Tenkrát? A co teď?

60. Nezávislí pozorovatelé

Alena už od předešlého dne, kdy dala Adamovi obálku s adresou jejich bývalého velitelství neměla vůbec dobrý pocit. Byla si absolutně jistá, že Adam zase udělal nějakou kravinu a co bylo horší, věděla, že z toho tentokrát nevynechal Sid. Ta holka si přece nezaslouží po tom všem co se dělo další zásah. Samotnou jí zaráželo, že přes to jak málo Annu znala, měla o ní starost, jako by jí znala roky. Chvilku uvažovala nad tím, jestli to není způsobené Adamem. Jestli tak nějak vnitřně netuší, že pokud se něco stane Anně, Adam se z toho jen těžko vzpamatuje. Bylo to docela možné.

A přesně proto si pozvala doktora Vyšermu aby si s ním popovídala. Ten znal jak Adama tak Annu víc než dobře a mohl jí tak pomoct. "Ahoj Aleno. Tak co máš na srdci?" ptal se jen co Alenu našel na domluveném místě, kudy právě procházela na obchůzce zoo. "Ahoj doktore. Nebudu to zdržovat... Adam udělal nějakou kravinu, a teď to slízne určitě i Anna," obeznámila ho bez obalu Alena se svým pocitem. Doktor se na ní zamračil: "A ta kravina se týká čeho přesně?" Při tom pokračovali trasou Aleny obchůzky po zoo, aby plnila časový plán a neměla později problémy. "To nevím. Vím jen, že přijde nějaký průser, a že to bohužel sejme i Annu..." pokračovala Alena v šíření své teorie nastávající katastrofy. "Ale jakej průser? Tohle není moc konkrétní a ničemu nezabráníme, protože vlastně nevíme čemu bránit," připojil se doktor k Alenině polemice.  "Já nevim, ale určitě se to týká toho dopisu z vyškovskýho velitelství," řekla Alena konečně něco konkrétnějšího. Vyšerma se na ní podíval jako by mu vzala hračku: "Z velitelství? Co mu přišlo za dopis?" I když už nebyl součástí psychologické podpory vojáků, od svých známých by určitě věděl, pokud by se připravovala jakákoliv akce s lidmi, které měl on dříve na starost. Zároveň bylo zvláštní, že Aleně očividně podobný dopis jako Adamovi nepřišel. "To netuším. Jen vím, že byl ten dopis od tama, a když jsem se ho zeptala jestli neudělal nějakou kravinu, tak řekl, že mi to nemůže vyvrátit, protože neví co je v tom dopise..." kroutila Alena hlavou, protože víc toho k jejich smůle nevěděla. "Já se z něj jednou zblázním..." povzdechla si aby doplnila svůj momentální pocit z Adama a jeho "hurá" akcí. S tím vešli do pavilonu plazů do části s akvárii aby se i tam Alena porozhlédla a zkontrolovala jestli se tam nedějí nějaké nepřístojnosti.

Jen chvilku po tom co vešli, upoutal jejich pozornost jim dobře známý pár. Adam s Aničkou stáli proti sobě a Adam zrovna Anně navlékal prstýnek. Alena se zmateně ohlédla po Vyšermovi. Ten tu otázku v jejích očích přečetl bez chyby a tak jí sebejistě odpověděl: "Není zásnubní, dal jí ho na prostředníček..." Alena si oddechla a chtěla se vydat k nim, Vyšerma jí ale gestem ruky zastavil. Viděl na Adamovi, že to byla pouze část nějakého většího zdělení a zrovna teď ho vyrušit by nebylo dobré. "Počkej, ještě jí chce něco říct a kdybychom je vyrušili zrovna teď, tak by nás bez legrace zabil," pošeptal Aleně. Ta přikývla a zařadila zpátečku. Z dostatečné vzdálenosti je tedy pozorovali a co šlo i poslouchali.

A najednou zaznělo Adamovo oznámení. Vyšerma s Alenou se na sebe naráz podívali s pusou dokořán. Oba čekali spoustu věcí, ale tohle je dostalo. Bylo to dost nečekané. " Doprdele, já měla tenkrát pravdu! Já ho zabiju," vzdechla Alena k Vyšermovi a chtěla se vydat na Adama. Vyšerma jí opět ještě na chvilku zadržel: "Tak to jsme dva, ale myslím, že nás Anna předběhne..." řekl a kývl hlavou směrem k páru, který celou dobu pozorovali. Anička přesně v tu chvíli dala naštvaně Adamovi brutální  facku. Oba pozorovatelé se s plesknutím její dlaně o Adamovu tvář přikrčili. Museli pro sebe uznat, že ta sedla a byla to jen malá část z toho, co teď hodlala Adamovi udělat Alena. Anna pak odešla druhým východem než u kterého stál Vyšerma s Alenou. 

Jen co zmizela Anička z dohledu se Alena vyřítila na Adama: "Ty seš takovej kretén, viď?!" Tomu okamžitě, jen co uviděl i výraz doktora, který byl Aleně v patách aby jí zabránil Adamovi ublížit, došlo, že všechno slyšeli. "A co jsem měl podle tebe dělat jinýho? Tvrdit, že za půl roku pojedu na tak trochu delší dovolenou, kde mě můžou zabít? Nebo co sakra?" ptal se vztekle a s obří dávkou ironie na kterou si už zbylí přítomní, zrovna od něj, odvykli. Tak trochu si na Aleně vybíjel tu zlost, kterou měl sám na sebe. Doufal, že to vyjde přece jen o trochu líp a Sid ho pochopí. "Měl jsi se poradit," zpražil ho suše Vyšerma. I ten byl na Adama neskutečně naštvaný a to nejen kvůli Adamovi samotnému, ale i Anně, která se bude trápit ještě víc než do teď a bude asi trvat hodně dlouho než to nějak zpracuje. "Tady šlo o čas. Je jen otázka času, kdy se objeví Sidonie která se o tom jako náhodou dozví a řekne to Aničce," odhalil Adam své pohnutky ke svému zbrklému jednání. "Co?" nechápala zprvu Alena ani Vyšerma. "Já původně neměl nikam jet..." dovysvětlil Adam. "Ale ona se přimluvila," pochopila tak Alena okamžitě. Hořkost se kterou to řekla mluvila za vše. Vyšerma nezůstal pozadu: "Ta ženská mi pije krev, a to jsem ji ještě jedinkrát osobně nepotkal... No nic, jdu za Annou. Ta teď bude potřebovat oporu." "Ne, já jdu za ní. Musí to pochopit..." byl Adam teď už rozhodnutý, že jí to musí za každou cenu dovysvětlit a ona to prostě musí pochopit. Vyšerma byl ale jiného názoru. Výstražně mu zabodl špičku svého ukazováčku do středu hrudníku aby ho zastavil a sdělil mu svůj pohled na věc: "Adame, ona nemusí nic. Ty jsi jí už ublížil tolik, že pokud tě vezme na milost, bude to zázrak," projevila se tentokrát jeho neuvěřitelná upřímnost. "Jdu," byl Adam absolutně přesvědčený o správnosti svého budoucího postupu. Vydal se směrem, kde mu Anna zmizela z očí.  Alena ho ale popadla za rukáv a stáhla zpět k sobě: "Adame! Dej jí prostor a čas. Teď bys to jen definitivně dodělal," zkusila mu domluvit pro změnu ona. "To už jsem dodělal, ne?" ptal se s největší ironií Adam. Měl za to, že hůř snad už ani být nemůže. "Dum spiro, spero..." pronesl Vyšerma z ničeho nic. Adam i Alena se na něho podívali s nechápavým výrazem a povytaženým obočím. "A tím chtěl náš básník říct co?" zeptala se Alena s nepochopením. Momentálně nebyla latinská moudra zrovna na pořadu dne. "Dokud dýcháš, doufej..." doplnil Vyšerma poupravený překlad latinského citátu který právě pronesl a vydal se konečně spěšně za Sid. Ani on neměl jistotu, že s ním bude chtít mluvit, ale musel to zkusit. Adam zůstal s Alenou v pavilonu plazů protože jí musel všechno, včetně prstýnku, vysvětlit.