WHY IS EVERYTHING TOO HARD? | HP FF

🐍•22•🐍

Otevřel jsem oči, Katherine ležela na mé hrudi. ,,Vidím, že nejsem jediná, kdo má zajímavou minulost." Uchechtla se. ,,A to jsem na živu o hodně déle jak ty."

,,Vrátil se Damon?" Nemohl jsem již skoro ani mluvit, cítil jsem jako by se mi něco odíralo o srdce.

,,Ne." Ušklíbla se.

Hned na to do pokoje vešel Klaus s Damonem. Původní upír se kousnul do ruky a nechal mi stéct svou krev do úst, ihned potom zmizel. U Katherine jsem rovnou ani nezaznamenal, kdy odešla.

,,Říkal jsem ti, že tě nenechám umřít."

,,Jak si ho našel?"

,,Trochu mi pomohl tvůj upíří strejda. Když jsme u toho, měl by ses mu ozvat."

,,Začíná mě to tady pěkně srát, v nejbližší době vypadnu."

,,Proč Tome? Nikdy sis nestěžoval."

,,Předtím si tu byl kvůli Stefanovi, ale teď? Proč tady sakra pořád chceš být?"

,,Třeba proto, že mi na něm záleží?"

,,Záleží ti na něm tak moc, že se ti líbí jeho holka?" Bez dalších slov jsem odešel na místo, kde jsem doufal, že bude Edwin.

,,Tome?" Kath se mi vrhla kolem krku.

,,Kde je Edwin?"

,,Momentálně kdekoliv, ale tady ne."

Zadíval jsem se jí do očí. ,,V tom případě mu vyřiď aby se mi ozval."

,,Zůstaň Tome, stýská se mi po tobě."

,,Aby to nebyla tvá další osudová chyba. Věřila lidem, kterým neměla. Přiznávám Kath, původně jsem odjel, abych  tě ochránil, teď už je to ale jinak. Jsi mi úplně jedno sestřičko, tak si nic nenalhávej." Mluvil jsem chladně, vypadl jsem pryč. Sotva jsem ale pořádně ucítil zem pod nohama, někdo mě zezadu propíchl.

,,Můj nejdražší Tome, vypadáš, jako by jsi skoro zapomněl na onen rituál."

S bolestí jsem vytáhl kus dřeva z břicha. ,,Co po mně chceš?"

,,Vidím, že už máš zase dost energie na to, že bys teď mohl být po smrti."

Uchechtl jsem se. ,,Damon mě vykostí, až se dozví, že jsem ji zabil."

,,Tak vidím, že nezapomněl. Víš, kam Elenu přivést, tak se přičiň."

,,Když máš hubu plnou keců, proč si ji kurva neuneseš sám?"

,,Salvatorovi na ni přepsali dům, ty se mi skvěle hodíš. Odevzdala by se sama, mohu ale čekat, že by si její život nějak pojistili."

Než mu kdokoli mohl cokoliv odseknout, byl pryč. Poraženě jsem se vrátil za Damonem. Nakráčel jsem do svého pokoje, můj pohled se na něj stočil. ,,Co tady pořád chceš."

,,Jo Tome, Elenu mám rád, ale jako kamarádku. To ty jsi člověk, na kterém mi fakt záleží." Spojil naše rty, trvalo dlouho, než jsem promluvil.

,,Měl bys jít." S těmito slovy jsem si sedl na okenní parapet a poslouchal jeho vzdalující kroky. Nechtěl jsem neustále poslouchat o Eleně, stačil mi Klaus.

Netrvalo dlouho, všichni kromě oné dvojnice odešli. Sešel jsem dolů a vzal z mrazáku krev, do Eleniného čaje jsem nenápadně přilil uspávací lektvar. Mohli mě zbavit kouzel, ale ne znalostí.

Elena si sedla ke stolu vedle mě. ,,Hele, co to máš vyryté na ruce?" Ptala se.

Podíval jsem se na svou ruku a uchechtl se. ,,Je to pozůstatek na moje studium."

Napila se čaje. ,,Hele, jak dlouho jsi vůbec na živu?"

Nenamáhal jsem se odpovědět, jelikož po chvilce usnula. Ještě, než jsem ji vzal a odnesl Klausovi, nechal jsem stéct svou krev do jejích úst.

,,No vidíš, že to šlo Tome." Řekl sotva mě uviděl.

,,Už po mně nikdy nic nechtěj idiote."

,,Ale notak, nedovoluj si na starší."

Chtěl jsem vypadnout, on mě ale chytil za ruku. ,,Nikam nejdeš."

,,A to jako proč?"

,,Sám si nevěřil, že bych tě nechal na pokoji. Zůstaneš tady dokud nerozhodnu jinak." I přes mé nadopování železníkem, mě ovládl.

*
V panství Mikaelsonů jsem strávil tři dny. I přes to, že jsem měl neomezený vstup skoro kamkoliv, prakticky pořád jsem byl v pokoji, který mi Niklaus tak nějak poskytl. Byl jsem tak nějak mimo, přemítal jsem, co právě dělá Damon pro to, by přivedl zpět svou milovanou Elenu. Dnes v noci měl být úplněk, Klaus k tomu měl všechny které potřeboval. Upíra tvořila Forbesová, vlkodlaka Lockwood.
Vstoupil za mnou Elijáš, s úšklebkem jsem se na něj podíval. ,,Neměl bys tolik poslouchat bratra Elijáši. Sorry ty si na hodného bratříčka jenom hraješ, ve skutečnosti jsi ho s těmi tvými čaroději chtěl usmažit."

,,A ty by jsi to dokázal také. Máš veliký magický potenciál, můj bratr má důvod držet si tě na své straně."

,,Máš smůlu, o magii jsem přišel."

,,Magii nejde jen tak nechat zmizet. I když ti čarodějky brání ji používat, máš ji stále v sobě."

,,Mou magii potlačuje jedině tak Niklausova krev. Myslíš si snad, že by mi pomáhal, kdyby to pro něj nebylo výhodné? Laskavě mi dej pokoj, nepotřebuju falešné naděje." Bez vyvedení z míry odešel. Věděl jsem, že ani Klaus v domě není, byl jsem zde sám. Pohled jsem upřel na svou ruku, Často jsem se snažil prolomit magickou bariéru, ale bylo to k ničemu, nepotřeboval jsem, aby mi to všechno někdo stále připomínal. Už vůbec ne nikdo z rodinky původních, těch jsem měl momentálně dost.