World Championship | cz

31. Home, sweet home

Až jsme dorazili domů, vzala jsem tašky z auta a tátovými klíči otevřela dům. Hodil mi je, abych odemkla, protože ještě musel zaparkovat auto. Syd jsem pustila před sebe a zavazadla jsem táhla za sebou. Máma vyšla z kuchyně a s radostí mě objala.

,,Ahoj mami," usmála jsem se.

,,Ahoj holčičko, jakpak ses měla?" zeptala se mě máma a tašky mi pomohla odnést do svého pokoje.

Vůbec se nezměnil. Až vlastně na jednu věc. Ve zdi byl připíchnutý hřebík a na něm pověšená má zlatá medaile. Pousmála jsem se a z batohu, kde jsem měla osobní věci, jsem vytáhla stříbrnou medaili a pověsila jsem ji tam.

,,Musíš nám pak vše povyprávět," usmála se na mě máma. Mezitím přišel do pokoje táta.

,,Tak jak se ti líbí pověšená medaile?" zeptal se mě s úsměvem.

,,No dobrý, ale chtěla jsem to úplně někde jinde," řekla jsem mu a on protočil očima a povzdychl si ,,Ne tati, dělám si srandu, tam to klidně může být."

,,No to jsem si oddychl," zasmál se a my s mámou taky.

,,Nepůjdeme do kuchyně? Uvařím ti kakao," nabídla se máma.

,,Dobře," vstala jsem a po boku mých rodičů jsem šla do kuchyně.

Syd tam seděla a zase se dívala do mobilu. Přisedla jsem si k ní, táta si sedl na gauč a máma mi začala dělat kakao.

,,Zase na mobilu?" zasmála jsem se.

,,Ticho," řekla potichu a nenápadně se podívala na tátu.

,,Dobrá," mrkla jsem na ni. ,,A co je nového ve světě NHL? Nějaký přestup?" zeptala jsem se jí.

,,Ani ne. Nějaký přestupy asi byly, ale s nějakými hráči, které vůbec neznám a myslím, že ani ty ne."

,,Aha."

Máma přede mě položila můj hrnek se znakem St. Louis Blues plný kakaa a já jsem se z něj trochu napila. Pak jsme si celá rodina sedla ke stolu, kde obvykle jíme. Začala jsem jim vyprávět, co jsem na MS zažila. Oba zastrašující lety, co jsme s Chloe dělaly za blbosti (ale neřekla jsem jim všechny, ještě by mi vynadali), pocity ze zápasů, ale nic jsem neřekla o Henrikovi i o jeho kamarádech. A už vůbec nic o Eddiem. A ani jim o tom neřeknu...

Pak jsem vytáhla z batohu ten hokejový časopis a darovala jsem ho Syd. Poděkovala mi a hned si ho začala pročítat. Bylo jí jedno, že je týden starý, a že už vyšel nový, prostě si chtěla přečíst zajímavý články.

Udělali jsme si prostě s rodinou společný večer. Po dlouhé době jsem se podívala na hodiny. Bylo něco po deváté. Bylo úterý, takže zítra budu se Syd jít do skoly. Máma půjde zase do práce a táta by měl jít taky. Do práce chodí vždy na noční. Z domu jde vždy před sedmou hodinou. A dnes? Je po deváté večer a on stále doma.

,,Tati? Nemáš jít náhodou do práce? A nebo sis vzak dovolenou?" zeptala jsem se ho.

,,Mack, já...my ti musíme něco říct" nálada mu velmi klesla.

,,Co?" zeptala jsem se, ale nikdo mi neodpovídal. Nešlo to z nich ven. ,,Co? Co mi musíte říct?" zeptala jsem se znovu. A stále mlčeli. ,,Ty to víš?!" zeptala jsem se i Syd. Vystrašeně kývla. ,,Tak sakra co mi chcete říct?!" rozčílila jsem se.

,,Mack, uklidni se. Vyhodili mě z práce," oznámil mi nakonec taťka.

,,Kvůli čemu?"

Povzdychl si.

,,No, jen jí to řekni," pobídla ho máma.

,,Dobře. Když jsi měla zápas ve Švédsku, tak to u nás dávali ráno. Já jsem makal přes noc a pak jsem si brával takový menší dovolený, abych stihl tvůj zápas. Šéfa to začalo štvát a tak mě vyhodil."

,,Přeci ses na můj zápas mohl podívat po práci."

,,To by už nebylo ono. A živý přenos v televizi, kde hraje moje dceruška, si přece nesmím nechat ujít," usmál se nakonec.

Usmála jsem se taky. Zajímalo by mě, kde pak táta bude pracovat. Snad to bude nějaká práce, kde bude mít dobrý plat a bude se mu tam líbit. On si to totiž zaslouží.