Osudný Nashville

29.

Dean

Už po několikáté se otáčím v posteli, tentokrát na záda a hledím do stropu. Nezměnil se, nevykoukal jsem ho a je pořád nechutně bílý. Tak se raději zase otáčím na bok, choulím se do klubíčka a když tak učiním, můj pohled padne na hromadu hadrů na zemi. Kouknu vedle a tam leží kytara. Moje kytara a válí se na zemi, jakoby byla nějaký smradlavý odpad.

„Bože, kam až jsem to dopracoval?" Ptám se sám sebe. Opět se přetáčím na záda, ruku plácnu na čelo a přemýšlím. Takhle mi nikdy nebylo.

„Já ti řeknu, kam jsi to dopracoval!" Rozlétnou se pootevřené dveře a v nich stojí mamka. Ruce v bok, naštvaný, přesto soucitně chápající pohled v obličeji, kdy se jí na čele tvoří jedna drobná vráska.

„Mami, co tu děláš." Zamumlám, ji jsem tady rozhodně nečekal.

„Ále, jdu jen tak náhodou kolem, tak jsem si říkala, že se podívám na svého jediného syna, kterýho už jsem tři měsíce neviděla, protože se schovává před světem, ruší koncerty a který svůj tvrdě vydřený život zmačkal jak list papíru co hodil za záda." Sedne ke mně na postel a ohrne nos.

„Kdy ses naposled myl?"

Povzdychnu si: „nemám na nic náladu."¨

„Deane, co jsme tě celý život s tátou učili? Že překážky jsou od toho, aby se překonávaly, ne? Tak proč tu jen ležíš, zahazuješ svou kariéru, svůj život a děláš si z bytu chlívek? I ve stáji je větší pořádek, než tady."

„Mami, prosím, nech si ty moudra. Juli zrušila zasnoubení, vrátila mi prsten, odjela do New Yorku, nekomunikuje, tak co mám asi tak dělat? Protože jestli ti to ještě nedošlo, ta holka je můj život. Bez ní nic nemá smysl, bez ní nechci žít, být, existovat. Chápeš?"

„Chápu Deane, moc dobře to chápu, po těch no, ehm, po těch... ty víš koho myslím, jsem ráda, že ti na někom tak záleží, ale to bylo před pěti měsíci. Před pěti! Celou tu dobu zahazuješ svůj život, místo toho, abys něco dělal. Pamatuješ, když jsi měl jako malý sen, že jednou budeš stát na podiu a koncertovat? Pamatuješ?"

Čeká na mé přikývnutí a pokračuje.

„A co jsi pro to musel udělat? Dřel jsi, hrál každou volnou chvilku, zpíval, že nás kolikrát bolela hlava, ale šel sis za svým, protože jsi tomu snu věřil. Tak proč teď nic neděláš? Říkal jsi, že Juli je holka tvých snů, copak ti za to nestojí? Za tu trochu námahy, získat ji zpátky? Když člověk moc chce..."

„I sny se splní" doplňuji větu, kterou jsem slyšel snad milionkrát.

Zavírám oči a přemýšlím. Má pravdu, ostatně jako vždycky, jen proč je pro mě tak těžký ji přijmout? Ano, když jsem byl malý, dělal jsem všechno možný i nemožný proto, abych si splnil svůj sen, být countryový zpěvák. Mít kapelu za zády a velký dav lidí před sebou. Otravoval jsem naše, aby mě přihlašovali do různých soutěží a i když měli hodně práce s koňmi, vždycky mi vyhověli a podporovali. A ten sen se nakonec splnil. Mám bezvadnou kapelu za sebou a ty nejlepší fanoušky před sebou.

Vykulím oči a vystřelím do sedu.

„Deane, co se děje?" Ptá se polekaně mamka.

„Měl jsem." Chytám se za hlavu. „Měl jsem bezvadnou kapelu a ty nejlepší fanoušky."

„Pořád máš." Podotkne.

„Ne, nemám, ale ty máš pravdu mami. Musím něco dělat. Juli se nevzdám." Dávám ji pusu na tvář a hrabu se z postele. Jsem najednou plný energie.

„Hezký Deane, ale nejdřív se jdi umýt, prosím."

Dělám krok zpět a tentokrát ji dám pusu na druhou tvář. „Jasně mami a díky."

****

Už tři týdny je ze mě nový člověk. Oholený, ostříhaný, se třemi novými písničkami a velkou nadějí. Juli mi sice neodpověděla na můj email, ale od Jima vím, kde teď žije. Takže letenky koupené na dnešní let do New Yorku jsou jen prvním odrazovým můstkem k Juli. Musím ji říct, co k ní cítím, musí vědět, co pro mě znamená, musí...

Jimi vybral noční let a tak zcela nerušen a hlavně nepoznán sedím u okénka a ne a ne usnout. Moje očekávání mi to nedovolí. Když o dvě hodiny a kousek klesáme na letiště v New Yorku, cítím nový příliv energie a nemůžu se dočkat, až budeme na zemi. Jenže cesta taxíkem do nějakého Jimem pronajatého bytu se zdá být nekonečná, a když už mi konečně tmavovlasý řidič oznámí, že jsme na místě, držím oči stěží otevřené. Zaplatím, z báglu vylovím telefon, na něm kód k otevření a o pár minut později stojím za dveřmi na první pohled vcelku slušného bytu. Ale i kdyby tu byla jen postel, bylo by mi to jedno. Hlavně že jsem tu. Házím věci na zem a padám na onu postel. Musím se vyspat.

Budí mě telefon, který ne a ne ztichnout. Otráveně ho rukou nahmatám vedle sebe a stále se zavřenýma očima si ho přiložím k uchu. Dokonce se mi podařilo hovor naslepo přijmout.

„Zdar, tak jaká byla cesta a co děláš?"

„Jimi, proč voláš tak brzo?" Zívnu a pokračuju. „Cesta dobrá a spím. Co chceš vědět dál mami?"

„Jo, jo srandičky, ty by ti šly Deane. Ale jsou tři odpoledne, teda u tebe teď čtyři a ty spíš? To jako myslíš vážně, ty jsi chtěl do NY aby ses vyspal? Já myslel, že jsi jel za Juli."

Prudce se zvedám do sedu a ostře syknu: „Jimi!"

„Jo, já vím, kam mám jít, chápu. Já jen, že jsem volal Juliině mámě." Poslední informaci říká, jakoby si volali běžně.

„Proč, proč zrovna jí? Proč jsi jí volal, když tam Juli bydlí?" Nějak nechápu, co tím sleduje, ale Jimi má téměř vždy věci promyšlený pár kroků dopředu.

„Klid, Juli o ničem neví a její máma mě sama kontaktovala asi před dvěma měsíci."

„A jak to, že o tom nevím? Co chtěla, co říkala..."

„Klid, Deane, nemusíš taky všechno vědět, nebylo to podstatný. Teď se soustřeď na tohle. Juli jede se šéfem na víkend do hotelu Hyatt House Morristown na nějakou obchodní schůzku a jelikož její šéf miluje golf a tady je blízko golfový klub, jedou od pátku do neděle. To je tvoje šance. Máš tam zamluvený pokoj a tak trošku jsem ukecal tu jejich recepční a máš ho přímo vedle Juli. Tak jakej jsem?"

„Kolik je tomu šéfovi? Mladej, hezkej, bohatej?"

„Bože Deane, ty jsi někdy za trest! Ty nejsi mladej, hezkej, bohatej? Kurva vzpamatuj se! Tomu jejímu šéfovi kouká parte z kapsy. Nemusíš se bát, že by se do něj třeba zakoukala, nebo na co zase myslíš. Takovej krasavec zase není. Ale jo, je to prej hodnej férovej chlap. Tak klid, jasný?"

„No jo, jasný." Povzdechnu si. Moje představivost je někdy opravdu šílená.

„Tak teď už mi řekneš, jakej jsem!" zasměje se do telefonu.

„Seš dobrej, já zírám Jimi."

„No, to doufám. Všechno máš v mailu. Tak zdar a neposer to!"