World Championship | cz

35. New work

Ráno jsem se probudila s pomocí budíku. Šla jsem do kuchyně se nasnídat. Sydney asi ještě spala a tak jsem ji nechtěla moc budit, i když bych měla. Posnídala jsem a poté jsem si vyčistila zuby. Šla jsem zpátky do pokoje se převlíct a učesat se. Až teď jsem šla vzbudit Syd. Tentokrát jsem si normálně šeptem probudila. Vstala a také se šla nasnídat. Mezitím jsem byla na mobilu se kouknout, co je nového v hokejovém světě. Zatím žadné novinky. Syd ještě stále snídala a za půl hodiny nám jel autobus. Abych to urychlila, rozhodla jsem se, že nám oboum udělám svačiny. Až jsem je nachystala, Syd už byla taky nachystaná a mohly jsme vyrazit na autobusovou zastávku, která je asi půl kilometru od našeho domu.

Až jsme tam dorazili, stálo tam pár mých kamarádů. Byla tam Will, Riley, Josh a Brian. Šla jsem za Will a Syd šla za svými kamarádkami.

,,Ahoj," pozdravila jsem ji.

,,Čau Mack," usmála se.

,,Ani jsem včera neviděla, že jsi odešla," zamyslela jsem se ještě nad včerejškem.

,,Promiň, ale já musela být co nejdřív doma. Táta zuřil," protočila očima.

,,To je v pohodě."

,,Taťka mi nechtěl věřit, že jsem byla u tebe na menším turnaji. Furt si myslel, že jsem byla někde na nějaké diskotéce, vždyť víš," začala zase vysvětlovat.

,,Jo. A teď je v poho?"

,,Jo teď už je," lehce se pousmála. ,,A co tamten kluk, jak se s tebou bavil, když jsem odcházela?"

,,Jakej?" nevěděla jsem, koho myslí.

,,Ten co přišel s Rayem," napověděla a já už konečně věděla, koho myslí.

,,Myslíš Jonathana?" radši jsem se jí zeptala, i když jsem věděla, koho myslí.

,,Tak on se jmenuje Jonathan.....aha. Co ti říkal?"

,,Celkem nic. Jen jsme si chvíli povídali a pak ho Ray zavolal, ať už jdou, že nás nechtějí obtěžovat."

,,Aha," řekla a už přijel autobus.

Nastoupily jsme mezi prvními a sedli jsme si vedle sebe.

***

Po nudné škole jsme zase jely autobusem zpátky domů. Otevřela jsem nám dveře od domu. Syd mě zase předběhla a do domu vstoupila první ona. Vyzula jsem si boty, zalezla jsem do pokoje a začala jsem dělat domácí úkoly. Těch bylo pár a tak jsem si lehla, dala jsem si sluchátka do uší a zaposlouchala jsem se. Přestala jsem vnímat okolí. Ale ne nadlouho. Dveře od mého pokoje otevřel táta. Sdělala jsem si z uší sluchátka, abych ho slyšela, co mi chce říct.

,,Ahoj Mack. Já.....půjdu chodit po městě a budu si teď shánět práci.....nechtěla by jsi jít se mnou?" zeptal se mě.

,,A proč?"

,,No, třeba by sis už mohla zhánět nějakou brigádu. Už budeš dospělá za pár měsíců," lehce se usmál.

,,Tak jo," neměla jsem proč odmítnout a tak jsme si spolu vyrazili.

***

Prošli jsme snad celý město, ale nenašlo se ani jediné místo, kde by táta chtěl pracovat. Asi budeme muset zajít do Vancouveru a tam se podívat. Teď když tak přemýšlím, nebyl náhodou na tréninku nějakej plakát, že hledají nového zaměstnance na stadion? Ano, byl. Hned jsem svůj nápad musela sdělit tátovi.

,,Tati! Teď mě napadlo, nechtěl bys pracovat na stadáku?"

,,Záleží, jakej bych měl plat a co bych dělal."

,,Půjdem se tam podívat?" usmála jsem se a doufala jsem, že to schválí.

,,Tak dobře. Půjdeme se tam podívat."

Byli jsme u stadionu celkem rychle a táta šel do kanceláře. Já jsem čekala před dveřmi na židli a sledovala jsem kluky, kteří zrovna měli trénink. Tak nějak jsem se do nich zapozorovala. Najednou po chvilce otevřel táta dveře a vypadal zklamaně.

,,Vzali tě?" zeptala jsem se.

,,Jo!" vykřikl radostí.

,,A co budeš tedy dělat?"

,,Řidiče rolby," zasmál se.

,,Aha," zasmála jsem se taky. ,,A mohl by jsi mi někdy domluvit soukromej trénink. Ten by se mi hodil."

,,Pokud to půjde tak jo," usmál se.

Už jsme pomalu odcházeli a prošli jsme kolem šaten, aby se taťka mohl podívat na svou novou kolegyni rolbu. Pak jsme zase šli přes šatny zpátky, kde klukům zrovna končil trénink a všichni vycházeli ze šatny. A každej mě zdravil. A ještě k tomu před tátou. Až všichni vyšli, mohli jsme jít taky.

,,Nevěděl jsem, že máš tolik kamarádů,"

,,To víš, Švédsko ze mě udělalo hvězdu," zasmála jsem se.

,,Tedy doufám, že jen kamarádů," podíval se podezíravěji.

,,Co si jako o mě myslíš? Navíc jsem už dospělá a ty jsi taky beztak porušoval pravidla svých rodičů."

,,Ta tvá drzost se zvětšuje."

Já už mlčela. Jako kdyby on v mým věku nebyl drzej. Teď jsem ho naštvala. Musím to nějak napravit.

,,Nechceš si zase třeba dát brusle a vjet s námi na rybník?" usmála jsem se.

,,Aby jste se mi zase smály? To tak..."

Výborně Mackenzie, boduješ! Teď jsi ho hodně zklidnila. Dorazili jsme domů a táta se pochlubil Syd i mámě se svou novou prací. Já zase zalezla do pokoje jako krtek a odpočívala jsem i když jsem neměla po čem.