►I will fulfill all dreams. I promise!♪♫ /Completed♥\

XXIX. kapitola

Z pohledu Rebeccy:

Probíhali jsme chodbou vedoucí k sesterně. 

,,Dobrý den, dnes jsem dorazila paní Hemmings.''oznámila jsem i když to měla být otázka.

,,Ano a vy jste dcera?''zeptala se jedna ze sester.

,,Rebecca Allison Hemmings a teď mi prosím řekněte na jakém pokoji leží moje matka.''žadonila jsem.

,,Pokoj číslo 311 druhé patro.''ukázala nám směr k výtahu. Doslova jsme k němu přeběhli, nedočkavě jsem si podupávala nohou. Aaron mi stiskl ruku a moje tělo se napnulo.

,,Klid.''řekl tiše. Výtah se otevřel a zanedlouho jsme objevili pokoj číslo 311. Opatrně jsem otevřela dveře. Ležela a nehýbala se, otec ji tiskl ruku.

,,Tati?''šeptla jsem. Otočil se na mě. Takhle jsem ho viděla už jednou a v té samé situaci. Zarudlé uslzené oči.

,,All.''utřel si slz. Přešla jsem k němu a objala ho.

,,Jak je na tom?''odtáhla jsme se.

,,Už je to prý hodně zlý a.''zasekl se. Hleděl na ni s tolika emocemi s očích. Láska, bolest, utrpení a očekávaná ztráta. ,,Doktoři se domnívají, že jí naživu udržují jen přístroje.''obešla jsem postel a mamku chytla za druhou ruku. S koulejícími slzami sem se na ní podívala. Jen klidně ležela.

..Tolik mě mrzí, že jsem s tebou netrávila žádný čas. Ani jsem ti nestihla říct jak moc tě mám ráda. Tak moc mě to mrzí. Chtěla bych ještě jeden den, jeden jediný den s tebou abych ti to mohla vynahradit. Miluju tě tak moc až to bolí. Teď mi odejdeš. Nám, nám všem co tě milují. Vím, že je ta bolest nesnesitelná, ale kdyby to šlo, zastavila bych tě a udržela bych tě tady. Tak moc to bolí, když vím, že tě už neuvidím. Chci aby tu bolest někdo zastavil, prosím! Ten tvůj krásný úsměv, ten hlas, který každý měl rád. Vychovala si svoje děti dokonale, máš můj obdiv mami! Kdo mi teď bude léčit zlomená srdce? Maminko moje co s námi bude. Byla si chodící anděl na Zemi.Teď už ti narostli křídla, snad už nepocítíš bolest. Někdy se podívej z nebe dolu aby si mě a svého syna viděla vyrůstat. Miluju tě tak moc.''kapky slz už byly vodopády, tak to bylo i u táta.

,,Dobrý den.''vešel dál doktor. ,,Rozhodli jste se?''pohlédl na zničeného otce.

,,Udělejte to.''podíval se na mě a já pomalu přikývla. Když všechno začal vypínat, trhalo mi to srdce.

,,Upřímnou soustrast.''podal otci ruku a odešel. Políbila jsem mamku na tvář, naposledy řekla miluji tě a odešla z pokoje. Sedla jsem si vedle Aarona. Nevěřím tomu. Nemohla odejít.

Taky vás moc miluju, nechtěla jsem odejít, ale nic jinýho mi nezbývalo. Budu vás opatrovat. -Mrs. Hemming died 16.6.