WHY IS EVERYTHING TOO HARD? | HP FF

🐍•30•🐍

Rozezněl se mu telefon, s úšklebkem jsem sledoval, jak od ní bere telefon, tedy jen do té doby, než jsem uslyšel její ustrašený hlas. ,,Jenno, kde jsi?"

,,U Niny, někdo tady je."

Vytrhl jsem mu mobil z ruky. ,,Jenno poslouchej mě, v žádném případě nezůstávejte na jednom místě, musíte se pohybovat a snažit se utéct pryč. My s Rickem tam přijdeme, ano?"

,,Jo."

Položil jsem hovor a hodil mu mobil. Vyběhli jsme ven, nastoupil jsem do Alarickova auta a vezl nás s oné Nině. ,,Damon by toho měl nechat." Řekl jsem mu.

,,Jak jsi to poznal? Byl to skvělej plán."

Zasmál jsem se. ,,Jste průhlední Alaricku. Tak co, mám alespoň dělat, že jsem mu na to skočil a jít po něm, nebo ho rovnou probodnout?"

Protočil očima a sledoval mě. Já se jen přemýstil za Damona a dal mu ruce na oči. ,,Překvapení." Zašeptal jsem mu.

Naštvaně se na mě podíval. ,,Nemohl jsi alespoň dělat, že jsi to neprokoukl?"

S úšklebkem jsem zavrtěl hlavou a pohledem sjel všechny přítomné. Jedna osoba se ke mně přiblížila a objala mě. ,,Mami?"

,,Měl by ses Tome víc zajímat o svou rodinu."

,,Edwin říkal, že se ostatní dozvěděli o tvém vztahu s otcem."

,,Ano, jdou po mně bystrozoři. Teď se tím ale nezabývej, máš tu přátele." Všiml jsem si, že upíná pohled na mé předloktí.

,,Potom ti to všechno vysvětlím." Řekl jsem obklíčen ostatními.

*
,,Nemusel jsi to dělat." Řekl jsem Damonovi ten den večer.

,,Co přesně?" Zkoumavě se na mě podíval.

,,Shánět mou matku. Jo, sice jsem rád, že je v pořádku, ale i tak, byla ve větším bezpečí, když nevěděla, co se mnou je."

,,Nesháněl jsem ji Tome, přišla sem sama, hledala tě." Odmlčel se. ,,Nikdy jsi o ní nemluvil."

,,Není to pro mě úplně jednoduché, ona je jediná, kdo mi zbyl... Víš, jak to myslím, ne?"

,,Jo, přesně z toho důvodu jsem tady nemohl nechat Stefana. Mimochodem... ještě jsem ti ani nepopřál." Spojil naše rty, nejraději bych se od něj nikdy neodtrhl.

,,Miluju tě Salvatore."

Znovu mě políbil. ,,Všiml jsem si Raddle."

Ráno jsem se vstáváním nespěchal. Tak nějak se mi nechtělo do společnosti ostatních, když jsem se konečně donutil sejít dolů, u stolu seděl Klaus. ,,Už zase si na mě jdeš klást nároky?" Přivolal jsem si pytlík krve.

,,Jak to, že jsi získal zpět své schopnosti?"

,,Proč bych ti to měl asi říkat?" Můj hlas byl ostrý.

Vzal mě za ruku a zmizel se mnou na jeho sídlo. ,,Tys věděl, jakou náladu si dnes vybrat."

,,Tak dělej Niklausi, co po mně chceš?"

,,Mám tu jistou čarodějku, chci abys jí vyslechl."

Zpražil ho nepříjemným pohledem. ,,Co z ní chceš vytáhnout?"

,,Cokoliv." Zavedl mě dolů, do jedné z cel a nechal mě s ní samotného.

Čarodějka se mě ihned pokusila usmažit. ,,Ale notak, jak se jmenuješ?" Nechtěla nic říct, já jí ale nadával na výběr.

,,Clarisse." Mluvila až moc potichu. ,,Nechte mě jít."

,,Byl bych to udělal moje milá Clarisse, víš, ono to ale není zrovna mé rozhodnutí."

,,Jsi čaroděj, patříš mezi nás. Garry by nás neposílat tě najít, kdyby to nevěděl."

,,Kdo je Garry?"

,,To bys rád věděl, co? Řekni mi proč nejsi na mé straně a já ti to řeknu."

,,Ale notak, vážně si myslíš, že jsi to ty, kdo si klade podmínky?" Hodil jsem jednou ze svých dýk, přistála jí jen necelý milimetr od ucha.

,,Garry je náš vůdce, něco jako pro tebe původní. Žijeme kolem Louisville jsou nás tam stovky, ten váš Klaus je proti nám nic."

,,A proč přesně tedy chcete mě?"

,,Momentálně jsi nejmocnější čaroděj."

Uchechtl jsem se. ,,Hezký vědět, ale myslím si, že zůstanu na straně, kde jsem teď."

,,Jsou nějaké zákony, nemůžeš se k němu jenom tak přidat."

Spiklenecky jsem se usmál. ,,Já se nejsem pouhý čaroděj, jsem hybrid. Co si vybereš Clarisse, život nebo smrt?"

,,Život, nechci umřít."

Ovládl jsem její mysl a naklonil se k jejímu uchu. ,,Tak se přidej na Niklausovu stranu. Jednou zradíš a jsi mrtvá." Vytáhl jsem ze zdi svou dýku a šel za Klausem. ,,Žijou v severní části Kentucky, jsou jich stovky a vůdce je Garry." Chtěl jsem zmizet, on mě ale chytil za ruku.

,,Půjdeš tam."

Zasmál jsem se. ,,No tak to ani náhodou. Oni mě uvaří zaživa, nemůžu jsem tak přijít a říct Čau, prosím navzájem se pozabíjejte."

,,Ví snad někdo z nich, že jsi hybrid? Ne. Můžeš jim říct, že se k nim chceš přidat a bojovat po jejich boku"

,,Není to tak jednoduchý Niklausi, ty nejsi jediný, kdo mě má právo ovládat. Sice jsem hybrid, ale jsem i čaroděj. Poznají, když jim budu lhát, nemůžu na ně zaútočit. Až bude válka, já budu první oběť, magie mě roztrhá na kusy."

Tvrdě se na mě podíval. ,,Tak to máš motivaci pro to, aby jsi to zvládl. Protože jestli ne, i když by tě nezabila magie, udělám to já. Zítra ráno vyraž, nikdo nesmí vědět, kde jsi, ani proč. Tu čarodějku si vem s sebou, bude se ti hodit."

,,K čemu ti to bude Niklausi? Pošleš mě tam, abych je zmasakroval, já tam umřu, oni se o všem dozvědí a bum přijdou si pro tebe a usmaží ti mozek, řekl bych, že je to oblíbený trik."

,,Mám tebe dost, odejdi."

,,A co, když tě neuposlechnu? Myslíš si, bůhvíjak nejsi důležitý, každý ale před něčím utíká. Co je to u tebe? Zavřel jsi všechny své sourozence do rakví. Kdo je v té poslední. Tvoje matka? Otec?"

Oči měl krví podlité, nebezpečně se na mě díval. ,,MLČ UŽ KONEČNĚ!"

,,Asi jsem uhodil hřebík na hlavičku, co?" S úšklebkem jsem se přemýstil za Damonem a zezadu na něj skočil.