World Championship | cz

47. No, you idiot

Rozloučila jsem se s ním a šla jsem pomalým krokem domů. Je asi jedenáct hodin, za chvíli bude oběd a já si musím něco uvařit. Přiznám se, moc dobrý kuchař nejsem.

Dorazila jsem domů, shodila jsem ze sebe zimní bundu a šla jsek kuchtit. V poličkách jsem začala hledat sáček s těstovinami. Našla jsem ho a těstoviny jsem hodila do horké vody. Pak jsem v lednici našla zeleninu a začala jsem ji krájet na kousky.

Vše jsem pak smíchala k sobě a oběd byl na světě. Snědla jsem ho, špinavé nádobí jsem hodila do myčky a šla do pokoje.

Poslední dobou v něm trávím hodně času, to se musí nechat. Vzala jsem svůj mobil a rozhodla jsem se, že napíšu Jonathanovi, ať se ještě dnes sejdeme. Chci mu něco říct. Napsala jsem mu tedy zprávu. Po chvilce odpověděl, že si dáme sraz u zimáku v 15:00. Teď je asi 13:28. To si ještě dlouho počkám...

Napadlo mě, že bych mohla využít volného rybníku na naší zahradě. Obula jsem si brusle, vzala hokejku, zase jsem se teple oblékla a vyrazila jsem na rybník.

Zkoušela jsem různý kličky a další triky a u toho jsem přemýšlela, jak mu to řeknu. Co mu mám vlastně říct? Že už s ním nechci chodit? Ne. Já přeci jen jdu s ,,kamarádem" do Edmontonu. Ani nevím, jestli je to můj kamarád. Není to můj kamarád. On je něco víc jak to. Ale stále on není jako můj kluk.

Už vím, jak to nejspíš udělám. Jonathanovi řeknu, že jedu sama. To bude nejlepší.

***

Vylezla jsem z baráku a měla jsem namířeno k zimáku. Šla jsem klidným krokem, nikam jsem nepospíchala. Taky nebylo kam. Už jsem spatřila střechu zimáku a krok jsem o něco zrychlila. Jonathan už tam stál. Přišla jsem k němu a pozdravila jsem ho. Chtěl mě políbit, ale uhnula jsem.

,,Stalo se něco?" udivil se. Ano stalo ty idiote.

,,Ne," zakroutila jsem hlavou.

,,Co jsi mi teda chtěla říct?" zeptal se mě znovu.

,,Do toho Edmontonu pojedu sama."

,,Vážně? Nakonec tedy nikoho nepotřebuješ?" divil se. Potřebuji, ale ty pan namyšlený radši zůstaneš tady.

,,Nakonec jsem si řekla, že to zvládnu sama," dokončila jsem.

,,Nepříjdeš dnes na zápas? Bude to zas ve Vancouveru," usmál se. Jo jasně, když ty nechceš jít se mnou tam, proč bych já měla jít za tebou?

,,Ne," řekla jsem chladně. Chtěla jsem, aby to tak znělo. ,,Nazdar," řekla jsem naštvaně nakonec a radši jsem od něj odešla. Nechci s ním už ani být. Je to idiot, skoro jako všichni ostatní.

Odešla jsem domů. Asi si začnu balit. Ještě ale napíšu trenérovi, že tedy do Edmontonu jedu. Začala jsem po domě hledat nějaký kufry. Připadá mi to, jako kdybych jela zase do Švédska. Ale tam nejedu. Jedu někam jinam a s někým o mnohem lepším, než je Chloe.

Uslyšela jsem, že někdo vešel do domu. Šla jsem se podívat. Máma. Musím jí o tom říct.

,,Čau mami."

,,Ahoj Mack," usmála se.

,,Mami, musím ti něco říct."

,,Copak?" usmívala se dál. Asi má dobrou náladu. A já ji teď zkazím...

,,Trenér mi řekl, že mě chtějí do Edmontonu," koukla jsem se jí do očí. Její úsměv na tváři hned zmizel.

,,A kdo s tebou pojede?" nadzvedla obočí. Tohle bude ten největší problém. Říct jí o Henrikovi.

,,Jak jsem byla v tom Švédsku, někoho jsem potkala..."

,,Koho?"

,,Jednoho kluka..." sklopila jsem hlavu.

,,Mě je to už jasný," chytila si dlaní čelo a koukala někam jinam, jen ne na mě. Nedivím se jí.

,,A on přijel za mnou až z tama."

,,Takže ty chceš jet s ním? Víš, že je to dobrý nápad? Co když není ten, za koho se vydává a co když ti ublíží? Edmonton je přeci daleko a my tam nepojedem za tebou do nemocnice."

,,Mami, ty vždy v každém vidíš to zlé. Moc se o mě bojíš. Už nejsem malá. Vím co dělat. A navíc, kdyby mi chtěl něco udělat, už by mi to přeci udělal i ve Švédsku," utišovala jsem ji.

,,Tak dobře. A kdy tam chceš jet? A jak? Poletíš?" zahrnovala mě dál otázkami.

,,Nejspíš. Ještě se podívám na lety na internetu. Zavezla by si mě i jeho kdyžtak na letiště? Nechci, aby ho viděl táta."

,,Jasně, chápu tě," překvapivě se na mě usmála. Možná není jen taková, že se o mě pořád bojí. Možná byla taky taková. Nebo se jí aspoň něco podobného stalo.

,,Mockrát díky," chtěla jsem ji objat, ale ustoupila stranou.

,,Teď si běž balit věci do Edmontonu," usmála se povzbudivě.

Přikývla jsem a pospíchala jsem si balit věci.

______________

Přeposlední kapitola vážení...

Děkuju vám za vaše příjemné ohlasy! ;)