Již několik hodin stále dokola viděl okolnosti smrtí jeho blízkých, pomalu z toho začínal šílet. Společnost mu dělal umírající Edwin, smrt jeho sestry, na kterou se vykašlal a v neposlední řadě jeho otce a to i přesto, že stále nevěděl, co se mu vlastně stalo. Jediné, co ho uklidňovalo, byla Damonova ruka na té jeho, kterou cítil i přes spánek. Když se probudil, jeho přítel stále ležel vedle něj a propaloval ho pohledem, jako by se měl rozpustit, kdyby jím uhnul.
,,Vypadáš, jako bys půl dne neprospal." Komentoval to.
Přitáhl se k němu, co nejblíže to šlo a hlavu položil na jeho hruď. ,,Ten kámen je důvod, proč jsem ještě naživu, Damone. Je to ta věc, co můj otec proklel, aby Edwin a později i já nezemřel. Celou dobu se mi před očima přehrávají smrti lidí, kteří mi zemřeli. Promiň Damone, nikdy jsem ten šutr neměl brát do rukou, ale ty víš, jak myslím, neměl jsi mi v tom bránit." Mluvil unaveně, Damon ho stále drtil v sevření. ,,Kolik je hodin?"
,,Něco málo přes dvě odpoledne."
,,Umírám hlady." Konstatoval.
,,Něco ti přinesu." Přislíbil mu a vstal.
Ušklíbl se. ,,Ať to není něco, ale krev." Dále jen sledoval, jak ho v pokoji nahradila Caroline.
,,Pane bože, tohle mi už nikdy nedělej, Tome."
,,Uklidni se, já neumřu, ani kdybych chtěl, ale."
ČTEŠ
WHY IS EVERYTHING TOO HARD? | HP FF
Fanfiction,,Sakra co to děje!?" řekl až moc na hlas, že sebou jeho kamarádka cukla a praštil do zdi. ,,Harry uklidni se jo? Až budeme v Bradavicích podíváme se do knihovny." ,,Jak můžeš být tak klidná?! Myslíš si, že nikdo nepozná že vypadám jako Voldemort a...
