WHY IS EVERYTHING TOO HARD? | HP FF

🐍•33•🐍

Když jsem se ráno probudil, věděl jsem, že mě bude chtít Damon zastavit, abych nikam nechodil. Kvůli tomu jsem nad něj také dal ruce a odříkal pár slov, abych ho ze spánku neprobudil. Následně jsem se převlékl do přiléhavých kalhot a černé kožené letecké bundy. Pod bundou na konci rukávů jsem z obou stran měl schované dýky, kdybych potřeboval meč, sám od sebe by se mi objevil v ruce. Políbil jsem Damona na čelo a s doufáním, že to není naposledy jsem sešel schody dolů. Stefan seděl u stolu, já si sedl naproti něj.

,,Kam se chystáš?" Ptal se mě.

,,Já už nemám čas, ale tvůj bratr ti to vysvětlí. Potřebuju, aby jsi ho zastavil, jestli se pokusí hledat mě a zachraňovat, ano? Já to přežiju, neudělám Niklausovi takovou radost abych zemřel. Přísahej, že ho nepustíš."

,,On se ode mě nenechá jenom tak hlídat."

,,Pustíš ho a umře, co já vím, klidně ho někam zavři." Přemýstil jsem se za Klausem, ostatní postávali okolo něj. Niklaus mě donutil, abych přijmul skutečnost, že mi musí nasadit pouta. Dokud jsem se nevřepřel, nijak mě neomezovali.

,,Jak se jmenuješ?" Ptala se mě ihned, co jsme vyšli ven, Rebekah. ,,Odněkud tě znám."

,,Se divím, že ti Niklaus neřekl úplně všechno." Prohodil jsem místo odpovědi.

,,Je to Tom. Tom Raddle." Řekla za mě Clarisse.

,,Tom Raddle. Má čarodějka umělá předpovídat budoucnost, řekla, že to ty Nika spasíš."

,,Už mi s Niklausem a čarodějkami dejte pokoj, všichni." Sjel jsem všechny pohledem.

,,Podceňuješ Nika."

,,Ne, to on podceňuje mě. Ujasněme si to rovnou, nezradím ho, na to na mě má až moc věcí."

,,Měl bys to udělat, můj bratr by si měl uvědomit, že na světě není jediný." Kol se na chvíli odmlčel. ,,Kurva to plánujete jít čtyři dny pěšky?"

Clarisse se na mě podívala. ,,Nemuseli bychom chodit, kdyby vám přiznal, že nás může přemýstit."

,,Zase si zalez zpátky tam, kam patříš, nejsi tady důležitá." Vztekle jsem na ni zasyčel.

,,Ale notak Raddle." Umírnil mě Kol. ,,Mě to více, než zajímá, máš způsob, jak nás odsud rychle dostat."

,,Jestli mě nechcete složit, ještě předtím, než dorazíme na místo, dejte mi pokoj. Obstarám nám něco lepšího." Vytáhl jsem z kapsy zelený prášek a udělal jsem z něj kruh. Pokynul jsem ostatním, aby vstoupili do něj a s rukou na zemi jsem odříkal pár latinských slov. Objevili jsme se na severu  Louisville, hned vedle lesu.

,,Garry a ostatní se ukrývají-"

,,V tom lese." Přerušil jsem ji. ,,Cítím tady obrovský magický potenciál. Vím o co se Niklaus snaží." Můj pohled byl temný, upíral jsem pohled na řetězy na mých rukách. ,,Chce ze mě udělat silnějšího, když je zabiju, jejich duch přejde na mě a posílí mě."

,,Tak co ti vadí?" Ptala se Rebekah.

,,Čím více v sobě máš magie, tím více tě ovládá, měří si do jaké doby se jí budeš bránit. Až je dostatečně silná, ovládne tě."  S ostatními za sebou jsem vstoupil do lesa, ihned mě obklíčili desítky lidí. Z davu vystoupil stejný muž, který v mém snů držel matku. 

,,Thomas Raddle, konečně jsi nás poctil naší návštěvou. Kdo jsou ti lidé, kteří přišli s tebou?"

Rebekah se již nadechovala k odpovědi, já ji ale přerušil. ,,Mí přátelé."

,,Ty tu ale Thomasi nejsi aby jsi byl s námi zadobře, že ne?"

,,Neměl bych být?" Přátel jsem se s kamennou tváří.

,,Ale notak, sleduji tě, vím o tom, že jsi hybrid. Tebe nechám žít Raddle, všichni ostatní, ale zemřou. A ty Clarisse, pojď sem."

Pomalu k němu přistoupila. ,,Přejete si?"

,,Až zabiju ty jeho přátele, dovedeš našeho čestného hosta do volného stanu."

,,Cokoliv jim dvěma uděláš a vlastnoručně to tady vyvraždím."

,,Ale, já to ale odmítl. ,,To mám zabít i tebe?" V ruce měl zažehnuté plameny, já na tom byl podobně.

Zapálil jsem kruh, který byl stále okolo Michaelsonových, udělal jsem jim prakticky neomezenou ochranu.

,,Co to děláš?" Ptal se mě.

To už jsem ale zaútočil, jakmile jsem tak ale udělal, jakoby mě přímo do srdce zasáhla jedna z kleteb. Přemýstil jsem pohled na znamení zla, stoupal z něj temný kouř. Následně se začalo objevovat i na celé druhé ruce, mé oči ještě o několik odstínů ztmavly, jeden z pramenů vlasů mi zbělel, jako znamení, že mě světlá magie opustila. Ostatní mě vyděšeně sledovali, jen Garry pochopil co se stalo. Několik lidí, které zasáhl temný kouř, vycházející z mé dlaně, zemřeli. Podíval jsem se na všechny zbylé. ,,Jestli se vzdáte, přežijete-"

,,NE!" Přerušil mě Garry. ,,Já jsem váš vůdce, náš úkol je, zabít ho." Garry na mě začal útočit, jeho kletby byly prakticky smrtelné. I přes to, že jsem ale dlouho vyhrával, po nějaké době toho již na mě bylo moc. Můj štít už úplně spadl, v tu chvíli mě trefilo nespočet kleteb. Vzhledem k tomu, že kruh okolo původních již úplně zeslábl se Garry s ostatními čaroději přemístil.

Z několika ran mi řekla krev, cítil jsem obrovskou bolest, vstoupil jsem zpět do kruhu a využil poslední zbytek své energie na přemístění nás.