World Championship | cz

28. Party

Až jsem s holkama dorazila na svůj pokoj, vyhrabala jsem stříbrnou medaili z tašky a položila jsem ji na svůj noční stolek. Vyčistila jsem si zuby a lehla jsem si do postele.

Copak asi dělá Sydney. Když je u nich o 9 hodin míň, takže když teď je zhruba 22:00, tak u nich je asi 13:00. Jsou těsně po obědě :D. Bože jak já už chci být doma. Kdyby se tak šlo teleportovat........to by bylo senzační. Ale zas tak naše lidstvo není vyspělé (bohužel).

Nevím z čeho a nevím proč, ale vzpomněla jsem si na tu švédskou písničku, kterou má Henrik hrozně rád. Díky ní jsem si vzpomněla na naši dnešní konverzaci a na dnešní prohraný zápas. Jasný, nemusíme pořád vyhrávat, ale byly jsme strašně blízko. Jenže i když si myslíte, že jste hrozně blízko, někdy je to opravdu daleko. Teď jsem sice hrozně smutná, ale za pár dní budu zase v pohodě. Náhodou, stříbro není zas tak špatné. Ale stále mě štve a štvát mě bude jedna věc. Není to Carpenterová, ta je mi teď úplně ukradená. Ale to, že jsem potom se nemohla vrátit na led a pomoct týmu, aby jsme mohly dosáhnout lepšího výsledku. Ale když nad tom tak přemýšlím, že i když bych tam byla třeba třikrát, nepomohlo by jim to, protože já bych asi těžko ovlivnila zápas. To, že jsem vyhrála kanadské bodování byl jeden velkej haluz. Stejně jako to, že jsem se vůbec dostala na tohle mistrovství. Když to tak zhodnotím, byl to celkem úspěšný turnaj, s trochu nešťastným koncem.

Hrozně jsem přemýšlela, až mě to úplně unavilo a se štěstím jsem usla.

***

Sama od sebe jsem se probudila, ale nechtělo se mi tomu věřit, že mě neprobudila Chloe.

Rozhlédla jsem se po pokoji. Všechny spaly. Rozhodla jsem se, že půjdu na balkón. Úplně jsem zapomněla, že mám stále nedočtený ten hokejový časopis a tak jsem ho ještě vytáhla z tašky a klidně jsem si ho dočetla.

Po chvilce došla za mnou na balkón Chloe. Pozdravily jsme se. Posadila se na druhou židli, která tu byla. Hlasitě se nadechla.

,,Který okamžik se ti na tomhle turnaji líbil nejvíc?" zeptala se mě.

,,Všechny," pousmála jsem se.

,,A ten nejlepší je?"

,,Já ani nevím. Všechny byly boží až na ten moment, kdy díky Eddiemu..." odmlčela jsem se ,,...snad ti to nemusím vykládat."

,,Aha. Mě se nejvíc líbily naše zápasy a jak jsme dělaly kraviny," zasmála se.

,,No jo, ty naše blbosti..." zasmála jsem se a v hlavě jsem si představila jak jsme se s Chloe u toho vždycky hrozně nahlas smály.

,,Těšíš se na tu párty?" začala s novým tématem.

,,Já tam nechci."

,,Proč? Bude tam Henrik, to je super ne?"

,,Možná. Nechci tam. Prosím helpni mi!" klekla jsem si na kolena. Už si připadám jako Sydney, když mě prosí na kolenou.

,,Teď ti asi nepomůžu. A navíc jsi mu to slíbila. Bylo by to divný, kdyby jsi tam nepřišla."

,,Tak budu dělat simulanta! Budu dělat, že jsem nemocná!" řekla jsem s velkou radostí.

,,Ale nezapomeň, Henrik se pro nás staví a když tě uvidí, podle mě ti moc věřit nebude, protože ty nejsi moc dobrá herečka."

,,Ale za zkoušku to stojí!"

,,Hele, mě je to jedno. Klidně si dělej simulanta, ale upozorňuji tě, jsi v tom sama," dořekla a šla zpátky do pokoje.