Tenkrát? A co teď?

33. Nová

Ráno Sid vstala hned na první budík. Teď už nervózní, na rozdíl od večera, trochu byla, proto byla už přes hodinu vzhůru a jen se v posteli převalovala. Přesto se vyspala víc než dobře a to bylo v uplynulé době úplně poprvé. Z noci si nepamatovala jediný špatný sen nebo můru. Vypadalo to, že změna prostředí na místo nezatížené vzpomínkami na Adama dělá velké divy. 

Oblékla se, namalovala a vyšla na ulici. Snídani si musela koupit cestou do práce, protože jídlo bylo jediné co její nový byt zatím neposkytoval. Stavila se v jedné pekárně, kde jí k obloženému croasantu udělali i její oblíbenou kávu. Pak už své kroky opravdu směřovala do práce. 

První místo v nové práci kam směřovala, byla ředitelna. Zaklepala na dveře a čekala na vyzvání ať vstoupí. "Dále," ozvalo se z poza dveří. Anna nervózně vstoupila do kanceláře. "Aničko, jsem moc ráda, že jste tu. Vítejte," promluvila ředitelka sedící za stolem. "Věřte nebo ne, i já jsem tu ráda. Snad to bude veselejší než předtím," poukázala Sid na předešlé zkušenosti. Rozhodla se vrátit zpět do zoo Dvůr Králové. Ředitelka její místo měla stále k dispozici, tak byla moc ráda, že se Anička ozvala a chtěla zpět. "Určitě ano. Změnil se," Marie nemusela ani jmenovat a Sid bylo hned jasné o kom mluví. "Musím tam teď jít, mám mu říct o vašem návratu?" zeptala se úplně bezelstně. Nevěděla jaké má Anička další plány, tak jí je nechtěla narušovat. "Ne prosím. Pak za ním zajdu, potřebuju s ním ještě o něčem mluvit," poprosila Anna ředitelku. Měla v hlavě připravený jeden, snad poslední, rozhovor s Adamem o kterém doufala, že půjde tak, jak si přeje. "Tak doufám, že pak nebudete chtít zase odejít..." zavtipkovala ředitelka k odlehčení situace. "To myslím nehrozí," uklidnila jí Anna s milým úsměvem a vydala se převléct do pracovního aby pak mohla hned vyrazit na své pracoviště. Moc se těšila až uvidí Elišku a taky její překvapený výraz z její přítomnosti podtržené pracovním oblečením. Také se těšila na žirafy a vše ostatní a všechny ostatní.

Po převlečení se vydala k žirafám. Už když vstupovala do chodby zázemí, slyšela z přípravny hned několik hlasů. Některé dokázala dost rychle rozpoznat. Určitě šlo o Elišku s Anežkou a Petru. Zbylými třemi hlasy si nebyla zcela jistá. Pomalu došla k průhlednému závěsu, ten rukou rozhrnula a vešla dovnitř. "Ahoj holky. Co to je za způsoby, že ste na mě s kávou nepočkaly?" Všech šest přítomných dam na Sid jen zůstalo koukat s otevřenou pusou. Zbylé tři hlasy patřily Heleně, Stáně a Kristýně. "A-a-a. Co tu...?" snažila se vzpamatovat Eliška. "Co tu dělám?" dokončila Sid otázku za Elišku. Hned rovnou odpověděla: "Vracím se zpátky," oznámila nadšeně a čekala co za smršť se strhne. Eliška vyskočila ze židle a jala se Annu obejmout. Málem jí ze svého nadšení udusila. V tom jí naštěstí svou poznámkou zabránila Kristýna: "Eli, bacha ať jí nezaškrtíš. Už začíná trochu fialovět. Přesně jako reakci na to Eliška Sid konečně pustila z pevného obětí. Sid měla dobrou náladu a tak to dohrála. Když jí Eliška pustila dělala, že se snaží propadnout dech. Pak jí přizvala Anežka do jejich dámské společnosti: "Sedej a vyprávěj co se za tu dobu událo. Dlouho jsme o tobě neměly žádné zprávy. Teda kromě těch šílenejch a nesmyslmejch drbů." Anča se usmála ale musela odmítnout: "Děkuju ale ještě musím něco zařídit..." "S Adamem?" zeptala se Eliška s obavou. Anča raději neodpověděla a rovnou odešla. "Tak to jsem zvědavá jak dlouho tu vydrží," povzdechla si Stáňa. Eliška ale její výrok musela opravit: "Spíš jak dlouho to vydržejí." Ostatní jí ale nechápaly protože neměly tak blízké informace jako ona.

Adam byl v zázemí ten den sám. Chvíli zpět za ním byla ředitelka aby se podívala na nové hadí přírůstky. Vedla při své návštěvě však k Adamovi trochu zvláštní řeči: "Adame, snažte se být pozitivní a vytrvalý, ne však nedočkavý. Ono se to určitě vyplatí." Mohlo se to vztahovat k hadům a jejich budoucím odchovům, Adamovi ale bylo z ředitelčina chování jasné, že o zvířata tady momentálně nejde. Jen na to přikývl a nechala to být.

O nějakou chvíli později to zcela pochopil když do zázemí vstoupila Sid v pracovním oblečení zoo. Byl trochu zaskočený a nevěděl co si o tom, po jejich posledním rozhovoru od kterého už nějaká doba uběhla, má myslet. Sid toho využila a začala svou předpřipravenou řeč: "Ahoj Adame. Jak vidíš a asi jsi i pochopil, tak jsem se do zoo vrátila. Sklárna není pro mě a oba to moc dobře víme. Moje místo je mezi zvířaty která miluju... Za tím, co jsem řekla nedávno tady na tom místě si stojím a proto Tě chci poprosit. Pokud máme vedle sebe pracovat, tak respektuj moje rozhodnutí. Věřím, že můžeme být přátelé, můžeme se spolu normálně bavit, ale nic víc prosím nečekej a ani nezkoušej. Věřím, že stejně tak dokážeme vedle sebe ale třeba i spolu pracovat." To byla Anny celá připravená řeč. Teď s pohledem upřeným na Adama čekala jeho reakci. Tomu chvíli trvalo než všechno vstřebal. Věděl, že to je jeho šance a musí souhlasit jestli chce mít ještě naději. "Ani, respektuju tvé rozhodnutí i když s ním nesouhlasím. Slibuju, že se budu držet zpátky a za přátelskou promluvu budu občas rád," usmál se nakonec. Uvědomil si totiž, že Anny budoucí přítomnost v zoo je víc než v co doufal. I Anna se na něj usmála. Poděkovala a vrátila se za Eliškou dát se do práce. Teď už bylo u žiraf zase vše jak má být.

Později toho dne do zázemí pavilonu plazů přilítla jak neřízená střela Alena, která se právě dozvěděla o Anny návratu. "Nazdar Adame. Už jsi to slyšel?" ptala se ještě trochu zadýchaně ze sprintu do pavilonu plazů. "Nazdar. Co jsem měl jako slyšet?" ptal se Adam ačkoliv tušil co má jeho kamarádka na mysli. "No, že Anna se vrátila do zoo. Je zase u žiraf..." vyrazila ze sebe nadšeně. Adam jen stál a koukal na ni. To jí dožralo. Ona se mohla přerazit aby mu oznámila tu skvělou novinku a on teď na ní jen zíral. "No tak co je? Snad padej za ní! Šup šup, ne?" popoháněla ho k akci. Adam se dal do odpovědi: "No, víš, já Tě asi zklamu, ale já už to dávno vím. Byla tu za mnou hned ráno." Alena nevěřila svým uším: "A co Ti řekla, když tu teda už byla? A proč já to sakra nevím Hrušáku?!" byla na Adama dost naštvaná, že ji okamžitě její kamarád neinformoval. "No, nevěděl jsem, že ti musím hlásit každej prd, ale aby jsi teda byla v obraze: požádala mě abychom byli kamarádi." "Tak zaprvé, tohle není prd, ale událost roku," ohradila se Alena, "A za druhé, co Ty na to?" ptala se zvědavě na jeho odpověď Aničce. "Že souhlasím," odpověděl Adam jako by se nechumelilo. "A to proč sakra? Vždyť s ní jen kamarád fakt bejt nechceš a jestli řekneš, že to je lepší než nic tak Tě praštim..." vyhrožovala Alena protože Adama tak nějak nechápala. "Však je to pravda, budu jí mít na blízku a snad se mi jí podaří přesvědčit. Je to rozhodně lepší než to bylo do teď," argumentoval Adam svůj souhlas. Alena mu i přes to, že v tom nakonec viděla logiku uštědřila pohlavek. "A to bylo za co?" ptal se Adam když si začal mnout týl aby štípnutí od pohlavku odeznělo rychleji. "Za to, že sem si pro info, že jsi s ní už mluvil musela dojít sama a že jsem sem letěla jak magor úplně bezdůvodně." Adam s uchechtnutím přikývl a dal se znovu do práce protože Alena se musela vrátit do té své.