Tenkrát? A co teď?

57. Pan generál

..."A kurva..." vydechl a obrátil Adam svůj pohled od dopisu k nočnímu nebi plnému hvězd, "Za tohle mě bude nenávidět..." Adamovi bylo jasné, že až se tohle Anička dozví, minimálně jí to zase uvrhne do pochybností o něm a o vážnosti jejich vztahu, ne-li něco daleko horšího. Nechtěl jí zase ublížit, a tak se rozhodl nejdříve něco vyzkoušet, než Aničce o obsahu dopisu řekne. Přeci jen měl snad půl roku čas. 

Po otřepání se z šoku naštvaně došel domů. Osprchoval se a lehl si do postele se záměrem jít spát. Byl bohužel natolik zasažený dopisem z vojenského velitelství, že usnout prostě nemohl ač sebe víc chtěl. Nedalo mu to a vstal z postele. Šel do šuplíku, kam ukládal všechny dokumenty spojené s jeho vojenskou minulostí. Hned na vrchu ležel dopis zhruba týden starý, který říkal přesný opak toho, než ten který obdržel dnes. Proč změnili rozhodnutí, a ještě tak rychle? Však to je divný... Přemýšlel nad zvláštností obou dopisů a jejich rychlém sledu. Byl už unavený a nedokázal jasně přemýšlet, i tak s jednou určitou a ne úplně nereálnou teorií přišel. Na její ověřování bylo bohužel už moc pozdě. Ten poslední dopis bude muset pravděpodobně vyslyšet, pokud se mu tedy nepodaří vůči němu odvolat. 

Hned druhý den ráno vytočil na telefonu číslo příslušné kanceláře velitelství ve Vyškově. Z telefonu se hned po prvním pípnutí ozval ženský hlas: "Kancelář generála Jaroslava Matouška. S čím vám mohu pomoci?" "Dobrý den. U telefonu Adam Hruška. Potřebuji mluvit s generálem Matouškem," představil se Adam a pokusil se o předání hovoru člověku, který byl za oba dopisy zodpovědný a tudíž mohl odvrátit i případnou hrozící katastrofu. "Omlouvám se, ale pan generál momentálně nepřijímá hovory mimo jeho spolupracovníků," chystala se sekretářka hovor položit. Adamovi došlo, že v civilním životě si úplně odvykl používat svou vojenskou hodnost a tak jí neuvedl při svém představování ani teď. "Omlouvám se. Kapitán Adam Hruška. Šlo by mi předat pana generála? Jde o neodkladnou záležitost," zkusil spěšně znovu naléhavě zopakovat svou prosbu, než sekretářka zavěsí. Měl štěstí. "Říkáte kapitán Adam Hruška? Moment, zjistím..." Nějakou dobu byl telefon hluchý, Adam však trpělivě čekal. Věděl, že to je teď nebo nikdy. Po dlouhém tichu v telefonu zapraskalo a znovu se ozval hlas sekretářky: "Pan generál Matoušek na Vás má teď chvilku. Přepojím Vás." 

Hned záhy se z telefonu ozval dost chraplavý a tvrdý hlas: "Generál Jaroslav Matoušek u telefonu." "Dobrý den pane generále. Tady kapitán Adam Hruška," představil se Adam znovu pro případ, že by sekretářka nevyřídila, kdo volá. "Ahoj Adame, dlouho jsem o tobě neslyšel. Co potřebuješ?" změnil okamžitě generál svůj hlas z drsného na skoro až sametově přátelský. Adam se sám pro sebe ušklíbl. Naposled jeho jméno psal na papír nejdéle týden zpět a teď tvrdí, že o něm dlouho neslyšel... Byl to výsměch. "Pane generále, myslím, že víte co potřebuji... Přišlo mi povolání na misi, přitom jsem týden zpátky obdržel rozhodnutí o zamítnutí mé žádosti o opětovné zařazení mezi aktivní vojáky. Jak je to možné?" ptal se Adam s absolutním nepochopením. Stále byl z tak rychlého obratu zmatený a jak znal vojenské úřady, ani ty nebyli nikdy dvakrát nejrychlejší, a tak takto rychlá změna rozhodnutí byla silně podezřelá. "Změnila se situace," odpověděl Matoušek najednou stroze a vyhýbavě, už ne tolik přátelským hlasem. "Tak já tedy žádám o opětovné přehodnocení situace," vznesl Adam formálně svou žádost. Pak se pokusil být trochu měkčí: "Pochopte, já se hlásil do aktivních služeb ve velice těžké a emotivní situaci. Však víte, co dělám, když se něco špatného kolem mě děje... Navíc teď má přítelkyně má psychické problémy. Já ji tu nemůžu nechat samotnou," snažil se Adam umluvit generála ze všech sil. "To ste si měl rozmyslet dřív. Žádost byla podána a náš konečný verdikt znáte. To předchozí rozhodnutí samozřejmě pozbylo novým rozhodnutím platnosti. To jste ale očividně pochopil. A vaše přítelkyně má času dost se s tím popasovat. Neodlétáte hned," odsekával teď už kuse generál. "Tak mi alespoň řekněte, za vámi byl někdo, abyste přehodnotili váš názor, že?" zeptal se Adam v podstatě jestli generála Matouška někdo třeba nepodplatil aby Adama na misi zařadili. "Naschle," slyšel jen, než generál zavěsil. Tím mu odpověď na jeho poslední otázku dal jasnou. Tohle přidělení na misi bylo na objednávku. Čí? To už nebylo tak těžké uhodnout. S tím Adamovi najednou došlo, že nemůže čekat ale musí Sid o povolání na misi říct dřív, než Sidonie, protože to bude určitě další součást jejího plánu, jak Adama pošpinit. Udělat z něho lháře a nedůvěrníka na kterého se nebude moct Anička nikdy spolehnout. 

Se Sid se měl sejít za méně než tři hodiny, a tak měl opravdu poskrovnu času na vymyšlení, jak Aničce oznámit jeho odlet. Vezme jí na procházku do zoo, tam se oba vždycky cítí dobře, ale co dál? Jak jí to říct?