WHY IS EVERYTHING TOO HARD? | HP FF

🐍•16•🐍

,,Ty jsi tady ten novej?"

Zadíval jsem se na kluka, který mohl být tak stejně starý jako já ,,Máš nějaký důvod na mě mluvit?!"

,,Mě jenom tak neodbydeš. Jsem William David, ale opovaž se mi takhle někdy říct, pro všechny tady jsem jen Will."

,,Můžeš mi vysvětlit co chceš?!"

Zašklebil se na mě ,,Jak se vůbec jmenuješ?"

,,To ti může být u hajzlu." Odsekl jsem mu a rozešel se pryč od něj. Zřejmě mi ale bylo souzeno aby mě člověk jménem William David pořád otravoval.

,,Halooo?"

,,Jmenuju se Tom, Thomas Raddle."

,,Počkej, počkej tvůj otec je Tom Raddle?"

,,Máš s tím problém?!" Vyštěkl jsem na něj.

,,Tom Raddle tady byl, objevil se tady když mu mohlo být podobně jako tobě. Můj otec se s ním znal, považoval ho za tu největší záhadu, která ho potkala. Tom prý chtěl odejít pryč, zrovna tak jako ty, pořád dokola mluvil o tom, že musí někoho najít. Podle otce tu byl skoro jedenáct let, byl z toho zdrcený. Potom zmizel, všichni ho považovali za mrtvého. Teď už chápu proč tak moc plánoval útěk. Prý se párkrát zmínil o nějakém Thomasovi, když chtěli vědět kdo to je, jediná jeho odpověď byla aby se o to nestaral. Když otec umíral, jediné jeho přání bylo, aby jsem našel Toma Raddlea a vysvětlil záhadu s jeho útěkem."

Ačkoli jsem byl zaskočen odpověděl jsem ,,Fajn, nech mě na pokoji!"

,,Thomasi vysvětli mi to, všechno."

Nenávistně jsem se na něj podíval ,,Jestli si myslíš, že bych ti něco řekl tak jsi buďto naivní, nebo blbej" Tentokrát jsem opravdu odešel, tedy po pár metrech na mě někdo spadl. ,,Dávej pozor kam jdeš!" Podíval jsem na dívku, které též mohlo být podobně jako mně.

,,Co si to ke mně dovoluješ?!"

Vstal jsem ze země a ignoroval ji do té doby než na mě zaútočila mečem. Odrazil jsem její útok.

Byla dobrá to ano, po pár minutách jsem již čepelí mířil na její krk. Ukázala na mě gesto jímž projevovala, že se vzdává. Zastrčil jsem jsem svůj meč zpět a pomohl jí vstát.

,,Jsem Klara Stephensonová" natáhla ke mně ruku.

,,Thomas Raddle" její dlaň jsem ale nepřijal. Zkoumavě se na mě podívala než se otočila k ostatním a odešla. Pár dívek ve zbroji ještě vzdychlo, než se rozešly za ní. Rozhlédl jsem se okolo sebe, William stále stál na stejném místě, nevypadalo to, že by můj pohled zachytil ,,Williame!"

,,Jak si se opovážil, říct mi William?!"

,,Jestli se někdo něco dozví, Williame, věř mi, že mě opravdu nechceš naštvat. Nevím co vše ti tvůj otec řekl, ale měl by jsi vědět, že já jsem něco jako kopie mého otce, myslím si že víš co si pod tím představit."

Sice zbledl, ale odpověděl. ,,Vím na tebe tolik věcí, že by jsi se z toho zbláznil! Neřekl jsem ti všechno! Tvůj otec tady sice byl, ale s mou rodinou toho moc společného neměl. Můj otec se s ním chtěl přátelit, ale Tom Raddle ho odmítl. Zařekl se, že se postará o jeho zkázu. Zjistil o něm všechno, když umíral řekl mi ať najdu člověka se jménem Thomas Raddle a zabiju ho."

,,Fajn, pořád nevidím ten problém."

,,Opovaž se byť jen sáhnout na Klaru, chodím s ní"

Zahlédl jsem, že se Klara oddělila od ostatních, byla ještě velmi blízko nás. Šel jsem za ní a dal jí ruku kolem pasu. Chtěla mě za to seřvat, jakmile ale uviděla můj pohled, usmála se na mě a přiblížila se ke mně.

Sotva jsme zašli za roh, začala na mě křičet ,,Co to má znamenat, Thomasi?!"

,,Na všechno zapomeň" chtěl jsem odejít, ale Klara si mě přitáhla do polibku.
Po chvilce se ode mě odtáhla tak rychle, že jsem ji musel zachytit, aby nespadla.

,,Thomasi, promiň-"

Místo odpovědi jsem ji pro změnu políbil já. Polibky, s odhodláním vracela, musela uběhnout věčnost než se od mě odtrhla.

,,Co budu dělat, vždyť já chodím s Willem!"

Nic jsem neřekl, pouze jsem se jí zakousl do krku. Po chvilce jsem přestal a ovládl její mysl. Upíří schopnosti byly to jediné, co mi zůstalo. Zalepili jsem její krk náplastí ,,Nikomu nic neřekneš"

,,Nikomu nic neřeknu"

,,Chceš se rozejít s Williamem."

,,Chci se rozejít s Willem" otočila se a odešla

Hned teď upozorňuji, že mě k tomuto nevedly city, nýbrž skutečnost, že pokud někdo má nějaké informace, tak je to ona.