WHY IS EVERYTHING TOO HARD? | HP FF

🐍•11•🐍

Ležel jsem na něčem, co vypadalo jako nemocniční lůžko, viděl jsem rozmazaně. Vycítil jsem, že se ke mně někdo přiblížil, postvítil mi do očí.

,,Harrisone, vše je v pořádku, měli bychom ho nechat odpočívat."

,,Kde to jsem?" zeptal jsem se jich.

,,V nemocnici u Svatého Munga, našli vás v bezvědomí."

,,Jaký je rok?"

,,Právě dnes je 1. září roku 1941, pane..."

Byl jsem rozrušen, připadal jsem si jako na pokraji smrti. I přes to jsem ho doplnil ,,di Avolo".

,,Hmm, máte italské kořeny?"

,,Ano, má matka z Itálie pochází, nedávno jsem se vrátil sem do Británie za otcem."

,,Co se vám vůbec pane di Avolo přihodilo?"

,,Vracel jsem se domů, když na mě někdo zaútočil. Teď mě pusťte." Do svých slov jsem vložil ovladnutí mysly.

,,Samozřejmě, můžete jít."

Zvedl jsem se z lůžka a přemýstil se. Ihned jsem ovládl někoho z kouzelníků aby dělal, že je můj otec. Nakráčel jsem si s ním přímo do kanceláře ředitele školy.

,,Pane řediteli Dippete, nedávno se můj syn vrátil z Itálie od matky a chtěl bych vás požádat zda by jste mohli do Bradavic přijmout mého syna Mattea."

,,Ale jistě, jistě. Zítra ráno si nastup na vlak na nástupišti 9 a ¾."

,,Jistě, otec mi vše o téhle škole řekl."

,,Skvěle, tím pádem můžete jít."

Odešel jsem z ředitelny a promluvil na onoho kouzelníka ,,Teď odejdi, na tohle všechno zapomeň."
Rozešel jsem se za pozemky a přemýstil se na příčnou ulici. Obstaral jsem si od jednoho z kouzelníků trezor plný galeonů, a také pokoj v děravém kotly.

*
Seděl jsem v prázdném kupé vlaku a četl knihu- tedy v prázdném do té doby než do kupé vešel můj otec s Edwinem. Ignoroval jsem je, neměl jsem sebemenší důvod se s nimi bavit. I když pravda vlastně byla, že jsem zde byl hlavně kvůli nim.

,,Kdo jsi? Vidím tě tady poprvé."

,,Edwine, nechceš být chvíli zticha? Kdyby chtěl, tak se ti představí sám od sebe." Umírnil ho můj otec.

,,Tome... jen mě zajímá kdo to je, nestává se často, že by k nám někdo přistoupil." Zkoumavě se na mě podíval, otec se na něj zamračil.

,,Edwine, já si nemohu dovolit řešit žádné další problémy, už tak mě skoro vyhodili."

,,Jo, protože jsi otevřel tajemnou komnatu."

,,O tajemné komnatě nikdo neví, teda nevěděl do té doby než jsi to tady začal říkat. A ne, mé problémy se dějou kvůli tobě. Já mám za tebe zodpovědnost a ty místo vděku použiješ jednu z kleteb, které se nepromíjejí na studenta a přikážeš mu aby ustřihl Brumbálovi vousy."

,,Však si to zasloužil."

,,Ty víš že já to nepopírám. Věř mi, že já bych mu udělal mnohem horší věci, ale měl by ses krotit."

Otočil se na mě a znovu spustil ,,Tak kdo jsi?"

,,Matteo di Avolo."

,,A co tady děláš?"

,,Nechceš už být zticha?!"

,,Tak počkej, co si to tady dovoluješ?"

Zadíval jsem se mu do očí ,,Přestaň mě otravovat, je ti to jasné?"

Odvrátil ode mě pohled a zaměřil se zpátky na svého bratra.

,,Tak mi Tome řekni co mám dělat a já to udělám."

,,Mně stačí když budeš zticha."

Poté vytáhl knihu a začetl se do ní stejně jako já do té své.

,,Sakra, musíte se chovat tak podobně?! Je tady větší nuda než ve společnosti Dip-."

,,Běž odsud pryč." Má slova způsobila, že okamžitě utichl a odešel z kupé pryč.

,,Jsi upír."

,,Jo a vážně by mě zajímalo co proti mému druhů máš."

Než odpověděl zamračil se na mě ,,Nic co bych říkal někomu koho vidím poprvé v životě."

,,Já myslím že to řekneš jen kvůli svému dobru. Nezapomeň, že vím kdo otevřel tajemnou komnatu. Ty mi řekneš proč tolik nesnášíš upíry a já na vše co vím zapomenu."

,,Nic proti upírům nemám."

,,Fajn, ale až o tobě bude všechno svět vědět, věř že za to mohu já."

Od té doby už nikdo z nás až do Bradavic nepromluvil.

*
Stál jsem v hlavní síni, Brumbála jsem začal vnímat až když mi pokynul abych se posadil na stoličku.
Jakmile jsem tak udělal zakryl mi oči klobouk.

Ale, ale Thomas Raddle. Co děláš v této době?

Nic o co by se měl starý klobouk zajímat?

Myslím že víš do jaké koleje patříš. ZMIOZEL!"

Usadil jsem se u kolejního stolu, všechno jsem ignoroval do té doby než jsem došel k pokojům. Na cedulce jsem místo Mattea di Avolo uviděl napsáno Thomas Raddle. Vytáhl jsem hůlku a ze všech sil jsem se snažil jméno změnit.

,,Co tady děláš?!"

,,Nemáš právo se na cokoli ptát."

Podíval se na cedulku na dveřích ,,Myslím si že je prostor aby jsi řekl kdo doopravdy jsi."

...