WHY IS EVERYTHING TOO HARD? | HP FF

🐍•24•🐍

Jakmile jsem slyšel jeho pravidelný dech, seběhl jsem schody dolů. Můj pohled okamžitě spočinul na Stefanovi.

,,Jak víš, že to přežije?"

,,Dal jsem jí svou krev. Díky magii nepůsobí úplně stejně, jak by měla. Prostě se zanedlouho vzbudí a bude OK. Kde je Katherine?"

,,Elijáš ji vzal s sebo."

Beze slov jsem zmizel za Niklausem, chtěl jsem po něm jeho krev na uzdravení Damona.

,,Momentálně mám ale drahý Tome na práci poslat bratra za rodinou." Řekl a aniž by si toho Elijáš všiml, probodl ho. ,,Něco si ujasněme. Ty nemáš právo po mně chtít jakoukoliv pomoc a navíc nehodlám pomáhat Salvatorovým. Ledaže by ses s mou krví vyměnil. Nechám si tebe, ale zachráním tvého přítele."

,,Fajn."

Řízl se do ruky a nakapal svou krev do lahvičky. ,,Katarino?" Odmlčel se a počkal na ni. ,,Odnes Damonovi tohle." Sotva zmizela, otočil se zpět na mě. ,,Co s tebou Tome? Víš, mohl bys mi skvěle posloužit jako testovací model. Slyšel jsi někdy o tom, že krev hybrida funguje na principu, že když s ní zemřeš, nejsi jen upír, ale i vlkodlak. Je to ale jen pověra, chápej, že to potřebuju ověřit." Znovu se řízl do ruky, donutil mě abych se napil jeho krve. ,,Hybrid s čarodějčí krví v těle? To se jen tak nevidí." Přistoupil ke mně, a zlomil mi vaz.

*
Když jsem se probudil, cítil jsem se tak nějak normálně. Až když přišel onen původní hybrid, má nálada klesla.

,,Do toho Tome, přeměn se."

,,Ne." Mluvil jsem naprosto klidně.

,,Myslíš si, že bůhvíjak nejsi chytrý. Pleteš se, jsi jenom další z lidí kteří jsou naivnější, než je potřeba. Přeměn se a nebudu tě muset zabít."

,,Tak do toho Niklausi. Já jsem se smrtí smířený, smrt není to nejhorší, co se ti může přihodit."

,,A co, když jsem místo tebe obětoval tvého strýce? To jsi se cítil jak? Myslím, že jsi od začátku věděl, že tě nezabiju, byl jsi až moc cenný. Nesnažil ses svého strýce zachránit, neuronil jsi pro něj jednu jedinou slzu."

,,Vlastně mezi mnou a jím nevidím rozdíl. Nejsem jediný, kdo není pouze upír, on na tom byl stejně."

,,Chceš vědět rozdíl mezi vámi? Jeho by tvá ztráta zničila, zato ty jsi úplně v pohodě."

,,Přestaň mi hrát na city Klausi."

,,Trápí tě jeho smrt, co? Myslíš si, že je ti to jedno, přitom tě to všechno zevnitř užírá."

,,Buď mě zabij, nebo mě nech, nic mezi tím."

,,Jak jsem řekl Tome, tvá smrt je pro mě zbytečná. Raději tě přinutím dělat to, co chci. Mohl bych tě ovládnout, ale to není taková zábava." Zabodl mi kus dřeva do břicha.

A potom znovu a znovu a znovu...

*
Nic jsem nevnímal, tedy až do té doby, než místnosti, kde jsem byl zavřený vstoupili bystrozoři.

,,Utíkal jste nám už dost dlouho Raddle, konečně jsme vás našli." Mávnutím hůlky mě odvázali z řetězů a přemýstili se se mnou do Azkabanu.

,,Zase se snažíte zavírat nevinné lidi." Můj hlas byl nakřáplý a od železníku slabý.

,,Raději se ani nevyjadřujte Raddle. Hodili ho do té nejstřeženější cely, sesunul se na zem. Neuvěřitelně mě pálilo levé předloktí, na kterém měl, jak jsem se nikdy nezmínil, znamení zla. Pravdou totiž bylo, že mi ho nasadil Brumbál, byla to jeho poslední možnost, jak mě z něčeho obvinit.

Po nějaké době jsem uslyšel hlasy.

,,Jamesi, je to náš syn, tak toho nech."

,,Ne Lily, je to černokněžník."

James?  Lily?

Otevřely se dveře, ihned začaly houkat sirény. Ze všech stran se objevovali mozkomoři. Žena, která se podle všeho jmenovala Lily se se mnou chtěla přemýstit, já jsem jí to ale překazil, když jsem s námahou zvedl ruku, že které vyšel paprsek modré záře, který začal odehrávat ona černá stvoření. Netušil jsem proč znovu a zrovna teď má magie funJames se mě chytil a někdo z nich dvou nás přemýstil.

,,Kdo jste?!" Vyjel jsem na ně hned poté, co jsem se objevil v místnosti, která zřejmě byla obývací pokoj.

,,Jsme Lily a James, jsme tvoji rodiče Harry."

,,Nejsem Harry a vy máte být mrtví." Mluvil výhružně, oči mu i přes vyčerpání poblikávaly.

,,Říkal jsem ti to, je jako jeho otec, pravý otec."

,,S ním mě laskavě přestaň spojovat!"

,,Jsi s ním spojený i víc, než jen příbuzensky, co?" Kývl k mé zakryté ruce.

,,Nemám znamení zla." Jakmile to ale řekl, ruka ho začala pálit jako nikdy, rukáv se sám od sebe vyhrnul. ,,Do hajzlu." Klel hadím jazykem, aniž by si to uvědomoval.

,,Neměli jsme mu pomáhat Lily, sama vidíš co je zač."

,,A co jsme asi my Jamesi? Vstali jsme z mrtvých."

S pomocí poslední magie jsem se přemýstil za Damonem.

,,Tome!" Zachytil mě, abych se nezřítil přímo na roh stolu. ,,Tome, co se stalo?"

,,Potom." Řekl jsem jen a z vyčerpání omdlel.