WHY IS EVERYTHING TOO HARD? | HP FF

🐍•35•🐍

Když se až na druhý den Bennettová rozhodla, že nás může pustit, s rukama v kapsách jsem s Damonem v závěsu vyšel ven.

,,Tome, kam přesně plánuješ jít?"

,,Do kouzelnického vězení, cítím matčinu přítomnost, zachráním ji." Vzal jsem ho za ruku a přemýstil jsem se s ním do Azkabanu. Bylo tu až moc málo mozkomorů, i když bych se měl radovat, bylo to spíše naopak.

,,Tome?" Matka si mě již všimla, pomocí kouzel jsem se snažil odemknout zámek. ,,Tome, zmiz odsud." Její hlas byl slabý, sotva se mi podařilo odemknout zámek, všude se rozezněly alarmy, ze všech stran se objevovaly mozkomoři. Věděl jsem, že mi světlá magie již nebude chtít sloužit, ale potřeboval jsem Damonovi, který se snažil přetrhnout pouta, získat čas. Sáhnul jsem na znamení zla a načerpal z něj co nejvíce energie. ,,Alespoň jednou ať se něco děje podle mých představ." Zamumlal jsem a se vším úsilím vyčaroval patrona. Jakmile ale všichni mozkomoři zmizeli, málem jsem se vyčerpáním svezl k zemi. Damonovi se podařilo roztrhnout pouta, matka nás oba přemístila. Sotva jsem potom ucítil pevnou zem, malátně jsem se sesunul na zem. Na chvíli jsem zavřel oči, potřeboval jsem energii.

,,Tome, jsi v pohodě?"

Přikývl jsem a rozhlédl se okolo. ,,Nečekal bych, že to tady bystrozorové nenajdou. Je tu tolik černé magie, že to ani není možné."

Odpověděla mi matka. ,,Ani po tom tady moc nepátrali, věděli že je to marné."

,,Byla... Byla jsi u něj, když zemřel?"

Na chvíli se odmlčela. ,,Ano, jediné co si přál bylo aby jsi měl lepší život."

,,Nějak zapomíná na Katherine, ne?"

,,Nedlouho po tom, co jsi odešel mu dost jasně dala najevo, že s ním dál nechce mít nic společného. Je v bezpečí, že ano?"

,,Asi, nevím. Když jsem od ní naposledy potřeboval pomoct, vykašlala se na mě. Teď na to nemám kapacitu, promluvíme si později. Chci si odpočinout, než to se mnou sekne." Vzal jsem Damona za ruku a propletl si s ním prsty. Vešel jsem s ním do pokoje, kde jsem dohromady strávil asi dva dny.

,,Nemáš tady teda moc věcí." Konstatoval.

,,Jo, já jsem otce dříve nenáviděl, což vlastně víš." Lehl jsem si do postele, po dlouhé době jsem měl klidný a bezstarostný spánek.

Byla tma když jsem se probudil, Damon tam nebyl. Sešel jsem schody a podíval se na matku.

,,Volal mu jeho bratr." Vysvětlila mi bez toho abych se na cokoliv ptal.

,,To zvládáš žít v tak velkém domě, sama?"

,,Moc často tu nejsem, až moc mi to tady připomíná Toma."

,,Ty ses vlastně bavila s Edwinem?"

,,Tak normálně, moc jsem ho nepoznala, s Tomem se nikdy moc nevídali. Od jeho smrti jsi o něm snad nikdy nemluvil."

,,Kdyby umřel normálně, jsem na tom s ním lépe. V rámci rituálu jsem měl umřít, místo toho se obětoval Edwin. Měl jsem ho fakt rád, samozřejmě, že je mi to všechno líto." Pomalu mě objala. ,,Měl bych jít, ale zastavím se za tebou, ano?"

,,Hlavně buď v bezpečí, slib mi, že se nenecháš zabít."

,,Slibuju." Objal jsem ji a potom se jenom jednoduše přemýstil. ,,Co tu chceš?" Zasyčel jsem na Kola, který seděl v mém pokoji.

,,Ten tvůj Salvatore se před chvílí líbal s Elenou." Řekl mi na rovinu, s nečitelnou tváří jsem ho sledoval. ,,Vůbec nechápu, cos na něm viděl."

Tvrdě jsem ho přerušil. ,,Jestli je to všechno, vypadni."

Přiblížil se ke mně. ,,Jsem oživený jenom kvůli tobě Tome, jsem tu abych tě chránil, jak myslíš, že by Niklaus reagoval na to, že se vloupáváš do vězení."

,,Vypadni odsud a už nikdy sem nelez."

,,Jo, nechtěl bych být u toho, jak Damona probodáváš." Zmizel mi z očí, hned na to za mnou vešel Damon.

,,Co je?" Ptal se, když viděl můj pohled.

,,Líbal ses s Elenou?"

,,Kdo ti to řekl?"

,,To je jedn-"

,,Ptám se tě, kdo ti to řekl?!"

,,Kol."

,,Tak ať si ten tvůj idiot zase vleze do rakve. Jo, Elena mi dala pusu, já ji ale hned odstrčil."

Podíval jsem se na ruku, za kterou mě držel a sundal z ní prsten, který ho chránil. Jen jsem se podíval na okna, která se ihned sama odtáhla, znemožňoval jsem mu odejít. ,,Přestaň ze mě kurva dělat idiota." Zasyčel jsem na něj.

,,Prosím Tome." Mluvil potichu, přes bolest mu skoro ani nebylo rozumět.

Odhodil jsem prsten na podlahu a odešel dolů.

,,Děje se něco?" Ptal se mě Stefan.

,,Kde je Elena?"

,,S Bonnie a Caroline... Co se stalo?"

,,Zeptej se jí sám." I přes to, jak moc pršelo jsem vyšel ven. Šel jsem do Grillu, sedl si na bar, potřeboval jsem všechno dostat z hlavy.

,,Co ty tady Tome?" Cítil jsem jeho dech na krku, viděl jsem Gilberta, jak mě sleduje.

,,Zabiju je. Zabiju ty zbylé čaroděje, ale nikoho se mnou neposílej."

,,Zaskočil jsi mě, zrovna jsem si říkal, že bych tě měl nechat alespoň chvíli na pokoji."

,,Dokud budu na živu, nedopustím, aby nikdo ubližoval lidem, na kterých mi záleží, on jednu z těch osob držel."

,,A do tvé kategorie patří přesně kdo?"

,,Co tě to zajímá?"

,,Půjde s tebou Kol."

,,Fajn." Rezignoval jsem. ,,Vyrazíme zítra, laskavě mu to vyřiď." Sledoval jsem jak odchází a při tom pomalu upíjel že skleničky.

Mladý Gilbert si ke mně sedl, proč, jsem netušil. ,,Co po tobě chtěl Klaus?" Ptal se mě ihned.