WHY IS EVERYTHING TOO HARD? | HP FF

🐍•3•🐍

Nemohl jsem se na nic soustředit, bylo to jako kdyby se svět okolo mě točil. Někdo na mě mluvil, netušil jsem kdo- tedy jen do té doby než někdo knihou praštil o stůl.
Podíval jsem se na onoho člověka. Byla to žena celá oblečená v růžovém kostýmku s přeslazeným úsměvem na tváři. Až doteď bych nezaznamenal že obranu učí někdo jiný.

,,Pane Pottere, můžete mi říci co jsem právě řekla?" Z jejího hlasu se mi dělalo špatně od žaludku.

,,Asi to budete muset zopakovat." Na mé tváři se usadil úšklebek.

Úsměv na její tváři zmizel. ,,Zrovna jsem ostatním říkala cíle výuky. V hodinách nebudete používat hůlky a hodiny budou čistě z teoretické stránky."

,,Když si myslíte, že je to vhodné."

,,Ano pane Pottere. Nemáte totiž žádný důvod k tomu se učit praktickou část, jelikož vám ve skutečném životě nic nehrozí. Vaše tvrzení o tom že se ten jehož jméno nesmíme vyslovit vrátil je absurdní. Abych nezapomněla přesně za čtyři dny, v sedm hodin v mém kabinetu na školní trest za to jak jste nedával pozor."

,,Však na ničem z toho co jste vyjmenovala nijak netrvám."

Dále už si mne nevšímala, jelikož byla zaneprázdněná tím jak někdo stále kritizoval její styl učení

*
Po skončení hodiny jsem sebral své věci a vyběhl ven z učebny. Na chodbě jsem narazil na Katherine.

,,Pojď se mnou." Odtáhla mě do jedné z prázdných učeben. ,,Můžeš mi laskavě vysvětlit své chování?! Co se s tebou děje?!"

,,Kath..."

,,Ty tvé výpadky a co ta hodina s Umbridgeovou?! Ty s ní souhlasíš, když říká takový keci?!"

,,Je mi to jedno."

Přivřel jsem oči a chvíli nic nevnímal.

,,Thomasi!"

,,Můžeš pochopit, že já nevidím důvod, proč tu vůbec zůstávat?! Mě je úplně jedno, co si Umbridgeová myslí a jak se chová. Nejraději bych odsud vypadl a už se nevracel."

Odešel jsem pryč. Na další hodiny jsem se vykašlal. Celou věčnost jsem ležel na své posteli na koleji.
Přivřel jsem oči, zřejmě jsem usnul. Viděl jsem tvář svého otce. Vypadal stejně jako když jsem ho viděl ve svém druhém ročníku. Vedle něj stála dívka, která vypadala velmi podobně jako Katherine, vypadali šťastně. Zničehonic vše pohltila mlha a já viděl další vzpomínku. Můj otec se skláněl nad dvěma dětmi. Přiběhla k němu ona žena, u níž předpokládal že je to má matka. Objala ho a dala mu pusu na tvář.
Poté se ale otevřely dveře, stál v nich mně podobný muž.
Scéna se změnila. Otec vypadal frustrovaně. Jeho oči působily temně, byly jako dvě propasti. Nechal nakapat svou krev na mapu. Když to nemělo žádný účinek vzal nejbližší svícen a hodil ho do zdi. Okamžitě přiběhla má matka.

,,Jsou pryč" hlesl sotva slyšitelně.

,,Tome, my je najdeme" odpověděla a se slzami v očích ho objala.

S trhnutím jsem se posadil. Rozhlédl jsem se kolem sebe, nikdo zde nebyl. Vstal jsem a sešel dolů. Chtěl jsem se sbalit a odejít do knihovny, zastavil mě ale bledý kluk, který mi oznámil, že mě očekává ředitel. Byl jsem proti tomu, chodit tam, ale nic jiného mi nezbývalo.

Stanul jsem tedy před kanceláře ředitele a bez zaklepání jsem vstoupil dovnitř.

,,Harry, chlapče. Jsi celý pobledlý, je ti dobře?"

S odfrknutím jsem si sedl na židli.

,,Víš, snažil jsem se přijít na to, proč jsi byl přeřazen. Nenapadá tě nějaký důvod?"

,,Přestaňte si hrát na pitomce. Myslíte si snad, že nevím, o co vám kurva jde??"

,,Víš, vlastně je to ještě trochu jinak"

Pozvedl jsem svou hůlku. Má magie zde nefungovala, něco jí bránilo. Místo toho, než jsem mohl cokoli dělat, mě Brumbál omráčil.

*
Probudil jsem se v řetězech. Má magie stále nefungovala, nemohl jsem nic dělat.

,,Nemáš jedinou šanci na útěk."

,,Kdo jsi?!" cítil jsem se přímo vztekle. Byl to ten stejný muž, kterého jsem viděl ve vzpomínce.

,,Mám tě hlídat Thomasi." jeho hlas zněl posměšně.

,,Kdo jsi?!"

,,A co když ti to neřeknu? Zabiješ mě? Umučíš k smrti?"

,,Dám ti cokoli o co si řekneš, jen mě pusť pryč!"

,,Ne, to nepůjde"

,,Tak co z toho máš?!"

,,Víš, již pár let sháním Toma, teď na něj mám skvělou páku. Harry Potter, syn temného pána, to by chtělo do novin," na chvíli se zamyslel. ,,musím uznat že Toma tenkrát vzalo, když jsem Brumbálovi pomohl tě unést. Byl přímo posedlý tím tě najít."

,,Proč mi to říkáš?"

,,Ani nevím, možná kvůli tomu že se nudím ve tvé společnosti. Až moc se podobáš na svého otce, doufejme že je alespoň tvá sestra zábavnější. Mohl bych říct Brumbálovi aby ji sem přivedl také, určitě se o tebe už musí strachovat. Jedno vím jistě, budu muset něco udělat proto abych se tolik nenudil. Co třeba naštvat tvého otce? Jo, to mi jde skvěle, myslím že začnu hned teď."

Neotálel a seslal na mě jednu z kleteb černé magie. Poté se kousnul do ruky a sehnul se ke mně. Nechal svou krev aby stekla do mých úst.

,,Ty víš co právě dělám, co?"

,,Vážně si myslíš, že tím že ze mě uděláš upíra naštveš otce?"

,,Jo a i kdyby to nefungovalo, vymyslím něco jinýho."

,,S čímž plně souhlasím.

S úšklebkem se na mě podíval a zlomil mi vaz.