WHY IS EVERYTHING TOO HARD? | HP FF

🐍•31•🐍

,,Sakra, co blbneš Tome?"

,,Dneska máš nějakou špatnou náladu." Vlepil jsem mu pusu na tvář a slezl z něj.

,,Zato ty jsi jako vyměněný."

,,Podařilo se mi vytočit Klause a to mi k lepšímu dní stačí."

Uchechtl se. ,,Měl jsem za to, že ho uctíváš."

Znovu jsem mu dal pusu na tvář. ,,To už jsem ti vysvětloval milionkrát." Chytil jsem ho za ruku a táhl ho ven z pokoje. ,,Potřebuju mezi lidi, nebo z tebe zešílím."

,,Žiju přes sto sedmdesát let a člověka jako jsi ty, jsem ještě nepotkal." Řekl potichu, jakoby mimochodem.

,,Protože nikoho jinýho nemáš rád tolik, jako mě."

,,Jo, to snad ani nejde." Seběhl se mnou schody, já si přivolal si krev. ,,A co já?"

Pohnul jsem prstem ve znamení, aby počkal a nasál trochu krve. ,,Došli ti zásoby Dame, tvoje chyba."

,,Já tě nenávidím." Vrhl se po mně, já ho ale odrazil na druhou stranu místnosti. Přesně v té chvíli z venku ale vešel Stefan s Elenou. Vstal jsem ze země, Damon mě následoval.

,,Co mezi váma zase je?" Ptala se Elena.

Vyměnil jsem si pohled s Damonem. ,,Jestli nechceš posloužit jako snídaně, tak se mu kliď z cesty." Konstatoval jsem nastalou situaci a nasál zbylou krev.

,,Co vy dva dnes plánujete?" Ptal se Stefan.

,,Vykrást krevní banku." Zamumlal Damon a dál si mě nevšímal.

Uchechtl jsem se a otočil se na Elenu. ,,Vážně bys měla zmizel, zatemňuješ mu myšlení."

,,Děláš, jako by mě někdo tady chtěl vysát."

Znovu jsem se uchechtl. ,,Nedělej si iluze, každý upír tady by to nejraději udělal, tak si to uvědom. Bylo by to jenom na mě, jsi dávno bez krve." Jako bych nic neřekl jsem se podíval na Stefana. ,,Říkal jsi něco o místě, kde ho můžu nechat bez větších problémů?" Damon mi chtěl jednu vrazit, já se na něj ale varovně podíval.

,,Večer pořádá Matt táborák, do té doby nic." Odpověděl mi.

,,Jo super." Zamumlal jsem. ,,Budu mu muset sehnat snídani." To se Damonovi konečně podařilo mě nepozorovaně trefit, sletěl jsem ze židle. Vrhl jsem se k němu a přemýstil nás do jedné z prazdnějších ulic mudlovské Británie. Vzal jsem jednoho z nich a postrčil ho k Damonovi.

,,Nehodlám ho zabíjet Tome."

,,Nemusíš ho zabíjet, prostě se z něj napij a jdeme." Udělal to, co jsem po něm chtěl a prošel s ním děravým kotlem do kouzelnického světa.

,,Kde to jsme?"

,,Ve světě, kde jsem ještě pár let zpátky žil, tohle je část Británie, o které jsi neměl ani tušení."

,,Tady jsi vyrůstal?" Rozhlédl se okolo sebe, vybavil jsem si sebe, v jedenácti letech, tehdy ještě ovlivněn kouzly Brumbála.

,,Až od svých jedenácti. Do té doby jsem žil v normálním světě se sestrou Lily Potterové." Byl jsem napůl ztracen v myšlenkách.

,,Je ješte vůbec na živu?" Ptal se trochu nejistě.

Pokrčil jsem rameny. ,,Asi jo. Byl bych ji navštívil, její manžel by se mě ale okamžitě pokusil zastřelit a tím by to skončilo." Zatáhl jsem ho ke třem košťatům. ,,Musím si s tebou o něčem promluvit." Tentokrát jsem se neobtěžoval ani s kamufláží, prostě jsem s ním vešel dovnitř a chtěl pro něj máslový ležák. ,,Mám úkol od Niklause a je možná pravděpodobnost, že u toho umřu."

,,Proč, co máš udělat?"

,,Nemůžu o tom mluvit, slib mi ale Dame, že se mě nebudeš snažit najít."

,,Tak mi ty slib, že kdybys měl jakoukoli možnost vrátit se, tak to uděláš."

Zhluboka jsem se mu zadíval do očí. ,,Slibuju." Na chvíli jsem ho políbil. ,,Jestli bych se fakt nevrátil, hledali jste Niklausovi sourozence, je to tak?" Přikývl. ,,Má je zavřené v rakvi. Počet ale nevychází, Niklaus má čtyři sourozence- Rebekhu, Elijaha, Kola a Finna. V poslední z rakví musí být buďto jeho matka, nebo otec, jinak by ho to tak nevytočilo."

Trochu zaujatě mě sledoval, nemohl jsem z jeho pohledu nic vyčíst. ,,Jak jsi na to přišel?"

Zakroutil jsem  hlavou. ,,Neřeš to. Musíte zjistit, kdo v té rakvi leží, je ti to jasné?" Sledoval jsem ho jak přikývl, byl by možná něco dodal, kdyby si před nás nestoupnul jeden z bystrozorů. ,,Něco chcete?" Mluvil jsem tvrdě, arogantně jsem si ho měřil pohledem.

,,Pane Raddle, je na vás vydaný mezinárodní zatykač a vy se jenom tak zeptáte, jestli něco chci? Půjdete se mnou na ministerstvo."

Pokrčil jsem rameny a vzal Damona za ruku. Oba jsem nás přemýstil do jeho pokoje.

,,Sakra, to jsi sériový vrah, nebo co?" Ptal se mě ihned.

,,Ne ale syn svého otce, ano." Vyhrnul jsem rukáv. ,,A navíc mám tohle. Budu v mém pokoji, měl bych kontaktovat matku a tak." Odešel jsem a až do večera nevyšel ven.