World Championship | cz

15. Girls from Finland

Zavřela jsem za sebou dveře a lehla jsem si na postel. Začal mi vibrovat mobil v kapse na kalhotách. Volala mi Chloe. Zvedla jsem to a vyčkávala jsem, co mi řekne.

,,Ahoj Mack. Je na pokoji pořád Henrik?"

,,Ahoj. Ne už ne. Můžeš vylézt z úkrytu" zasmála jsem se a Chloe taky.

,,Super. Už jdu"

,,Tak běž Foreste" řekla jsem jí a ona zavěsila.

Za pár sekund byla na pokoji.

,,Kolik je?" řekla dosti udýchaně.

,,12:28......čas na oběd" usmála jsem se.

,,Teď jsem ty schody vylezla!" naštvala se a já jsem jí dotáhla do jídelny na oběd.

Chvíli na mě byla naštvaná, ale nakonec pochopila, že jí to akorát pomohlo. Zase jsem jí pusu nacpala svým nedojedlým jídlem. Asi si začnu dávat menší porce. Vrátily jsme se zpátky na pokoj. Trénink jsme neměly před zápasem. Zajímalo by mě, co budu dělat než začne zápas. Nezačíná v 15:00, jak to bylo proti Švýcarsku, ale začátek bude až v 18:30.

,,Nechtěla by sis zařádit?" zeptala se mě Chloe.

,,Zase?"

,,Jak zase?" udivila se.

,,Vždyť jsme řádily ráno..."

,,Tentokrát budeme řádit venku" ďábelsky se ušklíbila a vytáhla mě ven.

Šly jsme do parku a házely jsme po sobě sněhové koule. Trefila jsem ji do hlavy. To nebylo těžký. Pak jsme šly bosy na led a strašně jsme se řechtaly, když jedna z nás hodila hubu. To ale nebylo všechno. Postavily jsme hokejového sněhuláka. Měl dres, brusle, helmu a v ruce měl hokejku. Pak si Chloe všimla, že na lavečce v parku sedí Henrik a něco si čte. Chloe po něm hodila sněhovou kouli a začala se řechtat. Já moc ne.

,,To hodila Chloe?" zeptal se mě a Chloe se mezitím válela na zemi smíchy.

,,Jo" řekla jsem.

Henrik taky udělal sněhovou kouli a hodil ji po Chloe. Ta se vzedla ze země.

,,Co tu vůbec děláš?" zeptala jsem se Henrika.

,,Šel jsem si vyvětrat hlavu, co vy?"

,,Jak vidíš, děláme tu kraviny" odpověděla mu Chloe.

,,Aha. Nechcete radši někam zajít?" zeptal se nás obou Henrik.

,,Jasně" řekly jsme obě zároveň.

,,Přijmuly byste takovou menší procházku Stockholmem?"

,,Jo" odpověděla Chloe a já jsem jen přikývla.

Vyšli jsme z parku a Henrik nás prováděl Stockholmem. Už jednou mi Stockholm ukazoval, ale to jsme prošli jenom dvě čtvrti. Snad teď stihneme více jak dvě čtvrti. Mě totiž baví prozkoumávat cizí a velká města. A bude mě to bavit více, když se mnou bude Chloe.

Prošli jsme asi tak tři čtvrti a pak jsme se museli rozloučit, protože se blížil zápas s děvčaty z Finska. Možná jsem byla nervóznější, než v zápase se Švýcarkami, ale snažila jsem se být sebejistá.

S Chloe jsme si skočily do hotelu pro věci, počkaly jsme na ostatní holky a vyrazily jsme do Husby Ishall. S Chloe jsme se po cestě hecovaly. Až jsme tam dorazily, koukala jsem se, jestli před arénou někde nečeká Henrik, jak minule. Nikde nebyl. Asi už byl v aréně.

Šly jsme se převlíct do šaten a pak jsme vjely na led. Ještě nebyl zápas, jen jsme se rozcvičovaly a rozchytávaly jsme gólmanku. Po rozhýbání jsme zalezly zpět do šatny si říct herní plán.

,,Super holky. Můžete jet na led" řekla nám trenérka a my jsme tedy jely na led.

Podívala jsem se na diváky. To dělávam skoro vždy. Vždy se dívám, kdo mě dnes podpoří. Diváků bylo pár, ale jeden divák byl pro mě nejvzácnější. No hádejte kdo to byl. Udělala jsem kolečko kolem naší poloviny. Takové to mé provětrání na bruslích. Vdechla jsem do sebe vůni ledu. Vůni zimy. Vůni odhodlanosti. Vůni sebejistoty. Vůni vášně pro hokej. Vůni jednoho cíle. Cíle vyhrát.

Vjela jsem na střídačku a vyčkávala jsem, až se dostanu do hry. To netrvalo dlouho a už jsem stála a čekala jsem, jestli centr vyhraje buly na nahraje mi. To se nestalo. Centr sice vyhrál buly, ale nenahrál mě, ale pravému křídlu na druhé straně. Ta se řítila do útočného pásma. Byla jsem jí poblíž, ale neočekávala jsem, že mi nahraje. Přecejen mi nahrála a já jsem zvážila své možnosti. Buď vystřelím, nebo ztratím puk. Takže vystřelím. Opřela jsem se do střely a snažila jsem se puk zvednout. To se mi povedlo. Puk nakonec skončil za zády brankářky z Finska. Zvedla jsem ruce nahoru a nic jsem neříkala. Ani neřvala. Jen jsem jela kolem mantinelu a dívala jsem se na Henrika, který stál a tleskal mi. Tento gól jsem věnovala jemu.

Trenérka nám ukázala ať vystřídáme. Jela jsem na střídačku a užívala jsem ten moment, kdy mne spoluhráčky plácaly po zádech. Tento gól bych chtěla ještě věnovat tátovi. Můj první gól v dresu Kanady.

V první třetině se ještě trefila do finské branky Caroline. Mířily jsme do šaten a já měla hlavu plnou emocí, myšlenek a vzpomínek. Sundala jsem si helmu a po tuhle přestávku jsem odpočívala. Dostalo se mi ještě pár pochval za ten gól.

Přestávka mezi první a druhou třetinou skončila a zase jsme se vrátily na led. Já tentokrát nebyla tak nérvózní, jako při prvním nastoupením na led. Po chvilce jsem se zase dostala na led a řádění mohlo začít. Za tu jednu minutku, co jsem strávila na ledě jsem vystřelila na finskou bránu nejmíň třikrát. Ani jednou se mi nepodařilo dát gól. Musím ještě pošetřit síly na třetí třetinu.

Zazněla siréna, což znamenalo ukončení druhé třetiny. Vedly jsme 4:0 a nic nám nepřekáželo k získání třech bodů.

Po další přestávce jsem už sebejistě šla na střídačku, kterou jsem po pár minutách opustila a zapojila jsem se do hry. Finky měly přesilovku a my jsme musely bránit. Finská obránkyně stála na modré s pukem. Já stála před ní. Sledovala jsem její pohyb a odhadovala jsem co udělá. Druhá obránkyně byla obsazená a útočnice to samé. Nezbývalo jí nic jiného než vystřelit. Napřáhla se a já jsem si lehla na led a její střela mě trefila do kolena. Hned jsem se za něj chytila. Puk se ode mě odrazil k finské bráně. Asi pět sekund jsem se na ledě svírala bolestí, ale nakonec jsem dokulhala na střídačku. Naše ošetřovatelka mi na to dala led. Chvíli jsem nehrála. Pak mě nakonec trenérka vyslala zpátky do hry.

No a bylo to tu zase. Dostala jsem přihrávku a jela jsem na bránu sama. Moje spoluhráčky i protihráčky totiž střídaly. Ocitla jsem se v jejich útočném pásmu. Přede mnou couvala ta finská obránkyně, od které jsem schytala střelu do kolena. To ti vrátím... Udělala jsem kličku, čímž jsem se jí zbavila. A aby těch kliček nebylo málo, tak jsem udělala kličku 'jednoruč', jak to dělává Tarasenko. Finská gólmanka byla bezmocná. Puk byl v bráně a zněla siréna. Oslavila jsem to tak, že jsem si hokejku dala mezi nohy a dělala jsem čarodějnici na koštěti. Henrik se jen smál a tleskal mi. Na střídačce jsem zase dostala pochvaly a já jsem už věděla, že tenhle zápas se mi povedl víc, než ten včera.