WHY IS EVERYTHING TOO HARD? | HP FF

🐍•10•🐍

Seděl jsem ve vlaku na nádraží King's Cross. Proklínal jsem se, že jsem se k tomuto kdy umluvil.

,,Thomasi, usměj se."

,,Mám lidi děsit a ne se na ně culit jako sluníčko."

,,Tak alespoň zavři tu knihu, koukáš do ní už dobrou hodinu."

,,Aby jsi nezapomněla, jsem tady jen kvůli tobě, tak buď zticha."

,,Sakra, tak už otci odpusť!"

,,Nastoupil jsem do tohoto vlaku, to by ti mělo stačit."

,,A co když nestačí?! Stačí aby jste s otcem byli v jedné místnosti a už jste oba na pokraji smrti."

,,Katherine, už jsme to řešili tolikrát. Já o rodinu nestojím."

,,A co jsem teda já?"

Nereagoval jsem, pouze jsem se více začetl do knihy.

,,Na něco jsem se ptala!"

Když jsem pořád nic nedělal dala mi facku. Nenávistně jsem se jí zadíval do očí.

,,Já...promiň"

Poté rázně vyběhla pryč z kupé. Pohlédl jsem z okna, rozpoznal jsem že se již blížíme k nádraží.
Abych vše objasnil, tato cesta opravdu nebyla můj výmysl, plánoval jsem svátky v Bradavicích, místo toho mě Katherine donutila nasednout do vlaku a jet za rodiči. Nejraději bych se teď přemýstil zpět, ale složil jsem Katherine neporušitelný slib.

Vystoupil jsem z vlaku, někdo mi položil ruku na rameno. Otočil jsem se, stála za mnou matka.

,,Thomasi... kde je Katherine."

,,Jsem tady."

Slyšel jsem jsem v jejím hlase značnou provinilost.

,,Počkat, počkat, počkat. Co se mezi vámi děje?"

Jelikož se má sestra již nadechovala k odpovědi, dal jsem jí na pusu. ,,Nic." Odsekl jsem potom.

Matka se na mě podezíravě podívala a odpověděla ,,V tom případě můžeme jít." poté se ještě otočila na mě ,,A ty se pokus hned při prvním pohledu Toma neuškrtit."

,,Nemohu nikomu nic slíbit" pronesl jsem chladně. Matka vypadala rozrušeně, ale i přes to nás přemýstila. Ocitl jsem se tváří tvář otci. Nadechoval se aby něco řekl, ale já jsem ho rázně přerušil ,,Važ slova." poté jsem následoval Katherine nahoru do pokojů

,,Thomasi, promiň-"

,,Kath... už to neřeš."

,,Nebylo to správné-"

,,Katherine, v dnešní době není nic správné, jsme ve válce zvykej si."

,,Nechci si vybírat mezi přáteli, rodiči nebo dokonce tebou. Sice jsem řekla, že jsem s otcem ale už teď mě přepadají výčitky svědomí."

,,Jak už jsem řekl já nestojím na žádné straně, proto je zcela absurdní abychom spolu my dva museli bojovat. Kolik lidí ze všech jsou ale opravdu přátelé?"

,,Mnoho a ty máš také přátele"

,,Jo, a tím myslíš koho? Finnegana? Thomase? Katherine prober se, všichni se ke mně obrátili zády jen co mě přeřadili do Zmiozelu."

,,Neobrátili se k tobě."

,,Ty to máš jednodušší, Havraspár se s Nebelvírem přátelý, ale Zmiozel? Ne že by mi vadilo nemít přátele."

,,S tvým chováním se zanedlouho všichni všechno dozví. Už tak se ze mě pořád snaží dostat jestli tě tehdy unesl otec. Tady je tvůj pokoj, hned vedle je můj ale předem tě upozorňuji že máš přísně zakázáno tam chodit. Tak jo musím něco dořešit."

,,Katherine, co v tom je?"

Zamračila se,,Jak to myslíš?"

,,Někoho máš, že jo?"

,,Psst, ne tak nahlas."

,,Takže mám pravdu?"

,,Děláš jako by jsi ji někdy neměl."

Zašklebil jsem se na ni ,,Kdo to je?"

,,Nemyslíš si snad, že ti to řeknu."

,,Ty víš, že tě jinak budu nadosmrti otravovat a to nechceš."

,,Teď vážně už musím, potom se za tebou zastavím a všechno ti řeknu."

,,Domluveno."

Usmála se a zmizela za dveřmi. Já sám jsem vešel do místnosti jež nazvala mým pokojem. Pokoj byl tmavý, pro upíra jako stvořený. Posadil jsem se ke stolu, zanedlouho jsem uslyšel hlasy vycházející z vedlejší místnosti. Oba hlasy jsem dobře znal, jeden patřil Katherine, ten druhý Malfoyovy.

,,Thomas o nás ví."

,,Co jsme také mohli čekat s tou jeho přehnanou inteligencí."

,,Nech si to Draco, sám jsi se prozradil, když jsi mu všechno řekl."

,,Jo a on mi potom vymazal paměť."

Mé oči byly podlité krví ze vzteku jež jsem měl. Praštil jsem židlí o zem, rozletěla se na kusy. Otevřely se dveře, stála v nich Katherine.

,,Thomasi, jsi v pořádku?"

,,V pořádku?! Kdy jsi mi chtěla říct, že chodíš s Malfoyem?!"

,,Tome, j-"

Nenechal jsem ji doříct větu a přemýstil se za Bradavické pozemky. Nemohl jsem ale tušit, že sotva to udělám někdo mi zlomí vaz...