World Championship | cz

39. Party with boys

Na zastávce v Richmondu, která je nejbližší k našemu domu jsem vystoupila, stejně jako kluci. Oni šli ale na druhou stranu, než bydlím, takže jsem se s nimi rozloučila a pokračovala jsem na cestě k našemu domu. Nebyla to přeci dlouhá cesta, takže jsem doma byla za chvilku. Odemkla jsem dveře od domu a jako včera jsem nahlas pozdravila rodinu. Tentokrát se ozvala pouze Syd.

„Kde jsou rodiče?" zeptala jsem se jí.

„Venku," řekla znuděně a dál hleděla do mobilu.

Podívala jsem se přes skleněné dveře na náš rybník, kde máma bruslila s tátou. Odkdy máma bruslí? Mámu jsem nikdy na bruslích neviděla. Až dnes. Otevřela jsem dveře a šla jsem za nimi. Máma si všimla, že k ním přicházím a dobruslila na kraj ledu, aby byla blízko mě.

„Ahoj Mack. No konečně jsi doma," usmála se.

„Ahoj mami. Nikdy jsem tě na bruslích neviděla. Co tak najednou?"

„No...to je...ehm...teď jedno..." vykoktala a odpověď na mou otázku přede mnou schovávala. Něco na tom bude...

„Dobře, někdy později. Já se jdu už asi spát, jsem celkem po dnešku unavená," oznámila jsem jí, vešla jsem zpátky do domu a ona dál bruslila s tátou. Divím se, že táta nepadal.

Jak jsem tedy mámě řekla, tak jsem tak i udělala - šla jsem se osprchovat a pak jsem si šla lehnout.

***

„Vím, že tě to asi nasere, ale já to musím udělat," uslyšela jsem ráno zvláštní hlasy a nechápala jsem o co tu jde.

„Blues prohráli!" ten hlas jsem zaslechla znovu a už mi došlo, že to byla sestra.

Hned jak to řekla, odešla radši z mého pokoje. Já jsem se ještě trochu probrala a pak jsem šla do kuchyně si nachystat snídani. Sedla jsem si ke stolu. Syd kolem mě prošla a dělala jakoby nic. Mě se zrovna vybavilo, co se před chvílí stalo... Cože?! Až teď mi došlo, že mi Syd řekla, že Blues prohráli. On byl včera zápas a já o tom ani nevím a ani jsem se na to nedívala! Ksakru!

„A jak včera hráli Pens?" zeptala jsem se jí.

„Vyhráli 3:2 nad Senators," řekla povýšeně.

„Takový haluzy se stávají tak málokrát, viď?"

„Drž hubu," zamračila se na mě.

Já jsem se jen zasmála, jak je tupá a dál jsem pokračovala v dojídání své snídaně...

Dnes je neděle. A dnes jdu na tu párty, co mě pozvali kluci. Když nad tím přemýšlím, tak si myslím, že v horší termín to vážně dát nemohli. Zítra jdeme zas do školy, takže se nesmíme ožrat. Což bude podle mě pro kluky těžké odolat. Ale já to snad vydržím, stejně jsem ožralá nikdy ještě nebyla, tak dnes by to nemuselo být poprvé...

Zalezla jsem zpátky do pokoje a převlékla jsem se. Vzala jsem si mobil a okoukávala jsem, co je nového na internetu. A abych nezapomněla, koukla jsem se, kdo včera dával za Blues góly a taky kolik to vůbec skončilo.

***

Bylo 17:10 a já jsem seděla nachystaná na botníku, kdy přijdou kluci. Kolem mě zrovna prošel táta a to nebylo dobré znamení...

„Kam seto chystáš?" zeptal se mě. A sakra. Nemůžu mu lhát. Ale já mu nebudu lhát, já mu jen neřeknu pravdu.

„Já? Já jdu na narozeniny..." snad to spolkne.