WHY IS EVERYTHING TOO HARD? | HP FF

🐍•29•🐍

,,Salvatore ví, že jsi žil tady?"

Uchechtl jsem se. ,,Nějak se zajímáš, ne?"

Také se uchechtl. ,,Jenom by mě zajímalo, co na něm vidíš."

,,To zní skoro, jako by na něj onen obávaný původní žárlil. Teda, jen kdybych nevěděl, že se ti líbí Forbesová, taky bych se mohl ptát, proč?"

Klaus se rozhlédl okolo sebe. ,,Jak plánujeme všechny porazit?"

,,Neříkej to Damonovi, ale nemyslím si, že by s nimi byla potřeba bojovat. Oni jsou sice čaroději, ale žijou si tak nějak jako lidi, magii používají k praktickým věcem. Jde spíše o čarodějky, jako je Bennettová, o čarodějky které jsou přesvědčeni, že by nic v rozpolcení s přírodou nemělo být a bla bla bla."

,,Proč bych mu to neměl říkat?"

,,Neřeš to." Byla to totiž věc, kterou jsem všem zastiňoval to, že nepůjdu proti Klausovi, že půjdu s ním proti věcem jako je ministerstvo.

,,Raddle?!" Zavolal na mě někdo zezadu.

,,Do hajzlu." Ještě, než jsem nás ale mohl přemýstit, na mě onen muž seslal ne úplně příjemnou kletbu. Otočil jsem se a nechal mou magii, ať kletbu pohltí. To už se ale okolo začali objevovat bystrozoři, vzal jsem Niklause za ruku a přemýstil nás. ,,Měl bych se vrátit." Letmo jsem zahlédl, jak přikývl, to už jsem se ale přemýstil do svého pokoje. Zanedlouho se ozvalo zaklepání, vstoupil za mnou Damon, sedl si vedle mě. Spojil jsem naše rty, chyběla mi chvíle, kdy jsem nemusel vůbec nic řešit.

*
Byla noc, ležel jsem ve své posteli. Nemohl jsem spát, měl jsem na to až moc energie. Pomalu jsem vstal a sedl si do okna. Vzal jsem z poličky jednu z knih a začal ji číst. Ani, když se zanedlouho rozezněl zvonek, nijak jsem nereagoval, uprostřed noci jsem odmítal komukoli otvírat. Zvonek se naléhavě opakoval, zanedlouho jsem uslyšel, jak někdo jde dolů otevřít. Se zaúpěním jsem odložil knihu a též vyšel ven. Ve dveřích stála Forbesová, podpírala zraněného Lockwooda. ,,Uhněte." Procedil jsem mezi zuby na všechny okolo a vzal od Caroline Tylera. Položil jsem ho na zem a snažil se mu svou magií pomoct. ,,Buďto z nej udělám hybrida, nebo zemře, vyber si." Významně jsem se na Caroline podíval.

,,Přeměň ho." Řekla bez rozmýšlení a sledovala, jak mu nechávám stéct svou svou krev do krku a lámu mu vaz.

,,Do hodiny se probere." Řekl jsem a otočil jsem se k odchodu. Sotva mě poté ale kroky zavedly k mému pokoji, vrazil do mě Damon. Musel jsem vypadat opravdu unaveně, pravda byla, že už to bylo dost dlouho, co jsem v noci spal. ,,Děje se něco Tome?" I když jsem zakroutil hlavou, musel vědět, že to je jinak. Doprovodil mě do mého pokoje a chtěl zase odejít. ,,Zůstaň tady, prosím."

Lehl si vedle mě postel. ,,Co se stalo Tome?"

,,Nic... Jenom nemůžu spát." Mírně jsem se k němu posunul a zavřel oči, netrvalo to dlouho a usnul jsem. Na chvíli poté jsem na své tváři ucítil jeho polibek. To už jsem ale začal mít sny, které mu nedávali spát.

Běžel jsem po pískové cestě lesem, okolo sebe jsem cítil mnoho lidí, prozrazoval je tichý šepot. Zničehonic se všichni začali přibližovat, slyšel jsem jejich dusot a pokřikování. Obklíčili mě, všichni byli rozestoupení okolo mě a tasili meč. Věděl jsem, že jsou mi kouzla k ničemu, vytáhl jsem meč a dýku. Všichni okolo mě se proti mně rozběhli, věděl jsem, že nemám jakoukoli možnost. Prvních alespoň deset minut, jsem se držel, nemohl jsem ale dále držet tolik lidí v útoku. Někdo mě odzbrojil, matně jsem slyšel jejich bojový výkřik.

V tom jsem se probudil, Damon seděl vedle mě a díval se na mě. ,,Co se ti zdálo?"

Vše jsem mu vypověděl, po tváři mi stekla jediná slza. Seděl jsem o něj opřený, měl ruku kolem mých ramen a snažil se mě uklidnit.

Když jsem potom ráno sešel schody dolů, ihned jsem uviděl Lockwooda, přitiskl mě mě rukou ke zdi.

,,Proč jsi mě přeměnil?! Nechci sloužit Klausovi!"

,,Myslíš, že jsem měl jinou možnost? Umřel bys."

,,Raději bych zemřel-"

Přerušil jsem ho, když jsem vzal jeho ruku a sundal ji ze mě. ,,Něco si ujasněme. Já nenechám nikoho jen tak pro nic za nic zemřít. Nebudu potom sledovat ji," mírně jsem ke Caroline, která stála ve dveřích, rukou pokynul. ,,jak tě oplakává. Mimochodem, kdybych to nedělal pro Caroline, nechal bych tě zhebnout."

,,Nezáleží ti na ní nějak?"

Ne ale Klausovi ano. Pomyslel jsem si a falešně se na něj usmál. ,,Nestarej se zlato."  Vyšel jsem z domu ven přímo do deště. Přetáhl jsem přes hlavu kapuci a zmizel v lese nedaleko domu. Prošel jsem do grillu a sedl si na bar vedle Alaricka. ,,Čau." Řekl jsem suše. ,,Neměl bys být spíše s Jennou?"

,,To spíše ty Tome, co děláš tak brzo ráno v baru?"

,,Špatnej den, ale nevyhýbej se otázce."

,,Jenna odjela na návštěvu ke kamarádce."