🐍•37•🐍

9 2 0
                                    

Mohlo být něco okolo sedmé hodiny ranní, když jsem se pomalu převlékl do černých přiléhavých kalhot a průsvitné košile. Jako obvykle jsem si do rukávů dal dýky a skryl je kouzlem. Následně jsem se jen přemýstil na Klausovo panství a počkal na Kola. ,,Musíme se do Ohia."

,,Jak víš, že jsou v Ohiu?"

,,Prostě to vím. Pojedeme autem, bude to méně nápadné, než kdybych nás přemýstil."

Pozvedl obočí. ,,Ty máš auto?"

,,Ne, štípl jsem ho Damonovi." Uchechtl jsem se jeho výrazu.

,,Ty jsi s ním zadobře?"

S odpovědí jsem si dal na čas, mezitím jsme stihli dojít k autu, nastoupil jsem na místo řidiče. ,,Damon je mi jedno, proč bych ho měl řešit, když jdu stejně na smrt?"

,,Sám ses bratrovi přihlásil."

Na mé tváři se usadil škleb. ,,Jo, protože chci aby ten Garry trpěl."

,,Jsi proti němu až moc zaujatý a to není dobře."

,,No a? Ty máš v rakvi schovanou svou matku a někdo po vás jde."

,,Jak jsi na to přišel?" Snažil se tvářit nezaujatě, já v tom ale viděl mnohem více.

,,Nejsem tak tupý, jak si myslíš."

,,Neříkej mi, že jsi komuko-"

,,I kdybych to vyprávěl celýmu městu, jak si myslíš, že by se zachovali, bylo by jim to u hajzlu." Vytáhl jsem z přihrádky Damonovy sluneční brýle a nasadil si je.

*
Uběhly dvě hodiny, než jsme se zastavili tam, kde jsem cítil, že jsou. Naznačil jsem Kolovi, ať je potichu a s ním v závěsu jsem šel k jejich prozatímnímu táboru. Ihned potom, co jsem zahlédl stopy po magii, jsem se zastavil, okolo města byl rozprostřen kruh, který je měl chránit. Pokleknul jsem si a dal na zem ruku. ,,Evanescet." Zamumlal jsem a čekal až se zeď rozpadne. Potom jsem ho jen vzal za předloktí a táhl dál, všechno, co jsme míjeli jsem zapálil. Zastavil jsem až před Garrym, všude okolo se rozléhal řev.

,,CO JSI TO UDĚLAL?! Nebyl jsi pro to předpovězen!"

,,Ty jsi snad byl předpovězen pro to, aby jsi prodal mou matku?!"

,,Nech je žít Raddle, za nic nemohou."

,,Dával jsem jim k tomu možnost, jejich chyba, že mě neuposlechli." Vytáhl jsem z rukávu dýku. ,,Ale myslím, že by to šlo. Stačí mi smrt tebe, ten ubohý zbytek čarodějek může přežít." Sledoval jsem jeho přikývnutí a probodl ho dýkou, následně jsem jen nechal ať oheň zmizí a přemýstil se s ním ke Klausovi. ,,Jsou mrtví, jak jsi chtěl." Dosti mě překvapilo, že to Kol potvrdil, nečekal bych, že mu zatají, že pár čarodějů přežilo.

Klaus jen přikývl. ,,Můžeš jít."

Přemýstil jsem se do domu Salvatorových, nečekal bych, že ihned uvidím Damona. Bez rozmýšlení jsem ho objal, v hlavě mi vířilo mnoho myšlenek. ,,Teď nic neříkej." Zašeptal jsem mu a políbil ho.

,,Zabil jsi ho?" Zeptal se nakonec po několika minutách.

,,Jo." Otevřel jsem dveře Caroline, která se zrovna chystala zaklepat. ,,Lockwood to s tebou skončil, co?"

,,Řekl, že musí odjet a zmizel."

,,Jde po Niklausovi ještě více, než předtím." Konstatoval jsem.

,,Jo, je tím úplně posedlý."

,,Jestli s ním někdy budeš mluvit Caroline, řekni mu, že to má zbytečný, proti mně nemá šanci."

Damon se uchechtl. ,,Nějak moc si věříš, ne?"

Vyhrnul jsem si rukávy. ,,Tím, že jsem Dame napadl ty čarodějky, mi odebrali světlou magii, která mě hlídala. Teď jsem na to sám Damone."

,,Cože jsi udělal?!" Promluvila Bennettová, která zřejmě byla za Elenou.

,,Ztichni."

,,Ptám se tě, koho jsi zabil?"

,,Nikoho, jasný?" Vyšinutě mě sledovala, zaznamenal jsem, jak složila Damona.

,,Jestli mi okamžitě neřekneš, co se stalo, tak ho zabiju."

,,Bonnie!" Vykřikla Caroline, Elena se k ní přidala.

Svou magií jsem kolem Damona vytvořil určitý štít, který ho před její magii chránil, potom jsem k němu natáhl ruku a podepřel ho. ,,V pohodě?"

Přikývl, i když nevypadalo, že by to myslel vážně.

Již potichu jsem ho odvedl ke mně do pokoje, kde se Damon okamžitě svezl na mou postel.

,,Proč všechny tvé činy končí tím, že se někomu něco stane?"

Tou otázkou mě až moc zaskočil. ,,Dame, promiň-"

,,Nemyslel jsem to tak, že se mi máš omlouvat Tome, ale podívej se na to objektivně. Navíc, co z toho za poslední dobu jsi udělal jen kvůli sobě?"

,,Já... Nevím."

S vyčerpáním mě zezadu objal. ,,Ještě bys mi mohl dát něco z těch tvých odporných, cosi."

,,Něco najdu." Přislíbil jsem mu a podal mu pár lektvarů.

WHY IS EVERYTHING TOO HARD? | HP FFKde žijí příběhy. Začni objevovat