"

,,Kath, nejsou to kouzelníci, jsou to vojáci v jejích přítomnosti žádná taková kouzla nefungují."

,,Asi nemáme plán, co?"

Místo odpovědi jsem z kapsy vytáhl neviditelný plášť a podal ho svému dvojčeti. ,,Násaď si ho a zavři se do místnosti o které si myslíš, že je ohnivzdorná."

,,Neříkal jsi, že magi-"

,,Nepovažuji se nic namítat!"

,,Vážně si myslíš, že máš proti nim nějakou šanci?!"

,,Ne, ale udělám vše proto abych je zdržel" cítil jsem jak obrana hradu už dočista zmizela. ,,Běž a udělej co jsem ti řekl."
Sotva Katherine zmizela, ocitl jsem se tváří, tvář nepřátelům. Nebyli to kouzelníci, nýbrž muži v brnění a meči v ruce. Překvapilo je, když jsem já sám také vytáhl meč. Ačkoli jsem se šermování nevěnoval dlouho, byl jsem v tom dobrý.
Zaútočil jsem jako první, odzbrojil jsem něco kolem deseti lidí. Všichni stále vypadali překvapeně z toho, že umím ovládat meč. Bodl jsem několik lidí, bohužel se již všichni začali vzpamatovávat, začali vracet úder. Mohl jsem být jakkoliv dobrý, ale já sám proti stovkám vojáků, nebyl zrovna vyrovnaný boj.

Zanedlouho jsem byl unavený. Ačkoli se mi rány sami od sebe uzdravovali, cítil jsem se strašně. Jen matně jsem zaznamenával, že mají pochodně s ohněm, se kterým se chystají všechno zapálit, jen matně jsem si uvědomoval, že jsou upíři hořlaví. Někdo mě odzbrojil, slyšel jsem jak čepel dopadla na zem. I když unaveně, začal jsem couvat. Někdo mě zezadu nečekaně chytil a svázal. Nevím co se dělo potom, ztratil jsem vědomí.

*
Probudil jsem se přivázaný v cele. Místnost, ve které jsem se nacházel právě nacházel byla kamenná, měla malý výklenek do chodby, jenž vyplňovali železné mříže.
Zahlédl jsem, že před nimi stojí dva ozbrojení muži. Ten první by se podle zbroji dal nazývat obyčejným centurionem, druhý muž vypadal na vyšší hodnost, zřejmě to byl legionář.

Mohl jsem si vybrat, buďto zemřít nebo zůstat tady, v římském táboře dvojí krve. Chtěl jsem si vybrat smrt, ale věděl jsem, že dlužím Katherine se odsud dostat. Má volba tedy byla jasná.