Osudný Nashville

20.

Julia

To, že můj půlroční Nashvillovský život jeptišky skončí ten den, nebylo v plánu. Rozhodně ne. Chtěla jsem na to jít pomalu, zlehka, víc ho poznat a tak. Jenže když si mě samou radostí natisknul k sobě, cítila jsem to úžasné teplo a taky to dole, jak se probouzelo. A že to bylo čím dál tím tvrdší a mohutnější. To jdou potom kdovíjaké plány do kopru. No, možná i dál.

„Tak, jaký to bylo?" Drká do mě Carly a já si nemůžu povšimnout čertíků v jejích očích.

„Po takový době na poušti ti bude chutnat i voda z kaluže."

„Můžeš prosím mluvit vážně Juli? To ti mám jako věřit, že strávíš noc s hvězdou country, podotýkám naší hvězdou a ty řekneš, že to stálo za prd? Nevěřím, ani za mák ti nevěřím. Víš, kdyby byl tak špatnej, neměl by tolik ženskej, přemejšlej." Divoce gestikuluje a já jsem ráda, že zrovna stojíme na semaforech.

„To mi teď vážně budeš připomínat, kolik bab mu prolezlo postelí? Jen to jen chlap. Obyčejný chlap, který náhodou umí hrát na kytaru, zpívat a je hezkej. Nakonec nechtěla jsem říct, že byl špatnej. Jen... jen to budu muset vyzkoušet znova, abych se ujistila, že to úžasný bylo fakt úžasný. Že se mi to nezdálo, víš?" Hodím po ní očkem.

„Jasně, prostě musíš si být jistá co? Vždyť o tom sní snad každá jeho fanynka. Být v jeho posteli, prožít s ním vášnivou noc, dotýkat se jeho těla a hlavně toho dole." Zahihňá se.

„Prostě si chci být jistá, že mu jde o mě, jako o Juli, ne jen o sex. Vždyť víš, pořád tam někde vzadu mám to, že měl stovky ženskejch a Bůh ví, kolik ho má vylepenýho nad postelí, je to idol... Pro mě to bylo narychlo, nečekala jsem to a rozhodně jsem neplánovala sex tak brzo."

„Tak on měl stovky bab? Tý jo. Jako vím, že jich bylo hodně, ale až tak? To ti jako řekl?"

„Carly!" Zvýším na ní hlas. „Nechytej mě za slovo. Nevím, kolik jich bylo a ani mě to nezajímá. Copak tobě Stui řekl, kolik měl před tebou holek?"

„Promiň, promiň, promiň, nechtěla jsem se tě dotknout, vím, jak jsi to měla. A abys věděla, tak jasně, řekli jsme si to. Vím i jejich jména." Zakroutí hlavou, jako by to byla povinnost, vědět takové informace.

„Seš divná." Opáčím zase já. „Mě takovéhle věci nezajímají."

„Jo, dobrý, každá jsme jiná. Beru. A tak mi teď řekni nějaký pikantnosti."

„Carly, ne, tak to teda ne." Vystupuju z auta, jelikož jsme právě zaparkovaly.

„Juli, to mi nemůžeš udělat. Vždyť je to můj miláček. Vždycky mě zajímalo, jakýho ho má. Juli." Rychle obíhá auto s rukama v prosíku.

Bouchnu dveřma, ruce dávám v bok a hluboce si povzdychnu. „Moje milá Carly. Zavřela jsem dvěře a tím to pro mě končí. Co bylo v autě, to tam taky zůstane. Neřeknu ti nic. Jasný?" Je zvědavá a moje odpověď se jí vůbec nezamlouvá.

„Takže večer se k tomu můžeme vrátit. V autě." Přemýšlí s prstem na rtech.

„Opovaž se. Nebo řeknu Deanovi, ať mi koupí auto a budu jezdit sama."

„Nemáš řidičák, Miláčku!" Ťuká si na rty a usmívá se.

„Tak si ho udělám, žádnej problém, Miláčku."

„Hele nevyhrožuj a pojď. Tamhle je Percy." Bere mě kolem ramen a natáčí směrem k výtahu. Já si zhluboka oddychnu, jelikož krize je zažehnána. Alespoň si myslím.

V práci to utíká až moc rychle. Než se naděju, je pauza na oběd. Všichni se chystáme na odchod, když se mi rozezvoní telefon na stole.

„Slečno Epps, máte na vrátnici návštěvu." Ozve se zvonivý hlas naší recepční Monic. Znám její hlas, ale teď mi přijde nějaký obzvlášť nadšený. A ten podivný hluk v pozadí.

„Díky Monic, už jdu."

„Děje se něco?" Otáčí se ke mně Kelly. Všichni ostatní už stojí u dveří. Zakroutím hlavou, že ne, ale ona návštěva mi vrtá hlavou. Kdo to může být? Nikoho nečekám.

Během chvilky, co jsme se všichni nasoukali do výtahu, cinkne přízemí. Vystupujeme, ale je tu nějak plno. Nebývá to zvykem, snad jen při začátcích akcí, ale dnes přeci žádná není. Zmateně koukám, zatímco se proplétáme davem k východu, když zahlédnu známou tvář. A hned je mi to jasné. Dean. To je ta moje návštěva. Ležérně se zády opírá o recepční pult a s úsměvem dává podpisy nadšeným fanynkám. Ani nevím, kde se jich tu tolik vzalo. Houknu na Carly, že s nimi nejdu, ale ta stojí s otevřenou pusou vedle mě.

„Seznam mě. Prosím, Juli, seznam mě. Je to můj idol, však víš." Chytá mě za loket a společně jdeme k pultu. Když jsme tak metr od něj, zpozoruje nás Dean. Na tváři vykouzlí ten nejkrásnější úsměv. Z pultu sebere odloženou kytici a vykročí ke mně.

„Juli, zlatíčko moje." Přitáhne si mě do objetí a na tvář umisťuje polibek. Halou se ozve zahučení. Je to zvláštní pocit. Ony tu jsou kvůli Deanovi a ten je tu kvůli mně. Cítím ty pichlavé pohledy, co na mě padají a chci co nejrychleji odejít. Není mi to příjemné. Poprvé jsem konfrontována se skutečností, že můj kluk je veřejně známá osobnost. Nebudu se jim líbit. Určitě ne. Budu jim připadat nevýrazná, obyčejná, nudná. Přepadá mě pocit beznaděje a marnosti. Můžeme být vůbec šťastní? Nemám to utnout hned takhle zkraje a přenechat Deana nějaké super sexy modelce? Ta by se fanynkám mohla líbit. Přinejmenším by jejich společné fotky vypadaly stylově a ...

„Juli, pojď, jdeme na jídlo." Bere mě pod křídlo a společně odcházíme. Já s hlavou skloněnou sleduji dlažbu a Dean s grácií děkuje za přízeň a prosí o soukromí.

To to takové bude pokaždé? Vždycky se o něj budu muset dělit s cizíma ženskýma? Opravdu?

Až po nasednutí do auta si vzpomenu na Carly. Rychle vytahuji telefon a píši omluvnou sms. Musí být smutná, že jsem je neseznámila, ale snad to pochopí.

„Děje se něco?" Hladí mě Dean po stehně. V očích má starost, která se rozplývá v okamžiku, kdy mu řeknu o Carly a on slibuje, že se rozhodně musí seznámit.

Restaurace, kterou vybral je luxusní. Sedíme v zadní části, kde jsme jen sami dva a na stole je snad vše, co dnes kuchař uvařil. Uždibuji, ochutnávám a myslím, že půlhodinová pauza na oběd mi rozhodně stačit nebude. Ale neřeším to. Jsem tu s chlapem, který na mě může oči nechat a vůbec mu nevadí, že občas mlasknu.

Je tohle láska?