World Championship | cz

21. We can sing...

Zbožňuju dny, kdy nemusím nic dělat. Miluju nicnedělání!

Bylo po obědě. Na pokoji jsem byla s Chloe a s Miou. Alyssa někam šla. Asi do baru jak říkala Mia. Ne, tam asi ne. Prostě někam šla. Uchopila jsem mobil a v rychlosti jsem napsala Henrikovi smsku, jestli mám za něm přijít. Zhruba asi vím, kde je hotel, ve kterém bydlí. A asi bych našla jeho pokoj. Snad.

Asi 10 minut jsem čekala na odpověď. Těch deset minut bylo strašných. Pořád jsem čekala a nevěděla jsem co mám dělat. Nakonec mi napsal a já hned si jeho zprávu přečetla. Napsal mi, že on přijde pro mě a pak půjdem k němu, takže ať chvíli počkám. No a bylo to tu zase - zase jsem musela čekat. A zase na Henrika.

,,Mio? A co jsi vlastně dělala na tom balkoně celou dobu?" zeptala se jí Chloe.

,,No, já jsem nejdřív seděla a čekala. Asi tak 2 minuty. Pak jsem začala řvát na lidi do ulice. Oni se na mě dívali, jak na šílence..."

Do řeči jí skočila Chloe: ,,Vidím, že se dívali dobře."

Mia se zamračila a dál nám už nic neodpovídala. Tak tohle Chloe trošku přehnala. Asi začnu jiné téma v naší konverzaci...

,,Chloe, za chvilku se pro mě staví Henrik. Někam si zajdeme, vadí ti to?" řekla jsem a věděla jsem, že jsem to ani neměla říkat.

,,Ne, nevadí."

,,Opravdu?"

,,Když jsem řekla ne, tak NE!"

Trochu jsem se lekla. Radši jsem už nic neříkala. Seděla jsem na posteli a přemýšlela jsem, co jsem udělala špatně. Moje přemýšlení přerušilo tiché klepání. Běžela jsem otevřít. Usmála jsem se, protože jsem uviděla Henrika. Objala jsem ho a trochu jsem cítila, že se diví. Asi tohle nečekal. Ale já jsem to chtěla.

,,Ahoj." pozdravila jsem ho, stále jsem byla na něm namáčklá.

,,Ahoj." pohladil mě po zádech. ,,Půjdem?" zeptal se mě.

,,Jo, já si jen vezmu bundu." usmála jsem se a vzala jsem z věšáku svou bundu.

Vyšli jsme z hotelu rovnou na ulici plnou lidí.

,,Půjdem k tobě?" zeptala jsem se ho s úsměvem.

,,To by jsme mohli..." zasmál se ,,...ale chci, aby si se mnou šla někam."

,,A kam?"

,,To uvidíš."

,,Dobře, je to daleko?"

,,Ani ne. Zhruba tak odsud 2-3 kilometry. Nic hrozného." usmál se.

Šla jsem po celou dobu vedle něho. Rozhlížela jsem se po městě. Stockholm je větší než Vancouver. Je tu více obchodů, více restaurací, více všeho!

Zítra máme trénink na semifinále. Těším se. Budeme hrát proti Švédsku nebo Finsku. To se ještě neví, ale dnes se rozhodne v 19:00 v hale Storra Mossen. V této hale se odehrávala skupina B, v níž je USA, Česko, Švédsko a Japonsko. Trochu se divím, že na tohle šampionátu není Rusko. Ale to je asi jedno.

,,Za chvíli tam budeme." upozornil mě Henrik.

,,Super."

Před sebou jsem viděla nějaké plachetnice, parníky a menší lodě. Že by přístav? Henrik mě vedl za ním. Přišlo mi to divné, co bychom měli dělat na nějaké loďce? Třeba se z toho vyklube něco jiného. Uvidíme. Můžu se ho zeptat. Třeba to zjistím. Můžu to zkusit.

,,Ehm....Henriku?"

,,Ano?"

,,My jdeme do přístavu?"