WHY IS EVERYTHING TOO HARD? | HP FF

🐍•12•🐍

,,Odpověz."

,,Nemáš právo mě tady vyslýchat!"

Chytil mě za zápěstí a odvedl mě do prázdné chodby. Poslal jsem na něj jednu z kleteb, které se nepromíjejí. Můj útok odrazil, strhl se mezi námi souboj. Zničehonic jsem za sebou uslyšel kroky, uviděl jsem Edwina. Sice jsem na něj seslal Cruciatus, otec toho ale využil, kouzlem mě svázal a vrazil mi do břicha dřevěný kůl. Zařval jsem bolestí.

,,Mýlíš se, já mám právo udělat cokoli co si umanu. Tak... právě jsi mi chtěl říct, kdo jsi."

,,Thomas Raddle, syn Toma Raddlea a Evelyn Graceové."

,,Co tím chceš říct?!"

,,Ač tuto skutečnost nesnáším, jsi můj otec. Patřím do budoucna, někdo mě sem poslal."

,,Kdo?"

,,Tajemství."

Zatlačil kůl ještě hlouběji. ,,Odpověz!"

,,Nic víc ze mně nedostaneš."

Znovu se přiblížil ke kůlu, cítil jsem, jak se mi odírá o srdce.

,,Kdo tě poslal do minulosti?!"

Zničehonic jsem se uvolnil z neviditelných pouť, nasadil je otci. Poté jsem se kousl do ruky, má krev mu stekla do úst

,,Stačí mi zlomit ti vaz a bude z tebe to co tak nesnášíš. Možná nevím proč, ale věřím že je to nejlepší forma mučení, kterou bych ti s radostí poskytl. Od teď se hraje podle mých pravidel, otče. Edwine, proč tvůj bratr tolik nesnáší upíry?"

,,Nebudu ti nic říkat!"

,,Tak mu zlomím vaz a bude z něj upír, co ty na to?"

,,Nic neříkej Edwine!" Vložil se do toho otec.

,,Jeden z upírů mu zabil někoho na komu mu záleželo, jmenovala se Vivan Jonesová."

,,Odkud se znali?"

,,Ze sirotčince, byla jediný člověk kdo se s Tomem bavil, kdo se ho nebál."

Otočil jsem se a rozešel se zpět ke koleji, záhadou bylo, když jméno na cedulce bylo změněno na Mattea di Avola...

*
Seděl jsem v učebně a vařil Doušek živé smrti. Prý ten kdo ho uvaří že všech nejlépe dostane tekuté štěstí, jinak řečeno Felix felicis. Sice mi tento lektvar je úplně k ničemu, ale měl jsem až moc velké sebevědomí, aby můj lektvar mohl být jakkoli jiný, než dokonalý.

,,Odevzdejte mi prosím, své vzorky."

Přelil jsem část tekutiny do lahvičky a odnesl ho ke Křiklanovi, byl jsem prvním kdo tak udělal.
Profesor nalil část na lístek stromu, jež okamžitě zpopelněl

,,Je tady někdo, kdo považuje svůj výtvor za lepší než tento?"

Když se nikdo neozval, proto prohlásil. ,,V tom případě, tady máte svou výhru pane di Avolo." Na tyto slova profesor mi podal malou ampulku.

,,Nechte si to, štěstí se vám bude hodit." Mluvil jsem chladně a povýšeně odkráčel z učebny.

,,Kdo tě poslal do minulosti?!"

Otočil jsem se a uviděl za sebou otce. ,,Nikdo."

,,Čekám na odpověď."

,,Můžeš sakra pochopit, že já to nevím?! Mohl to být být Brumbál, dokonce jsi to mohl být i ty. Mám tolik nepřátel kolik si dokážeš představit."

,,Proč bych měl být tvůj nepřítel?"

,,Nemáme mezi sebou dobré vztahy."

,,Pomohu ti dostat se zpět."

,,To si se hodně posunul od probodávání kůlem k nabízení pomoci. Proč mi chceš pomáhat?"

,,Chci se tě zbavit."

,,Nepotřebuji tvou pomoc."

,,Fajn, ale až si uvědomíš že potřebuješ, víš kde mě najdeš."

,,Raději tady zůstanu dokonce života než aby jsi mi ty pomáhal." Povýšeně jsem nechal otce za sebou, ani jsem si nevšiml, že je již čas na hodinu přeměňování. Nikdy jsem neměl v plánu na tyto hodiny chodit, odmítal jsem trávit čas s Brumbálem. Po rozhovoru s otcem se ale vše změnilo, dokonale jsem si uvědomil že bych si neměl i v této době proti sobě nikoho poštvávat.

Vešel jsem do učebny přeměňování, s opovrhujícím pohledem jsem sledoval profesora.

,,Pane di Avolo, mohl by jste nám říci něco o zvěromágství

,,Zvěromágové jsou čarodějové, kteří se dokážou přeměnit ve zvíře a uchovají si přitom schopnost lidského uvažování. Tato proměna vyžaduje složité a nesnadné kouzlo, které se provádí bez hůlky a zaklínadla. Zvěromágova zvířecí podoba je odrazem jeho tělesného stavu v podobě lidské. Oddělení nepatřičného užívání kouzel vede rejstřík všech zvěromágů."

Chvíli se na mě zkoumavě díval, poté se zamračil ,,Máte s tím nějaké osobní zkušenosti?"

,,Někdo kdo dříve byl v mé blízkosti byl zvěromágem, asi pochopíte že neregistrovaným."

,,Kdo?"

,,Je po smrti, jistě pochopíte že je to již jedno. Ještě nějaké otázky? Měl by jste se věnovat i ostatním. Celou hodinu střídavě sledujte mě a jeho," ukázal jsem na Edwina, ,,máte k tomu hlubší důvody?"

Odvrátil pohled a dále si mě už nevšímal...