World Championship | cz

26. Tonight is final 1/2

Jen čtyři a půl hodiny do finálového zápasu. A já tady ležím na posteli v pokoji. Dnes jsme neměli a ani nebudeme mít žádný trénink, prý se nesmíme vysílit na zápas. Jsem hrozně zvědavá a zároveň nervózní, jak to dopadne. Výhra či prohra, zlato nebo stříbro, smutek nebo radost.

,,Holky, buď jsem retard, anebo jste hrozně nérvózní?" zeptala se pro jistotu Alyssa.

,,Ne Alyss, nejsi retard," uklidnila ji Chloe.

,,I já jsem takhle nérvózní, ale máme štestí, že tohle není individuální sport, že jsme tým a zároveň se uklidňujeme," řekla Mia.

,,A co ty Mack?" zeptala se mě Alyss.

,,Hrozně," vyšlo ze mě a představila jsem si, jak jsem udělala velkou chybu, díky ní jsme dostaly gól. Brrr...

,,Víte, co by nám řekla Lilly," usmála se Mia.

,,Ano víme," odpověděli jsme sborově.

Jenže Lil je teď v jiným pokoji. Ach jo.

***

Hodina zbývá do zápasu. Pane bože. Já......klepou se mi ruce. Já to asi nezvládnu. Ne. Nesmím být taková. Musím si věřit a snažit se, co nejvíc to jde.

Vzala jsem si naposledy na tomhle mistrovství svou tašku a hokejku a vyrazila jsem vstříc své hokejové budoucnosti. Celou cestu do Stora Mossen jsme se s Chloe uklidňovali a zároveň hecovali. Až jsme stáli před arénou, zvedal se nám žaludek. Povzdechla jsem si, ale šla jsem dál. Musím být odvážná. Nesmím se bát. Co maj říkat ty hráči NHL před finálem Stanley Cupu. To je mnohem cenější než tohle mistrovství a já z tohodle dělám bůhví co.

Vešla jsem do šatny a za mnou Chloe. Tradičně jsme si sedly vedle sebe. Nasadila jsem si chrániče a obula jsem si brusle. Do šatny přišla trenérka. Všechny jsme zvedly hlavu a začaly jsme ji poslouchat, co nám chce říct.

,,Tak holky, máme tu finále. Ale ještě nejdřív vám chci poděkovat. Dobře se mi s vámi trénovalo a užily jsme si spolu hodně srandy. Ať finále dopadne jakkoliv, tak je určitě celý národ na vás všechny pyšný. Zároveň si uvědomte, že tohle je možná váš poslední zápas v reprezentaci, tak si ho užijte. Tak to bude asi vše, ale ještě vám sdělím sestavu, ve které je jenom jedna změna," sdělila nám trenérka.

Po různých taktikách jak na američanky, jsem si dala dres a pak i helmu. Vyrazila jsem ze šatny a vjela jsem na led. Poslední kolečko kolem naší strany. Podívala jsem se na diváky. Bylo jich tu asi nejvíc za celý turnaj. Zastavila jsem tak na prostředku, zavřela jsem oči a jemně jsem dýchala. Cítila jsem chládek švédského stadionu, mluvení diváků, malý mráz, který mi projel po celém těle nervozitou i Chloe, která kolem mě projížděla. Otevřela jsem oči. Ano, byla to Chloe. Pousmála jsem se na ni a společně se všemi jsme sjeli na modrou čáru si poslechnout hymny.

Po hymnách jsem sjela na střídačku a začala jsek sledovat Chloe, jak se u toho tváří. Lill si stoupla na buly proti nějaké američance s kapitánským céčkem a jménem na zádech Carpenter. Buly vhozeno, finále právě začalo a Carpenterová tohle buly vyhrála pro svůj americký tým.

Američanky byly pořád u naší branky a stále zkoušely nějak ohrozit naši bránu. Sandra ale vždy pozorná. A pak jsem šla na led já. Nic ohromujícího. Centr vyhrál buly a nahrál puk obránkyním. Ty si ho navzájem vyměnily, poslaly dopředu na pravé křídlo Miu, čímž založily první útok na americkou bránu. Puk se doklouzal ke mně a udělala jsem kličku jedné americké hokejistce a zbavila jsem se jí. Přede mnou další hráčka v americkém dresu. Měla na dresu céčko. Á...Carpenterová. Ukaž, co umíš. Chtěla jsem ji udělat kličku, jenže mě tak nabrala na mantinel, že jsem spadla na tvrdý led. Schytala jsem to do nohy. Při pádu jsem slyšela jen hvízd píšťalky. Ke mně přijela Mia, která na ledě zrovna byla. U mě byli hned doktoři a dávali mi takové ty přiblblé otázky. Ptali se mě, jestli chci pokračovat. Já neváhala a řekla jsem, že ano. Postavila jsem se. Nohu jsem měla pokrčenou a když jsem jí narovnala, hrozně mě zabolela. To asi nebudu moc pokračovat. Ne, jen to ne. Odjela jsem na střídačku a místo mě se do druhé formace posunula hráčka ze třetí. Já jsem mezitím šla chodbou s doktorem do šatny.