WHY IS EVERYTHING TOO HARD? | HP FF

🐍•2•🐍

,,Ještě ale než se tak stane, prosím ať mohu znovu zařadit Harryho Pottera a Hermionu Grangerovou jelikož jsem dříve nebyl
seznámen s okolnostmi."

Pohlédl jsem na zaskočenou McGonagallovou a jakmile na nás kývla vyšli jsme k ní napříč rozhodnutím.

,,Tak tedy nejprve Harry Potter."

Už podruhé v životě jsem si sedl na stoličku. Viděl jsem jen dychtivé pohledy ostatních než mi klobouk zabránil ve výhledu.

,,Tak už to na mě vybal. Můj fotr je Voldemort a ona je moje sestra."

,,Jak jsem již řekl nebyl jsem před pěti lety obeznámen s okolnostmi ohledně tvého příbuzenstva. Tvůj otec je Tom Raddle, matka Isabella Raddleová rozená Graceová a tvé dvojče Katherine Raddleová kterou znáš spíše jako Hermionu Grangerovou."

,,No a?"

,,Tvé pravé jméno je Thomas Alarick Raddle. Myslím, že sám víš kam tě zařadím. ZMIOZEL!"

Celá síň se zhrozila a já s protočením očí usedl na volné místo ke stolu. Po pár minutách klobouk vykřikl.

,,HAVRASPÁR!"

Všichni mě hypnotizovali zrádcovským pohledem. Já to ale nijak neřešil, nezáleželo mi na tom, co si ostatní myslí. Po večeři jsem se ještě, se svou nově nalezenou sestrou, sešel v komnatě nejvyšší potřeby.

,,Hermiono, nebo mám spíše říct Katherine?"

,,Nech toho, chováš se jako idiot!"

Já se jen ušklíbl a odpověděl ,,Já jako zmiozel mám jiné rozměry než Potter, ne?"

,,Běž někam!"

,,Kath, uklidni se. Jen jsem ti chtěl říct, že na jakýkoliv hraní na chudáčka Pottera, kterého zničehonic přeřadili do Zmiozelu, kašlu."

,,A co když se to někdo dozví?"

,,Tak ať, co je mi po tom? Ty jsi dělej co chceš, jsi v Havraspáru, tebe nikdo neodsuzuje. Já, i kdybych se o cokoliv snažil, jsem teď momentálně zrádce. Měj se Kath." Falešně jsem jí mávl na rozloučenou a odešel.

*
Ráno jsem vstal velice brzy. Po tom co jsem se dostatečně upravil, jsem šel na snídani. Nedalo se ale říct, že bych něco snědl, důvod mé návštěvy byl tak možná ten, že tu nebyl ani jeden jediný člověk. Já tedy mohl konečně vydechnout.
Když jsem byl na odchodu sem přišla i má sestra.

,,Ty už jdeš?"

,,Jo." Hned na to on sám odešel pryč.

Jakmile bylo půl osmé vyšel jsem z knihovny. Nemusel jsem, ani používat neviditelný plášť, abych se dostal do té s omezeném přístupem, vystačil jsem si s kouzly. Zajímavé jak se člověk může za tak málo dnů změnit. Ostatně s kolejí se dá i v klidu pobavit. Teda ne že bych o to stál, někdy je ale potřeba překonat nechuť a mít nějaké ty spojence. Teď už ale k první letošní hodině lektvarů.

Rozhodně se mě neptejete na to, co Snape doteď říkal, jelikož to netuším.

,,Pane Pottere, to že jste teď v mé koleji neznamená, že nemusíte dávat pozor!"

,,Byl bych ho možná i dával, ale to by jste se nemohl chovat jako naprostej idiot." Sykl jsem směrem k němu. V mých očích se zračila temnota.

Celý Zmiozel zalapal po dechu. Normálně bych dostal školní trest tak na dalších dvacet let, ale to aby mi ho mohl někdo dát přerušil hlasitý výbuch.

,,Longbottome, nemůžete se alespoň jednou na něco soustředit? Pottere, odveďte vašeho spolužáka na ošetřovnu."

,,Nebyla by škoda si nechal ujít další příležitost k mému zesměšňování?"

Nezareagoval pouze se ke mně otočil zády. Já se vydal na ošetřovnu vedle mého bývalého přítele.

,,Harry, je mi líto že tě přeřadili do Zmiozelu."

,,A mě je to úplně jedno, rozumíš? Buď tak laskav a přestaň se plést do toho, co ti má být jedno. Jsi na ošetřovně, můj úkol je splněn, tak mě už konečně nech na pokoji."

Otočil jsem se a vrátil se na hodinu. Veritasérum jsem uvařil jako první. Lektvar vypadal přesně jak měl.
Část z něj jsem přelil do malé lahvičky, popsal a odnesl Snapeovi.

,,Pane Pottere, dnes nějak brzy, ne?"

Neodpověděl jsem, pouze jsem na katedru použil vzorek, sbalil si věci a odešel na další hodinu čímž byla obrana proti černé magii. Nic proti tomuto předmětu, ale přeci jen by mě více zajímala samotná černá magie...