World Championship | cz

38. His match

Otevřela jsem dveře od domu a za sebou je zavřela. Vyzula jsem si boty.

,,Ahoj rodinko!" vykřikla jsem radostí.

Nikdo se neozíval. Šla jsem nakouknout do kuchyně. Ségra poslouchala písničky a u toho relaxovala, máma dělala cosi v kuchyni a táta seděl na židli u jídelního stolu.

,,Ahoj mami," usmála jsem se. ,,Ahoj tati," řekla jsem chladně.

,,Mack..." začal táta, ale hned jsem odešla do pokoje, abych nemusela poslouchat ty jeho blbý řeči.

Z tašky jsem si vytáhla brusle a ostatní věci na hokej a uložila jsem si je na svoje místo. Lehla jsem si na postel a začala jsem přemýšlet.

Doufám, že dnes kluci vyhrají. Bude hrát i Ray. To by mohli být spolu ve formaci. Jsem zvědavá, jak budou hrát.

Vstala jsem z postele a šla jsem se osprchovat. Poté jsem si šla lehnout, protože jsem už byla unavená.

***

Vzbudila jsem se sama a hned jsem vstala z postele a šla jsem se do kuchyně nasnídat. Měla jsem jakousi dobrou náladu, na rozdíl od předchozího rána a cítila jsem se svěže. Nemyslela jsem na Švédsko a na něj a to mě dělalo šťastnou.

Možná je i celkem dobře, že mi včera zavolal a navždy jsme to mezi sebou ukončili. Oboum nám bude teď líp. Nebo tedy aspoň mě. Ale mě to může být teď vlastně stejně jedno, když je na druhé polokouli.

Začala jsem zpívat jednu svou oblíbenou písničku. Ale jen potichu, aby to nevzbudilo ostatní. Úplně jsem se lekla, když se někdo dotkl mého ramena. Otočila jsem se.

,,Ahoj tati," řekla jsem stejně otráveně jako včera.

,,Ty jsi na mě naštvaná?" zeptal se.

,,Já? To ty jsi spíš na mě naštvaný."

,,Já myslel, že ty," odmlčel se a pak jsme se oba zasmáli. ,,Takže usmířeni?"

,,Jo," usmála jsem se.

,,Ale stejně, kdo to byl?"

,,Kamarád, víc už ti říkat nebudu, když vidím, jak tě to týrá," pohladila jsem ho po ruce a pokračovala jsem v chystání snídaně.

Sedla jsem si ke stolu a začala jsem jíst. Po chvilce přišla i Syd.

,,Tak jak ses nám vyspala?" zasmála jsem se.

,,No nic moc. Je dobře, že je víkend, jinak bych se už vůbec nevyspala."

,,To asi nikdo," zasmála jsem se.

***

Bylo asi tak 15:07 a já jsem si začala chystat věci na dnešní zápas. Vzala jsem si jenom mobil a nějaký peníze na autobus, vstupenku a když tak nějaké peníze, abych si tam mohla koupit jídlo. Lépe jsem se oblékla, vyšla jsem z domu a šla jsem na autobusovou stanici. Spíše autobusovou 'mini zastávku'. Asi pět minut jsem tam čekala, ale pak přijel autobus, který jede do Vancouveru. U řidiče jsem zaplatila a šla jsem si sednout. Cestujících tu moc nebylo a tak jsem měla celkem výběr, kam si sednout.

***

Autobus zastavil u Rogers arény, já jsem vystoupila, šla jsem zaplatit vstupenku a vešla jsem dovnitř. Podívala jsem se na mobil, kolik je hodin. 15:49. Mám celkem čas. Šla jsem si sednout na tribunu a sledovala jsem, jak se hráči rozcvičují. Začala jsem hledat Jonathana i Rileyho. Oba jsem nemohla najít, ale to nevadí, najdu je později, až se bude hrát. Oba jsou to borci, určitě vyniknou. Všichni odešli do šaten.

Čekala jsem ještě chvíli, ale pak zase vjeli na led a začali hrát.

***

Zápas skončil 4:2 pro Vancouver, Jonathan dal gól a Ray dva. Oba hráli ve stejné lajně. Všichni hráči odešli do šaten a já jsem šla k jejich šatnám počkat na Jonathana a Raye. Mezitím už nějací hráči vyšli z jejich šatny. Samozřejmě jsem je neznala. Až vylezl Jonathan usmál se. Asi mě tu nečekal.

,,Čau Mack! Tak přeci jsi přišla," usmál se.

,,Ještě aby ne, když jsem ti to slíbila," zasmála jsem se.

V tom vyšel ze šatny Riley a trochu vykulil oči. Tak ten mě tu vůbec nečekal.

,,Ahoj Mack," usmál se stejně jako Jonathan.

,,Ahoj Riley."

,,Jonathane, tak to mejdlo je zítra v 18:00 v jednom baru tady ve Vancouveru. Stavím se pro tebe a zavedu tě tam," řekl Jonathanovi Ray.

,,Může Mack taky?" zeptal se ho Jonathan.

,,Asi jo."

,,Ehm, hoši? Já tu jsem taky," upozornila jsem na sebe.

,,Nechtěla by jsi jít zítra na mejdan? S Rayem bychom se pro tebe stavili," usmál se Jonathan a očekával ode mě odpověď ano.

,,Žádný mejdan se nikdy neodmítá," usmála jsem se na oba.

,,Tak super. Zítra se stavíme."

,,Očekávej nás před půl šesté."

,,OK. Budu na vás čekat."

Aby jsme nezavazeli dalším klukům, co vycházeli ze šatny, tak jsme už šli na autobusovou zastávku.

V autobuse si kluci sedli k sobě a já jsem seděla o sedadlo před nimi. Oni si spolu povídali a mě nechali koukat z okna a přemýšlet.