Ležel jsem na posteli a svůj pohled upíral na strop. Byl jsem ztracen v myšlenkách, proto jsem zprvu nezaznamenal opětovné zaklepání na dveře. Lidé co na pokoj klepaly nakonec otevřely dveře a vstoupili dovnitř, nebyl to nikdo jiný než James a Lily Potterovi.
,,Co tu chcete?" Vyjel jsem na ně hned co jsem je zaznamenal.
,,Pomoct ti Harry-"
,,Nejsem Harry." Rázně jsem ji přerušil. ,,Nevím proč nejste mrtví, ale jste mi jedno. Buďto oba okamžitě odejdete a dáte mi pokoj, nebo se o to aby jste tu zase nebyli postarám sám."
,,Nechceme ti ublížit-" Než by stačila říct mé jméno, ležela na zemi probodnutá dýkou.
,,A co ty Pottere? Budeš moudřejší než ona?" Chladně jsem se ušklíbl.
,,Ty... Ty psychopate!" Klekl si k ní, z očí mu tekly slzy.
,,Nedovoluj si Pottere." Nápodobně jsem si k ženě poklekl a vytáhl zbraň z jejího těla. Olízl jsem krev, která mi z dýky stekla na ruku a podíval se na něj. ,,Jediný její plus je tak možná to, že dobře chutná."
V rychlosti vstal a namířil na mě svou hůlku. ,,Jak jsi to mohl udělat? Ona v tebe věřila, i když nejsi náš syn, chtěla se o tebe postarat."
,,Víš Pottere, blízcí lidé jsou úplně k ničemu. Pořád od tebe něco žádají, přitom když je potřebuješ ty, tak tě zradí. Znáš takovej ten příběh, kde syn plánuje svatbu a poprosí svého otce o to aby obvolali jeho přátele a pozval je? Nikdo nepřijde, protože jim otec řekl, že jeho syn potřebuje pomoc. Dneska tě Pottere nezabiju, ale věř mi, že je to jen kvůli tomu, abych viděl jak tě její smrt ničí."
,,Nejsi nic než černokněžník a psychopat!" Neustále na mě mířil svou hůlkou, v jeho očích se zračila bolest.
,,Ale notak, ty víš, že proti mně nemáš šanci." Mou ruku vyplňovaly plamínky nejrůznějších kleteb. On po mně jen střelil pár ne moc škodných kleteb. ,,Laskavě si to odpusť." Ovládl jsem jeho mysl a přinutil ho sklopit hůlku. ,,Budeš toužit po smrti Pottere, ale nezabiješ se, necháš aby tě to zevnitř dostalo." Přemýstil jsem se do Damonova pokoje, slyšel jsem jak do něj zrovna vchází. Kusem dřeva jsem ho přitiskl ke zdi. ,,Proč jsi mě tam zavřel?!" Můj hlas byl vzteklý, očí mi nebezpečně poblikávaly.
,,Nemůžu tě nechat pomáhat Klausovi." I když to nechtěl dávat najevo, tak jsem ho znal až moc dobře, viděl jsem, jak se mu v očích zračil mírný strach.
,,Přestaň se o mě starat jako o nesvéprávnýho Damone, umím dělat rozhodnutí sám, vím co dělám."
,,Jo a proto mě tady teď probodáváš kusem dřeva." Mluvil přiškrceně, ale až moc srozumitelně. ,,Ty mě stejně nezabiješ Tome, za to co jsem ti udělal by jsi mě prvně dvě hodiny mučil." Chytil kůl a snažil se ho otočit proti mně, sotva tak ale udělal, dřevo vzplálo, nenechal jsem mu prostor pro to, aby mohl uskočit. Potichu syčel bolestí, sotva se držel, aby neřval. Po necelé minutě se dřevo na můj povel zase vrátilo do původního stavu. Sledoval jsem, jak se mu pomalu uzdravovala ruce, sklopil jsem kůl. ,,Proč tohle děláš Tome?" Mluvil potichu, jeho hlas byl slabý.
Uchechtl jsem se. ,,Co přesně Damone? Nemohu za to, že ze mě celou tu dobu co se známe, děláš lepšího člověka." Přesně jako z tebe Elena. Pomyslel jsem si.
,,Nemluv o ní pořád." Zaúpěl.
,,Nemlu-"
,,Znám tě Tome, vždycky když o Eleně mluvíš, nebo na ni myslíš, rukou drtíš ten řetízek, který máš na krku. Nenávidíš ji a přesto jsi jí zachránil život, proč?"
,,Doufal jsem, že nebude fungovat přeměna na hybrida."
,,Jak víš, že nefunguje?"
Jo, další věc, kterou jsem z vyprávění vynechal. ,,Protože hybrida udělal ze mě."
,,Ze člověka se nedá jenom tak udělat vlkodlak, musí to mít v krvi."
,,Ale z upíra uděláš hybrida úplně snadně." Pustil jsem límec jeho košile, který jsem doteď držel. ,,Ještě jednou se mě pokusíš někam zavřít, tak tě tím kůlem probodnu." Vyšel jsem ven z pokoje, přesně ve chvíli, kdy se ozval zvonek.
ČTEŠ
WHY IS EVERYTHING TOO HARD? | HP FF
Fanfic,,Sakra co to děje!?" řekl až moc na hlas, že sebou jeho kamarádka cukla a praštil do zdi. ,,Harry uklidni se jo? Až budeme v Bradavicích podíváme se do knihovny." ,,Jak můžeš být tak klidná?! Myslíš si, že nikdo nepozná že vypadám jako Voldemort a...
