World Championship | cz

32. Back to school

,,Broučku, musíš vstávat do školy," poklepala mi po rameně máma. Nesnášela jsem, když mi tak říkala.

,,Nech mě. Já už jdu," řekla jsem a byla jsem velice ráda, že jsem tohle se zebe vytlačila. Byla jsem totiž hodně unavená.

,,Dobře," nakonec řekla a odešla.

Sice jsem řekla, že už jdu, ale ležela jsem dál, protože jsem vážně moc líná na rychlá vstávání. Mámě po chvilce došlo, že stále ležím v posteli a tak na mě zařvala přes celý barák. Lekla jsem se a pomalu jsem se zvedla z postele a šla jsem do kuchyně. Nachystala jsem si snídani. Syd už seděla u stolu, ale já jsem si jí nevšímala.

,,Mack, taťka říkal, že nás zaveze do školy," řekla mi.

,,Hmm.....super," zívla jsem.

,,A pak nás i zaveze domů," dodala.

Kývla jsem. Proč jsem si ještě vlastně nenapsala omluvenku, že dnes nejdu do školy. Včera jsem dorazila a hned další den musím do školy. Snad nepíšem nějakou písemku.

Zapomněla jsem se vám zmínit, že chodím na střední školu ve Vancouveru, protože tady u nás v Richmondu není střední škola. Proto jezdívám autobusem do školy. Syd chodí taky se mnou na střední, tak aspoň nejezdím sama autobusem.

Po snídani jsem šla do pokoje se učesat a nějak se pěkně obléct. Nějak jsem to splnila a šla jsem ještě čekat na Syd, aby nás táta mohl zavést. Obula jsem si na botníku sněhule, posadila jsem se na menší stoličku a čekala jsem na ty dva. Táta byl rychlejší než Syd a tak už šel nastartovat auto. Já jsem do něj nasedla a teď se čekalo jen na Syd. Táta mezitím zapl klimatizaci, protože jsme totálně mrzli. Takovou zimu jsem ještě nezažila. Mrzly mi úplně prsty na rukách i na nohou. Syd přišla nastrojená jako nikdy jindy. To mě překvapilo, protože tyhle věci předtím nenosila.

,,Tak co Mack, těšíš se zase do školy?" zeptal se mě v polovině cesty táta.

,,Co myslíš?"

,,Že se nemůžeš dočkat, až budete psát písemku," zasmál se a já ho lehce šťouchla.

,,To se Syd nemůže dočkat. Asi se tak vyfintila, aby to nějak zabralo na učitelku," koukla jsem se, jak se Sydney tváří.

,,Myslíš na učitelku Morrowsovou? To když jsme si celá třída vzala košile, tak z toho byla na prášky."

,,Tak proč jste si je brali, když jí to sralo?" zeptal se táta.

,,Ona šílela radostí. Jí se hrozně líbí košile a celkově ona je hrozně crazy. Takovej učitelskej pedofil," zasmála se Syd.

,,Učitelskej pedofil?" udivil se.

,,Ještě že jsem na vyšším stupni a tu učitelku už nemáme," oddychla jsem si.

,,Ty se máš. Budeš maturovat a školu budeš mít za sebou," řekla Syd.

,,Ty taky za chvilku budeš maturovat," usmála jsem se na ni.

,,Já nevěděla, že pojem 'chvíle' znamenají i tři roky."

,,Hele, já jsem si ty roky taky musela prožít a odmaturovat není zas tak lehký kamarádko. Viď tati?"

,,Já nevím. Holky, musím se vám přiznat, ale já jsem neodmaturoval. Chtěl jsem hrát hokej a na školu nebyl čas."

Po těchto tátových slovech jsme už nikdo ani nedutl a až auto zastavilo před školou, vystoupila jsem se Syd. Vstoupily jsme do školy a každá si začala hledat svou skříňku. Procházela jsem školními chodbami a studentů tu bylo velmi málo. Všichni byli na prvním stupni. Jedni kluci si začali něco šuškat a u toho civěli na mě. Snad nezačnu být populární. Až jsem našla svou skříňku, otevřela jsem ji a hned na mě spadlo plno učebnic. Vynikající. Začala jsem je sbírat. Pár jsem jich už měla a přestala jsem, když jsem uslyšela své jméno známým hlasem. Zvedla jsem hlavu, kdo to na mě volal.

,,Zdár Mack, jak ses měla ve Švédsku?" usmíval se Riley, můj spolužák a taky kámoš.

,,Ahoj Rayi. Ušlo to. Jak ses měl ty tady?" zeptala jsem se já pro změnu jeho.

,,Tak nějak. Hodně jsem přes Vánoce trénoval a jsem ready na zápasy."

,,Tak to je jedině dobře."

,,Jdeš do třídy?" znovu se zeptal.

,,Jo, jen si musím zvednout učebnice," zohla jsem se a začala jsem zase sbírat ty strašný knížky s učivem. Riley mi pomohl a pak jsme šli spolu do třídy.

Riley hraje hokej za juniory Vancouver Canucks. Je hrozně dobrej. Někteří ho srovnávaj s dvojčaty Sediny. Pro mě je to kámoš, se kterým si hodně rozumím z hlediska hokeje i jiných věcí.

Vešli jsme do třídy a já jsem si sedla na své místo v předposlední lavici. Sedávám vedle Willow, která ještě nedorazila. Rozhlédla jsem se po třídě, kdo všechno tu už je. Všimla jsem si Chloe a šla jsem za ní.

,,Čau Chloe," pozdravila jsem ji.

,,Nazdar. Mám pocit, že začneme být oblíbený," ušklíbla se, jak to typicky dělává.

,,Já nevím. Bavila jsem se už s Rayem. Ptal se mě, jak jsem se měla ve Švédsku, ale jinak nic."

,,Aha. A řekla si vašim o něm?"

,,O kom?" nechápala jsem.

,,No o Hen..."

,,Ne, a ani jim to neřeknu," skočila jsem jí do řeči.

,,Jdeš dnes na trénink?" zeptala se mě nakonec.

,,Copak já nechodím na tréninky?"

,,Dobře uvidíme se tam," usmála se a já jsem šla zpátky do své lavice, kde už seděla Will.

Přisedla jsem si k ní a pozdravila jsem ji. Zrovna zazvonilo a tak jsme si už dál nemohly povídat. Tuhle hodinu máme mou neoblíbenou fyziku. To zase bude peklo.

***

Po fyzice jsem se podívala na rozvrh, jestli se stěhujeme do nějaké jiné učebny. Uff, nestěhujeme. Jsem tak zmatená z toho návratu, že ani nevím, co máme za předměty a to si vždy lehce zapamatuji.

Z tašky jsem si nachystala dějepis, který teď budeme mít. Dějepis mám celkem ráda, baví mě, když vím, co se tady dělo před pětisty lety. Pro ostatní je děják utrpení. Pro mě je zase utrpení fyzika, matematika a hudebka. Neumím počítat, nedokážu si zapamatovat nějaké ty vzorečky či zákony a ještě k tomu neumím zpívat. Krásná kombinace.

Will někam odešla a toho využila Chloe a přisedla si ke mně. Začaly jsme si spolu ještě povídat o Švédsku, ale naši konverzaci přerušil Brian, který se otočil k nám. On totiž sedí s Joshem před námi.

,,Jak bylo na mistrovství?" zeptal se nás.

,,Dobrý," usmála se Chloe.

,,Zítra nám doneste ukázat medaile," otočil se i Josh.

,,Radši ne. Nechci někoho naštvat," řekla jsem jim.

,,Proč? Koho by to mělo naštvat?" divila se Chloe.

,,Třeba Willow."

,,To jí může být snad jedno ne?" dohadovala se se mnou dál Chloe a kluci nás jen sledovali.

,,Dobře. Ty si klidně tu medaili přines, já ji brát nebudu."

,,Mack, myslíš, že se ti teď ozvou nějaký kluby, který by o tebe měly zájem?" zeptal se mě Brian, aby naši hádku zastavil.

,,Nevím, zatím se nikdo neozval," odpověděla jsem mu.

Will se vrátila do třídy a Chloe si šla sednout do své lavice. Už zase zazvonilo a já jsem měla co dělat, abych dnešní den ve škole přežila.