XI. kapitola

143 15 0
                                    

,,Luku ne prosím.''do očí se mi draly slzy.

Ruce od krve svého nejlepšího kamaráda...

Co když je pozdě? Nemůže odejít..

Potřebujeme ho, i přes to všechno..

Z pohledu Caluma:

Můžu za to já. Kdybych se nemstil, tak by tu neležel. Prej je v pohodě, ale nechají si ho tu dýl. No a pak? Pak půjde k psychiatrovi, nebo k psychologovi? To je fuk! Důležitý je, aby se to nedozvěděli fanoušci. 

Teď momentálně sedím já a Mikey u Lucase a pozorujeme jeho němou tvář. Ashton šel pro kafe a Becca, ta se zhroutila.. Ani se jí nedivím, taky sme do toho neměli daleko. Odjela zase zpět do svého bytu.

,,Cale.''zchraptěl Ashton mezi dveřma.

,,Jop děkuji ti.''vzal se si jeden horký, plastový kelímek s hnědou tekutinou. 

,,Bude v pohodě.''řekl Mike.

,,Samozřejmě, teď je v pohodě, ale co potom? Co když zase do toho spadne?''mám o něj vážně strach.. Nechci ho stratit.

Z pohledu Rebeccy:

Konečně sem se zvedla z postele. Sotva vidím na nohy, oči mám tak opuklé od pláče, že se divím, že stále můžou produkovat kapky naplněné emocemi.

Chce to něco sladkýho. Nejlíp zmrzlinu. Jdu malou chodbičkou, která vede do kuchyně. Z miniaturního mrazáčku v ledničce sem si vyndala čokoládovo-pistáciovou zmrzlinu. Vzala sem si lžičku a šla zpět. Na stěně chodby byli pověšené fotky. Naší celé rodiny, fotka se mnou a Lukem ze dne kdy jsme odmaturovali. Fotky s klukama.

To se ještě nehádali, neprali nic.. Proč sem se za nimi vracela.. Teď můj milovanej bráška leží v nemocnici a já jdu jíst zmrzlinu. Ne..to ne. Měla bych jít za ním.

Zmrzlinu s lžičkou sem položia na stolek a utíkala se převlíct a trošku zkulturnit.

Asi po deseti minutách sem byla hotová. To je můj nový rekord, přešla sem ke vchodovým dveřím, nazula si černé Vans, vzala klíče a mobil. Směr nemocnice. Řekla sem si, že půjdu pěšky, přece jen to není daleko a ještě si musím pročistit hlavu. 

Moje pocity se mění do stále většího a většího strachu. Už se mnou nepromluví, ani s kluky. Toho se bojím nejvíc, Vždyť je to rodina.

A už stojí u té osudné budovy. Nemám moc v lásce nemocnice, ale kdo má? Vešla sem dovnitř.

,,Slečno! Prosím vás kde leží Luke Hemmings?''zastavila sem první sestru co sem potkala.

,,Jste příbuzní?''řekla až povrchně.

,,Jistě je to můj bratr.''

,,Dobře tak pojďte.''otošila se a šla mezi lidmi na konec chodby. Dveře s číslem 7.

,,Za chvíli pro vás znovu přijdu. Musím být v klidu.''řekla a odešla. Lehce sem zaklepala a vztoupila. 

,,Ahoj Luku.''zašeptala sem. Otočil na mě hlavu, jeho oči se rozzářili a na rtech se mu vytvořil úžasný usměv.

,,Sestřičko moje! Co ty tu?''cože?!

,,Luku? Byla jsem s tebou celou dobu.''nechápala sem. Vždyť se málem podřezal, nevím nic o tom že by trpěl ztrátou paměti.

,,Vážně?''buď si se mnou hraje nebo nevím.

,,Lukey, jdu najít doktora.''usmála sem se a vylezla na chodbu, zrovna jeden přichází.

,,Dobrý den pane doktore.''oslovila sem ho.

,,Dobrý, mohu vám s něčím pomoci?''

,,Ano, mohl by ste mi říct co se stalo mému bratrovi? Hemmings.''dodala sem.

,,Jistě, slečno Hemmings?''přikývla sem. ,,Dobře, slečno, nejspíše když.. si pořezal žílý, tak nejspíše upadl a ohodil se do hlavy. Dělali jsme různá vyšetření, má otřes mozku.''dokončil.

,,A proto si mě nepamatuje?''

,,Jaké okolnosti si nepadatuje?''nadzvedl tázavě obočí.

,,To, že sem s ním byla asi týden než se tohle stalo.''zapíchla sem oči do podlahy.

,,Je možné že má menší výpadek.''pozbudivě se usmál a vztoupil do pokoje, já hned za ním.

,,Kdy mě pustíte domů?''řekl hned Luke.

,,Možná již zítra, ale nesmíte vykonnávat těžkou práci.''

,,O to se postarám.''řekla sem.

Z pohledu Ashtona:

,,Jak si jako představuješ, že mi do ní budeš dělat je moje!''znovu sem zvýšil svůj hlas o pár oktáv.

,,Ashtone, není tvoje.''pohrdavě se zasmál. ,,Za chvíli bude nás všech, koukni. Mě dala hned!''řekl pěkně hnusným hlasem.

,,To neznamená, že k tobě něco cítí!'' Beccy je moje. Já jí miluju..

,,Ale! Když byla se mnou, stačilo na ní promluvit a už se jí podlomovaly kolena. Ty si byl prostě první na ráně a jak to tak vypadá tak se jí to s tebou nelíbilo a proto byla se mnou.''bože já ho zabiju!

,,Kluci dost!!''vtrhnul tam Mikey, ještě že tak už by se válel na zemi.

,,Máme problém. Někdo dal do novin to s Lukem, všichni to ví.''hodil noviny na stůl, ze kterých přímo křičel nápis : SLAVNÝ LUKE HEMMINGS SI CHTĚL VZÍT ŽIVOT, PROČ? ČTĚTE DÁL!

A jsme v hajzlu.

Máme tu další část.. Zase po nějaké době a o ničem :(
moc mě to mrzí..
Miluju vás a moc vám děkuju :'))
-Nikolett♥

►I will fulfill all dreams. I promise!♪♫ /Completed♥\Kde žijí příběhy. Začni objevovat