World Championship | cz

27. Tonight is final 2/2

Rozhodčí pak odjel od naší střídačky a šel zavolat videorozhodčímu, jestli to bylo kopnuté nebo ne. Chvíli tam stál a vykládal si s ním, ale pak si nasadil zpátky helmu a já měla co dělat, abych si neokousala všechny nehty. Rozhodčí pískl a rozpažil. Tak hrozně se mi ulevilo. Carpenterová se hned naštvala a šla si stěžovat, že to byl gól, ale rozhodčí jí ty její řeči nebral. Naštvaně odjela na střídačku a věnovala mi pohled, jako kdyby mě teď chtěla zabít a já si chvílemi myslela, že se to i stane.

***

Bylo posledních třicet sekund a já jsem se stále nedostala do hry. Na ledě první formace. Myslím, že trenérka už ani střídat nebude. Pořád to bylo 1:1. Až do jednoho okamžiku...

Chloe rozehrávala s druhou kanadskou obránkyní a založily útok. Lill dostala puk a jela na druhou stranu hřiště. Vystřelila. Ozvalo se cinknutí. Všem hráčkám na americké střídačce se ulevilo, zatímco u nás na střídačce se chytaly za hlavu. Jedna americká hráčka se dostala k puku a měla co dělat, aby dosprintovala k naší bráně, než zazní siréna. Stihla to a ještě stihla vystřelit. Vůbec jsem neviděla, kde střela skončila, protože přede mnou stála americká hráčka. Zvedla ruce a přes celou arénu se ozvala siréna. Až odjela, uviděla jsem smutnou Sandru, rožnuté červené světlo nad naší bránou. To-snad-ne. Všechny americké hráčky vjely na led a začaly se hrozně radovat. Chloe seděla na ledě a koukala se do země. Sandra ležela u branky břichem dolů. Podívala jsem se na do publika na Henrika. Byl v šoku stejně jako já.

Koukla jsem se na kostku. Dvě sekundy zbývaly do konce třetí třetiny. Zatracený dvě sekundy. Kdyby Lill dala gól a ne tyčku, mohlo to být jinak. Ale hokej se nehraje na kdyby. Hráčky od nás ze střídačky vjely na led a já jsem jela za nimi. Udělaly jsme frontu a až se americké hráčky 'doradovaly', šly si s námi podat ruce. Každé hráčce jsem pogratulovala a až na řadě byla Carpenterová, gratulovat se mi moc nechtělo. Podaly jsme si ruce a nic si neřekly. Až jsem všem američankám podala ruku, seřadila jsem se za ostatními na modrou lajnu. A teď dostaneme medaile. Uh...

Začali cosi švédsky říkat a pak to řekli i anglicky. Neřekli, ať si jdeme pro stříbrné medaile, ale ať si já jdu pro trofej za nejlepší hráčku v kanadském bodování za toto mistrovství. Ještě se se mnou vyfotili, já jsem si šla položit trofej na střídačku a pak jsme se vrátila zpátky na ofsajdovou čáru.

Halou se znovu ozýval švédský jazyk. Lill si šla pro nějakou stříbrnou trofej a pak jsme dostávaly stříbrné medaile. I američanky dostaly, to co vyhrály a pak jsme si musely poslechnout americkou hymnu. Je pěkná, ale naše je lepší. Co bych dala za to, aby v tuhle chvíli hrála naše hymna. Tohle nevyšlo, ale nevadí. Může to vyjít třeba příště. To už sice nebudu na MS do 18 let, ale třeba na MS do 20 let. Ale možná se tam nedostanu. Kdo ví, co bude dál...

Odešly jsme do šatny a tam nám trenérka poděkovala za nádherný zápas. Pogratulovala mi. Já se jen pousmála a po převlečení jsem vyšla ze šatny. Lekla jsem se člověka, co jsem spatřila. Toho člověka, co mi zkazil vztah. Eddieho.

,,Gratuluji ke stříbru. A přeju ti hodně štěstí v životě," promluvil.

,,Díky," řekla jsem a rychle jsem přidala do kroku, abych od něj byla dál.

Co tady sakra dělá? Má ještě tu drzost se tu objevit. Snad ho už v životě neuvidím.

Před arénou stál Henrik.

,,Škoda, že jste nevyhrály, ale pro mě budeš vždycky šampiónka," usmál se.

,,Díky," opět jsem řekla.

,,A už jsi v pohodě?" zeptal se starostlivě.

,,Už je to lepší," pousmála jsem se.

,,Tak to je dobře. Nesnesl bych, aby se mojí Mack něco stalo," usmál se.

,,Nezapomeň, už nejsem tvoje."

,,Díky nějakýmu dementovi už ne bohužel..."

,,Ten dement se jmenuje Eddie. A popřál mi před chvilkou hodně štěstí v životě."

,,Tak to si teda troufá. Nejradši bych mu rozbil držku," zasmál se.

,,Přeci se nebudeš prát. Stejně bysme se museli rozejít."

,,To jo, ale mohli jsme ještě něco prožít."

,,Ale to už neřeš. Důležitý je, že se zase spolu bavíme a kamarádíme."

,,Jo..." sklopil hlavu.

Za námi přišla Chloe.

,,Nazdar Henriku," pozdravila ho.

,,Ahoj Chloe."

,,Mack, hádej která hráčka mě srala nejvíc za tento zápas," začala.

,,Carpenterová," zasmála jsem se

,,Doprdele, jaks to uhodla?"

,,Mě taky srala."

,,Ehm.......dámy, promiňte že se vám skáču do řeči, ale nechtěla bys jít Mack na takovou menší párty na rozloučenou předtím, než odletíš?" vložil se do naší konverzace Henrik.

,,Já nevím.......kdo tam všechno bude?"

,,No já, kluci a pokud bude chtít, tak může přijít i Chloe," pousmál se.

,,Já přijdu, pokud přijde i Mack," řekla s lehkým úsměvem Chloe a podívala se na mě.

Říkala jsem to nerada, protože se mi tam nechtělo, ale nakonec jsem mu na to řekla: ,,V kolik a kde?"

,,Nemusíte nikam chodit. Kolem 20:00 se pro vás stavím a zavedu vás tam," usmál se.

,,Dobře, budeme čekat."

,,Tak, ahoj..." řekl.

,,Ahoj," rozloučila jsem se s ním.

Odešel a zbytek týmu začal přicházet.

,,Ty ho stále miluješ," pošeptala mi s lehkým ďábelským úšklebkem Chloe.

,,Zmlkni."

Až přišel celý tým, vydaly jsme se do hotelu na předposlední noc. Dnes je sobota a my odlétáme v pondělí. Takže zítřek budu muset přežít s ďáblem Chloe, než bude ta párty. Snad tam nebude i alkohol. Nechtěla bych, aby mě ráno bolela hlava, když večer poletíme letadlem. Už se těším domů za celou rodinou...