Tenkrát? A co teď?

25. Melodie lásky a nenávisti

..."Co jí třeba poslat kytici růží? Nebo toho medvídka z pěnových růžiček co voní," nadhodila své nápady Alena když už seděli v baru nad půllitrem piva. "Klišé. Navíc Sid nikdy nebyla na takovýhle věci," shodil Adam okamžitě její návrhy ze stolu. "Dost pravděpodobně se změnila... stejně jako jsi se změnil ty. Po těch věcech bych se jí fakt nedivila," oponovala mu Alena. "Hmm. Možný to je. I tak bych ale zkusím vymyslet něco lepšího..." dumal Adam nahlas. "A to třeba?" chtěla vědět Alena jestli má na mysli něco víc konkrétního. "Třeba k tý kytce přidat čokoládu?" vytlačil ze sebe Adam skoro násilím. Nic lepšího ho opravdu nenapadlo. "Jen pár vteřin zpět jsi říkal jak na takové věci není," opáčila Alena aby mu připomněla jeho vlastní slova. "Já nevím sakra co vymyslet, no," začínal pomalu z netrpělivosti pěnit Adam. Aleně se najednou rozzářily oči: "A co abys jí napsal písničku? To tvoje drnkání po večerech na misi na tu kytaru co jsi tam někde vyštrachal bylo docela obstojné, tak by to asi šlo, ne?" Z Adamovy tváře bylo zřetelné, že se nad tím návrhem opravdu vážně zamyslel. "Sice to je pořád docela klišé, ale nejhorší nápad to není. Kór od tebe," rýpnul ještě si do Aleny. Alena zvedla půllitr s pivem a společně s Adamem si na to přiťukla.

Adam, když se dostal z hospody domů, si sice hned lehnul do postele ale oka za celou noc nezamhouřil. Celou dobu přemýšlel nad Sid a nad tím jak jí ukázat, že ji má rád, ba co víc, že jí zase, nebo možná dokonce celou tu dobu miluje. To sám nevěděl. Za dobu jeho bdění se mu podařilo na starou zaprášenou kytaru, kterou měl schovanou pod postelí, dát dohromady nový text ke své staré melodii, kterou kdysi složil právě jen a výhradně pro Sid a ona jí milovala. Text chtěl přidat k melodii později, jenže to už nikdy, až to téhle chvíle, neudělal. Tu melodii hodně dlouho nenáviděl. Byla to bolestná připomínka jejich ztroskotaného vztahu. Do rána měl celý text včetně refrénu hotový.

Hned ráno v práci poprosil Alenu aby se za ním v pavilonu plazů stavila jakmile bude mít čas. Ta byla docela zaskočená, ale jakmile měla volno, šla za ním. "Ahoj. Tak co potřebuješ Hrušáku?" zeptala se ještě dřív než vůbec vkročila do místnosti ve které se Adam nacházel. "Potřebuju aby sis poslechla co jsem vymyslel," řekl a z poza stolu vytáhl kytaru. Alena se zděsila: "Ty vole, ty jsi snad ani dneska nespal kvůli tomu, co?" Adam se trochu ošil s vyslovenou pravdou. "No, úplně ne," přiznal probdělou noc, "ale teď jen poslouchej prosím.  Chci tvůj názor," poprosil Alenu aby si kompletní písničku vyslechla. S tím začal hrát to, co v noci dal dohromady:

"...Prosím odpusť a dej mi šanci na pár dnů,
já odnesu tě do svých snů,
tam budeme spolu sami.
Zkusím zhojit všechny rány.
Tak prosím odpusť mi,"

dozpíval a jako na trní čekal na Aleny reakci. Alena chvíli na něj jen koukala bez mrknutí oka a beze slov s pusou dokořán. Pak se trochu oklepala. "Tak to je tak sladký, že z toho mám skoro hyperglikemickej záchvat. Ale pro ní myslím úplně perfektní. Jak jí to chceš předat?" vypadlo z ní když si sesumírovala myšlenky a udělala celkový názor na to, co právě vyslechla. "Myslel sem, že se dostanu nějak k nim na zahradu a zahraju jí to pod oknem," sdělil jí Adam nápad, který ho napadl už v noci při psaní toho textu. "To je dost blbý nápad," začala mu to okamžitě Alena rozmlouvat, "Zaprvé už jen z principu, že tě tam uvidí to odmítne poslouchat. Zadruhé podle zkušeností s jejími rodiči a babičkou by jsi stopro riskoval minimálně, že tě nechají sebrat za vniknutí na cizí pozemek. Lepší by to bylo trochu jinak..." bylo vidět že se jí v hlavě rodí nějaká nová myšlenka. "Jak?" ptal se Adam netrpělivě. "Třeba jí poslat nahrávku na flešce, ale bez zpáteční adresy, aby nevěděla kdo to poslal a alespoň to zkusila pustit. Možná by se k tomu hodil jen nějaký dopis, psaný vlastní rukou," sdělila svůj právě zrozený nápad s nadšením, že právě to by mohlo fungovat. "Můj rukopis ale stopro pozná. Ten je snad jediná věc, která se u mě za ty dlouhý roky fakt nezměnila," připomněl jí, že Anna není úplně hloupá. "No tak mi to nadiktuješ a já ti to napíšu," byla Alena hned se vším hotová. Adam to odsouhlasil: "Tak asi stejnak nic lepšího nevymyslíme. Na to oba kývli a rozešli se zase za svou práci.