World Championship | cz

3. Pens

Nasedli jsme do auta a táta nás zavezl domů. Byly to asi tak 3 kilometry od stadionu - nic hrozného. Doma jsem si vyndala všechny věci z tašky. Uklidila jsem si hokejku, dres, helmu, brusle i chrániče. Lehla jsem si na postel a začala jsem odpočívat. Byla jsem strašně vyčerpaná. Ani nevíte jak.

,,Mack?" ozvalo se za dveřmi mého pokoje. Podle hlasu to byla pravděpodobně moje sestra.

,,Co chceš?"

,,Máma poslala po mě večeři pro tebe" řekla má pošahaná sestra.

,,OK" řekla jsem, vstala jsem a otevřela jsem dveře, kde stála s talířem plný jídla Syd ,,díky" poděkovala jsem a talíř s večeří jsem si vzala.

Položila jsem ho na stůl a začala jsem ho jíst. Až byl celý talíř vymetený, znovu jsem si lehla na postel a začala jsem se rozhlížet po pokoji.

Světle modré zdi mi zdobí plakáty hokejstů. Mám Alexandra Steena, Vladimira Tarasenka, Briana Elliotta, mám i Waynea Gretzkyho, který za St. Louis hrál, ale jen asi čtyřicet zápasů a navíc, je to přeci Wayne Gretzky, toho musím mít na zdi! V poličkách mám knížky a to nejen ledajaké! Jsou to hokejové knížky i hokejové encyklopedie. Ve skříni mám své místo pro dresy, ve kterých jsem hrávala. A teď ještě hřebík do zdi, na mou první medaili. Vytáhla jsem jí z kabele a začala jsem si ji prohlížet. Pěkně zlatavá...

,,Mack! Dones mi talíř od večeře, jestli máš snězeno!" zavolala na mě mamka z kuchyně.

Vstala jsem, vzala jsem talíř a šla jsem ho zanýst mámě.

,,Mack, šla bys dneska se mnou na hokej?" zeptala se mě Syd.

,,Proti komu budou hrát Vancouver?" zeptala jsem se jí.

,,Proti Penguins" odpověděla.

,,Už chápu, proč tam chceš jít" usmála jsem se a prohlabala jsem jí vlasy.

Obě dvě fandíme nějakému americkému týmu. Na hokej do Vancouveru jezdíme jen, když tam je zajímavý zápas play-off (pokud se tam vůbec Canucks dostanou) nebo když tam jsou naše oblíbené kluby - Penguins nebo Blues. Někdy s námi jede i táta, pokud se mu chce. Jeho totiž NHL moc nezajímá. Zná ty hokejsty, ale vážně ho to moc neláká.

,,Tak tedy půjdeš?" zeptala se mě znovu na stejnou otázku.

,,Jo, když to jsou Pens a ty je máš tak ráda a sama tam jít nemůžeš, tak jo." usmála jsem se ,,Kdy to vůbec začíná?"

,,Myslím v 19:00" odpověděla.

Koukla jsem se na hodiny. Bylo 17:37.

,,Tak póhyb! Než nás tam autobus zaveze tak ti bude chvíli trvat!" zavelela jsem a obě jsme zalezly do pokoje se obléci.

Oblékla jsem se normálně. Tedy podle mě normálně - dala jsem si tričko, jeany, mikinu a zimní bundu. Vylezla jsem z pokoje. Sedla jsem si na botník, který máme při vchodu do baráku a čekala jsem na sestru. Ta po chvilce přišla s čepicí Pittsburgh Penguins na hlavě.

,,Good look" řekla jsem.

Povýšeně se na mě podívala a obula si boty. Já jsem se jen zasmála. Vyrazily jsme na autobusák. Sedly jsme si na lavku a čekali jsme ani ne 30 sekund a autobus dojel.

,,To byla rychlovka co?" usmála se Sydney.

Kývla jsem a nastoupila jsem s ní do autobusu. Sedly jsme si dozadu, ale ne úplně, protože vzadu na padláku byly fanoušci Canucks. S nimi i Connor - můj spolužák, který fandí Vancouveru. Vždy, když St. Louis vyhrají na Canucks si z něj dělám srandu. Baví mě, když je nasranej. Zamával mi, já se jen koukla po něm. Za námi bylo místo a Connor si tam sedl.

,,Zdár Mack" pozdravil mě.

,,Nazdar"

,,Koho tu máš sebou? Pittsburgh? Radím ti, aby sis to sundala, jinak se z Vancouveru nedostaneš" poradil sestře Connor.

,,Sestra" řekla jsem.

Zasmál se.

,,Nevšímej si ho" řekla jsem sestře.

Kývla nejistě a koukla se z okna. Já jsem se podívala z druhýho okna.

Po chvilce jsme dojeli ke stadionu. Vystoupily jsme a šli jsme si koupit lístky. Vešli jsme do Rogers Areny si sednout. Měly jsme místa blízko ledu. Né úplně u mantinelu, ale nějaká tá třináctá řada to bude. Přišli jsme do Rogers Areny brzo, protože ségra chce totiž vidět Crosbyho jak se rozcvičuje. Mám pocit, že se z něj jednou zblázní.

,,Už se těším, jak si udělám selfie s Crosbym a řeknu mu, ať se mi podepíše!" řekla.

,,Myslíš, že se to někdy stane?" zeptala jsem se jí s menším výsměchem.

,,Vždyť jsi mi to slíbila!"

Jo, ségře jsem slíbila, že až budeme starší, tak pojedeme do Pittsburghu na zápas Pens - Blues.

,,Dělám si srandu, jasně že pojedem" řekla jsem a poplácala jsem ji po rameni.

Začala zase sledovat osmdesátku sedmičku. Já jsem se jen tak taky po něm koukla. Vystřelil a koukl se na diváky. Bohužel i na nás. Viděl, jak má ségra čepici Pittsburgh Penguins. Ségra mu zamávala a on se usmál. Pak sjel do fronty na střely. Stále se smál. Malkin se ho pravděpodobně zeptal, čemu se řechtá. Crosby ukázal na nás a Malkin se na nás taky koukl.

,,Mack, vidělas to?! Crosby i Malkin se na nás koukli!" vykřikla.

,,No vidíš, už jsme známý ve světě známých hokejstů" usmála jsem se na ni. Vím, že i když se na ní Crosby koukne, začne šílet. Je do něj TOTÁLNÍ blázen.

No, po rozcvičce jsme si povídali a tipovali jsme, kdo dá gól a kolik to skončí. Vždycky si takhle tipujeme, ale nikdy se nevsázíme o peníze.

Rogers Arena se začala plnit. Když přicházeli hokejsté na led, fanoušci začali povzbuzovat. Tohle na mužské NHL zbožňuju. Vancouverský brankář přijel do brány a Pittsburghský brankář Marc-André Fleury si protahoval ve svém brankovišti ruce i nohy. Spatřila jsem švédská dvojčata Sediny. Povídali si mezi sebou.

***

Zápas skončil 4:2 pro Pittsburgh Penguins. Se ségrou jsme vesele šli na autobusák. Ten nás zavezl domů.