WHY IS EVERYTHING TOO HARD? | HP FF

🐍•20•🐍

,,Můžem Tome?"

S leteckou budou přehozenou přes ramena, jesem přikývl. Chtěl vyjít ze dveří, já ho ale chytil za ruku. ,,Udělám to jednodušší." Řekl jsem a přemýstil jsem nás do lesa před Virginií.

Damon se sesunul na zem, naštvaně se na mě díval. ,,Příště mě kurva varuj, než na mě budeš používat ty své čarodějnické praktiky."

S úšklebkem jsem ho vytáhl na nohy. ,,Nestěžuj si, ušetřil jsem ti práci. Kde máš tu svou Katherine, ať ji můžeme zabít a zase zmizet?"

,,Nejmenuje se Katherine, ale Elena a nechci ji hned zabít, ale trochu si s ní pohrát."

Zaúpěl jsem. ,,A z toho usuzuješ, že tu budeme jak dlouho?"

,,Uvolni se Tome a užij si to tady." Sotva to dořekl, zmizel mi z očí.

,,Jednou tě kurva zabiju." Odsekl jsem a podíval se na dívku, které jsem si předtím nevšiml. Nebyla ode mě daleko, obešel jsem ji, vystrašeně se na mě otočila. ,,Klid." Mluvil jsem klidně, ovládl jsem její mysli. Zakousl jsem se jí do krku a vysál ji. Z obou koutků pusy mi stékala krev. Jednoduše jsem ji setřel a s lehkým úšklebkem jsem vyšel z lesa. Usadil jsem se na bar na místě pojmenovaném grill a objednal si od nějakého blonďáka pití.

,,Kdo jsi?" Ptal se mě kluk, který si ke mně přisedl.

,,Koho to zajímá?" Odsekl jsem mu a svůj pohled stále upíral na skleničku.

,,Ještě nikdy jsem tě tady neviděl, chci vědět co jsi zač."

,,Tak to jsi asi jediný." Odsekl jsem mu a vymazal mu vzpomínky. Napil jsem se že skleničky, strávil jsem tady hodně času.

*
,,Takže oni neví, proč je Elena stejná jako Katherine?"

,,Více méně, ale Stefan už o mně ví."

,,Sakra, jsi tady pár hodin Damone." Zaúpěl jsem.

,,Až moc dobře mě zná Tome, co bys čekal? V mezi čase mě už stihl shodit ze střechy. Pojď, prozatím můžeme zůstat v jistém opuštěném baráku. Je to neosídlené panství." Řekl a vstoupil dovnitř, já hned za ním. Nábytek byl akáciový, celý dům ale jinak zbarven do světlých barev.

Mávnul jsem rukou, čímž se všechny okna zatáhla. ,,Co tady teda plánuješ dělat, tu svou Katherine jsi už dávno mohl zabít."

,,Není to Katherine, ale Elena-"

,,No a? Ty si ji z ní stejně děláš. Jsi tady jenom, protože chceš Katherine dostat z té krypty ven. Co když tam sakra vůbec není?! Podle toho, co jsem od tebe slyšel byla dost chytrá na to, aby zdrhla."

,,Já jsem byl u toho, když ji odváželi."

,,Úplatek, neříká ti to nic?"

,,Nepleť se do toho Tome, nic o tom nevíš."

,,Tvá klasická odpověď, co?" Prošel jsem okolo něj on mě ale chytil za ruku.

,,Nenechám tě kamkoliv jít."

,,Kurva Damone, dej mi pokoj!"

,,Tak se uklidni. I kdyby Katherine nebyla upálená, je mi to jedno. Jen chci trochu potrápit bratra."

,,Tak mě k tomu taky trochu použij. Děsně se tady nudím."

,,O tobě nikdo moc nemůže vědět. Neměl bys zvládat čarovat, upíři nikdy nejsou zároveň čaroději."

,,Sakra, přestaň tady ze mě dělat mutanta."

,,Může po tobě jít fakt hodně lidí a já to nehodlám postupovat. Drž se při zemi Tome, snaž se splynout s ostatními. Kdyby se někdo ptal, přijel jsi sem já nevím s rodiči studovat."

,,Na to ti seru Damone. Buďto mě do svých plánů zasvětíš, nebo odjdu."

,,Fajn, teď už mi už ale dej pokoj." Odtáhl mě do jednoho z pokojů. ,,Zůstaň tady." Pustil mou ruku a nechal mě tu.

Uchechtl jsem se a odhodil svou bundu na postel. Neměl jsem náladu nic dělat, proto jsem také jen z bundy vytáhl krabičku cigaret. Měl jsem všeho tak akorát po krk.

*
,,Kolikrát ti mám kurva opakovat, že se do toho nehodlám obléct!"

,,Chtěl jsi pomoct, tak si to obleč a pohni si. Dávám ti tři minuty, čekám dole."

Odešel a já si povzdechl. Nasoukal jsem se do směšného oblečení pizza rozvozu a sešel za Damonem.

Ušklíbl se. ,,Nečekal bych, že tě takhle někdy uvidím. Víš co máš dělat."

Suše jsem se přemýstil před dům Gilbertových a zazvonil.

Otevřela mi brunetka, skoro jistě jsem věděl, že to je Elena. ,,Hned to bude, můžete počkat uvnitř." Řekla a odběhla pro peníze. V duchu jsem se ušklíbl a sotva se vrátila předal jí pizzu. Jakmile jsem byl zase před domem, mou společnost znovu nahradil Damon.

,,Tak co Tome?"

Sundal jsem ze sebe ohavné polotriko. ,,Je naivnější, než jsem čekal." Začal jsem. ,,Teď tam mám prakticky neomezený přístup."

,,Fajn, musím si ještě něco zařídit, ale až tě budu potřebovat, najdu si tě." Řekl a zmizel pryč.

Já sám jsem se zavřel do pokoje a polotriko, které ještě stále bylo v mé ruce, jsem odhodil na křeslo.