WHY IS EVERYTHING TOO HARD? | HP FF

🐍•26•🐍

Ležel jsem na své posteli a pohled upíral do stropu. Nevěděl jsem, jak dlouho tam už takhle byl, tak nějak se naučil od ignorovat čas. Do mého pokoje zničehonic vstoupil Stefan, sedl si vedle mě.

,,Co se mezi váma stalo?" Ptal se mě.

,,Nic." Řekl jsem s nezájmem, ani pohledem jsem o něj nezavadil.

,,Tome... Už jsi skoro dva týdny nevyšel ven. Damon z toho pomalu šílí."

,,O něm ani nemluv. Jediný co jsem udělal bylo, že jsem ho uvedl do reality."

,,A to je přesně co?"

,,Až bude válka Stefane, budu na straně Niklause, nepůjdu proti němu."

,,Proč by byla válka?"

,,Sakra život není tak bezstarostnej! Já ve válce žiju celej život, měl jsem být tím, kdo spasí světlou stranu. Byl to podvod, jsem syn toho, kdo vedl stranu temnou."

,,Promluvím s Damonem-"

,,Kašli na to, tvrdohlavějšího člověka než je on neznám."

,,Tak s ním promluv ty Tome. Fakt ho to trápí, má ale moc velkou hrdost na to, aby za tebou přišel-"

,,A já mám moc velkou hrdost na to, abych lezl za ním."

Upřeně se na mě podíval. ,,Tome..."

Zaúpěl jsem. ,,Fajn." Vyšel jsem ze svého pokoje a s mírným zaváháním jsem vstoupil do toho Damonova. Sotva jsem tak udělal, objal mě.

,,Promiň Tome." Zamumlal potichu do mého ramena.

Hned na to jsem ucítil bolest, kterou způsoboval kůl, který mi zapíchl do zad. Měl jsem otupené smysly, sotva jsem vnímal, že mě odvedl dolů do cely. Ještě, než mi kůl vytáhl, mě donutil vypít Železník, který mě ještě více oslabil. ,,Nenávidím tě Salvatore." I přes to, že jsem mluvil potichu, má slova zněla až moc důležitě.

,,Ty víš Tome, že jsem to musel udělat." Mluvil přes malé zamřížované okno na dveřích. Když jsem nijak nezareagoval, odešel a nechal mě tu samotného. Tedy ne na dlouho, po nějaké době za mnou přišla Katherine.

,,Nemáš být nehodou s Klausem?" Můj hlas byl slabý, skoro ani pohledem jsem o ni nezavadil.

,,Pustil mě." Řekla jako by nic. ,,A co ty jsi udělal Damonovi, že jsi tady?"

,,Nemysli si, že se ti budu zpovídat."

V její ruce se rázem objevila malá nádobka s krví, která přesně pasovala do mříží. Krev jsem během setin vysál, s očima podlitéma krví jsem se na ni podíval.

,,Jestli chceš jestě, řekni mi, proč jsi tady."

,,Proč bys to chtěla vědět?"

,,Jen tak, chci vědět, co jsi svému drahému Damonovi provedl."

,,Nikdo ti na to neskočí Katherine. Buď mě pusť, nebo běž do hajzlu."

,,Pustím tě, ale výměnou za Stefana."

,,Jak si tu svou nabídku strč někam a vypadni."

,,Jsi nějak drzý na to, že jsi tady zavřený Tome." S úšklebkem mi zmizela z očí, podíval jsem se na ony dveře. Dal jsem ruce na mříže a soustředěně zavřel oči, které rázem nabraly ještě tmavější odstíny. Zanedlouho jsem je znovu otevřel a s rukama již v kapsách sledoval, jak se dveře otevřely. Konečně. Pomyslel jsem si. Konečně se mi podařilo prolomit magickou zábranu. Vyšel jsem ven a přemýstil se za svou sestrou.

,,Tome?" Pozvedla obočí. ,,Co tu děláš?"

,,Řekni mi, že tady na pár dní můžu zůstat Kath." Byl jsem fakt zoufalý.

,,Tome, sakra hledají tě bystrozoři, nemůžu se tady nechat. Kde jsi byl doteď? Proč chceš sem zrovna teď?"

,,Bydlel jsem s kámošem, ale to je teď jedno. Bude to jenom pár dní Kath."

,,Takže se opět ozveš jenom když něco potřebuješ, jak jinak."

,,Co ti sakra vadí Katherine? Ty jsi mě snad hledala? Jedinej člověk tady kdo to udělal byl Edwin."

,,Proč vůbec umřel Tome?"

Můj pohled byl prázdný. ,,Obětoval se pro mě." Na chvíli jsem se odmlčel. ,,Poradím si sám." Řekl jsem a přemýstil se do jednoho z hotelů v centru Itálie. Rozešel jsem se domluvit si pokoj. Již dlouho jsem uměl ovládat opravdu mnoho jazyků, italština rozhodně nebyla výjimkou. ,,Voglio un alloggio per una settimana." Chci týdenní ubytování.

,,Come si chiamerà?" Na jaké to bude jméno?

"Pensa a un nome." Jméno si vymysli. Ovládl jsem jeho mysl a vzal z jeho ruky klíče od pokoje. ,,Grazie." Řekl jsem mu jen lhostejně a odešel do pokoje. Byl jsem ukrutně naštvaný na Damona, nemusel mě takhle zavírat. Chápal jsem, že nechce abych se spojil s Niklausem, nikdy ale nebudu mít jinou možnost.

Zanedlouho se ozvalo zaklepání, otevřel jsem příchozímu. Patřila k pokojové službě, pokrčil jsem rameny a pustil ji dovnitř. Sotva se potom ale zavřely dveře, ovládl jsem ji a zakousl se jí do krku. Již dlouho jsem se nenapil přímo z žíly, skoro jako bych zapomněl na ten zásadní rozdíl, kdy byla krev ještě teplá. Již před nějakou dobou jsem Damonovi slíbil, že přestanu a přestoupím na pytlíkovou krev, on to koneckonců dělal kvůli Eleně. Teď mi to ale bylo jedno, odmítal jsem na něj neustále brát ohledy, přičemž jsem z toho nikdy nevyšel dobře.