WHY IS EVERYTHING TOO HARD? | HP FF

🐍•36•🐍

,,Co je zrovna tobě do toho?"

,,Dost, vzhledem k tomu, že se moje holka snaží najít způsob, jak ho zabít a ty mu neustále pomáháš."

,,Opravdu si myslíš, že mi na vás bůhvíjak záleží? Klidně bych Niklause nechal ať to tady srovná ze zemí, vlastně bych se do toho moc rád zapojil."

,,A co Damon? Chodíte spolu."

,,Jste s Elenou takoví sourozenci, kteří si říkají všechno?" Přikývl. ,,A řekla ti, že se líbala s Damonem?"

,,Cože? Má Stefana, proč by se zahazovala s ním?"

,,Jestli bude někdo, kdo Damona zabije, tak to budu já."

,,Počkej tu, zeptám se Eleny."

I s Alarickem se vrátil po necelých dvaceti minutách, má nálada na tom nebyla o moc lépe. ,,Viděl jsem tu vzpomínku." Řekl jsem sotva srozumitelně. ,,Nic mi ani nevysvětluj."

,,Říkala, že to byla jenom přátelská pusa." Promluvil Jeremy.

Bez varování jsem mu událost otiskl do mysli. ,,Přijde ti to jako přátelská pusa?" Líbali se necelou minutu, Damon též nevypadal, že by mu to příliš vadilo.

,,Ví... Ví o tom Stefan."

,,Co je mi po tom? Zítra odcházím, už se sem nikdy v životě nechci vrátit."

,,Nečekal bych, že tě takhle zlomí zrovna rozchod." Bylo to poprvé, co v tuto chvíli promluvil Rick.

,,Jak by bylo tobě, kdybych teď šel a políbil Jennu?"

,,Já ale nejsem ty."

Uviděl jsem jak do baru vešla Elena s Caroline, rozhlížela se okolo. ,,Nejvyšší čas zmizet." Chtěl jsem odejít, Elena si mě ale všimla.

,,Tome, počkej."

,,Co ještě kurva chceš?"

,,Nebyla to Damonova chyba, měl bys mu odpustit."

,,Tak proč jsi ho do hajzlu líbala? Příště si alespoň zjisti, jestli tě nesleduje nějakej pitomej původní idiot." Přemýstil jsem se za matkou, pomalu jsem se na ni podíval. ,,Potřebuju tady přespat."

,,Co se stalo Tome, zlato?" Objala mě.

,,Nic."

,,Jestli máš něco po svém otci, tak je to tvrdohlavost. Vidím, že tě něco vzalo."

,,Pamatuješ si na Elenu, asi jsem se ti o ní už zmínil." Přikývla. ,,Líbala se s Damonem."

,,Vypadal jako hodnej kluk, jsi si jistý, že to nebylo nedorozumění?"

,,Nechci to řešit."

,,Tak proč tady chceš zůstat jenom do zítra, co bude potom?"

,,Jdu po tom chlápkovi, co tě držel."

,,Ty jsi Tome nesnášel stoupence tvého otce a teď jsi sám jako smrtijedi-"

,,Myslíš si, že chci žít takhle?" Rázně jsem ji tvrdým hlasem přerušil. ,,Jsem na jeho straně jenom proto, že nechci aby nikdo ublížil lidem, na kterých mi záleží."

,,Katherine, ona zemřela."

Uchechtl jsem se. ,,Jo, já vím. Byl bych jí možná i pomohl, kdyby o to stála."

,,Za těch pár hodin ses jaksi změnil."

,,Proč si to myslíš? Protože jsem nezachránil Katherine? Jednou jsem potřeboval její pomoc a ona mi dost jasně dala najevo, že jsem pro ni možná tak přítěž." Šel jsem do svého pokoje a zavřel se tam. Zatáhl jsem všechna okna a tím nenechal vstoupit ke mně ani jediný paprsek světla. Svezl jsem se na postel a potichu brečel, bylo toho na mě moc. Když jsem potom, po necelé hodině slyšel zvonek, upřímně jsem doufal, že to nebude ten, kdo bych čekal. Jak se dělo velice často, mé přání nebylo vyslyšeno. Slyšel jsem, jak spolu mluví, pořádně jsem ale zaznamenal, jen pár vět.

,,Tom je můj syn, rozhodně nenechám aby mu kdokoliv jakkoliv ublížil."

,,Chci si s ním jen promlu-"

,,Nezajímá mě, co chceš. Zamysli se, jak by asi bylo tobě, až potom mi můžeš povídat, co chceš. Vypadni odsud."

Usnul jsem, dnes už jsem na cokoliv jiného neměl energii. Cítil jsem na své tváři něčí ruku, věděl jsem, že patří Damonovi. Někdo mě políbil, věděl jsem, že to byl Damon.

,,Promiň Tome, za všechno. Nenech se zabít zlato, ani nevíš, jak moc tě miluju."

Když jsem potom otevřel oči, nikdo tam nebyl. Po tvářích mi tekly slzy, nevnímal jsem nic z okolí.