Tenkrát? A co teď?

66. Volej

Ode dne kdy Adam Sid zachráníl před Kudrnou, který Sid nijak ublížit nechtěl, uběhlo pár dnů a po něm jako by se zem slehla. Nemohl ho sehnat ani Adam a ani Alena. Ani jejich kolegové se kterými byl občas v kontaktu o něm nevěděli kde se pohybuje. Adam z toho začínal být trochu nervózní. Jednou se tak trochu prořekl před Sid. Byli spolu u Adama doma a společně chystali oběd, na který pozvali i Alici s Edem. "Aničko? Nemluvila jsi náhodou s Alenou?" zeptal se bez jakéhokoliv očekávání kladné odpovědi. Anička mu ale kladně odpověděla: "Ano, mluvila, a ne o Kudrnovi pořád nikdo nic neví." Adam si hlasitě odfrknul. Napsal Kudrnovi asi tisíc zpráv, nesčetněkrát mu volal, ale on se už druhý týden neozýval. Sid tohle frustrované odfouknutí postřehla a bylo jí jasné, že musí Adama zkusit alespoň maličko uklidnit: "Adame, lásko, určitě je někde v pohodě, jen se potřebuje srovnat s tím, co se od nás dozvěděl... Kdybych zjistila, že jsi taky někomu ublížil, tak bych to potřebovala nějak vstřebat. Navíc, neuraž se, ale vy vojáci jste přeci jen trochu praštěná sorta lidí a tak bych se nedivila, kdyby byl zavřenej někde ve tmě a zkoušel co vydrží..." Adama bohužel v této situaci už úplně opustil smysl pro humor a tak Aničce vážně odpověděl: "Nemyslím si, že je v pohodě. To by se ozval... A jinak, já ublížil spoustě lidí... To sis myslela, že jsem na misi po někom nevystřelil? Nikoho nezabil?" Aničce z téhle vyslovené pravdy na malou chvilku zamrzlo srdce. Samozřejmě, že jí to bylo tak nějak jasné, že musel někomu ublížit aby přežil, ale nikdy se o tom nebavili a ona si tak namlouvala, že je třeba výjimkou. Nic to ale na pohledu a vztahu k Adamovi nezměnilo. Milovala ho stále stejně. Navíc, kdyby on neublížil jim, oni by ublížili jemu. To je princip přežití který ve válce platí dvojnásob.

Odstavila hrnec z plotýnky protože už měla hotovo a přitočila se k Adamovi, který stál jen pár kroků od ní a připravoval zeleninu na ozdobu talířů. Sid ho chytla kolem pasu a přitiskla se mu na záda. "Až přijde mamka, poprosím jí aby zavolala jednomu známému, třeba něco dokáže zjistit..." Adamova slova ohledně přežití ve válce úplně přešla, protože by je to oba jen bolelo a to v téhle chvíli nepotřeboval ani jeden. Anička byla už jen krůček od návratu do práce a nehodlala sílu to hloupě pokazit. Tak moc už chtěla k žirafám. "Když myslíš, že to k něčemu bude..." odpověděl Adam s rezignací a známkou absolutní nedůvěrou, že by někdo cizí mohl něco zjistit, když on sám ničeho schopný není.

Jen chvíli na to už na dveře klepala Alice s Edem v závěsu. Sid je s úsměvem který musela uměle nahodit, přivítala a usadila ke stolu. Adam začal nandavat polévku a Sid servírovat. Jídlo bylo moc dobré, ale Alici nemohlo uniknout napětí, které tam hlavně ze strany Adama bylo. Nevydržela se proto nezeptat: "Omlouvám se, ale stalo se něco? Přijdeš mi Adame nějaký přešlý..." snažila se našlapovat opatrně aby nikoho neurazila. "Ne, to se ti jen zdá. Nic se neděje..." odpověděl Adam s opravdu chabým úsměvem, který nepřesvědčil o jeho pohodě opravdu nikoho. Alice tak přehodila svůj pohled na Sid. Ta přestala jíst a chystala se promluvit o jejich trápení. Adam se jí pokusil zastavit chycením za ruku a naznačením ať to nechá být, ale Sid si to vzala do hlavy a tak taky bude. "Jde o Adamova kamaráda. Už se nám nějakou dobu neozval i když mu volá Adam i Alena horem dolem. Navíc, teď si prochází dost složitou situací..." opravdu ve skratce nastínila co je špatně. Alice byla zaujatá vyprávěním své dcery. Bylo zřejmé, že jí to minimálně mrzí. "Mami, mohla bys prosím zavolat Jáchymovi? Jestli by třeba něco nezjistil, nebo se třeba alespoň stavil..." Myslíš Jáchyma Panského?" zeptala se Alice udiveně. Ed přestal z překvapení jíst. Jen Adam byl tak trochu mimo obraz a tak jen těkal po všech zúčastněných pohledem. Sid na potvrzení slov mamky kývla. "TY opravdu chceš abych mu zavolala a navíc aby přišel sem?" ujišťovala se Alice zda si je její dcera jistá tím co po ní požaduje. "Ano mami. Vím, že teď jíme, ale prosím pokud možno zavolej mu hned." Alice kvůli očividné vážnosti situaci a prosebnosti v hlasu své dcery začala lovit telefon z kabelky. Adam se konečně odvážil zeptat: "A kdo je to ten Jáchym Panský?" Sid se moc k odpovědi neměla a Alice dělala, že je zaneprázdněna hledáním telefonu, tak se jal odpovědi Ed: "To byl hlavní vyšetřovatel Sidina a vlastně i tak trochu tvého případu, a je to rodinný přítel. Sid se s ním bohužel ale musela přestat vídat, protože jí přinášel určité asociace spojené s těmi všemi vzpomínkami..." Adam tak nějak chápal co se Ed snaží říct. Sid měl s tím člověkem spojenou určitou asociaci vyvolávající nepříjemné vzpomínky a potažmo i stavy. Proto se Alice ujišťovala, jestli se s ním chce vidět. Adam se pootočil na Sid: "Aní, tohle nejde. Máš jít brzy na poslední schůzku s Doktorem. Všechno je konečně vpořádku a do práce se těšíš. Nemůžeme tohle riskovat..." "Adame, vážím si, že máš o mě strach, ale já to zvládnu. My to zvládneme. A ačkoliv to tak asi nevypadá, i já mám strach ale o Kudrnu. Volej," kývla na Alici, která už měla na telefonu připravené číslo na Jáchyma Panského.

Moc dlouho netrvalo, než telefon zvednul: "Ahoj Alice. Jestli se mám stavit na kafe, tak rád," zahájil jejich rozhovor s malým laškováním. "Ahoj Jáchyme. Vlatně ano, potřebovala bych, aby jsi se stavil, ale ne u nás doma a ne úplně za mnou," odpověděla mu Alice dost neurčitě což ho rozhodilo. Ještě víc ho překvapilo co následovalo. Telefonu se chopila Anička: "Ahoj Jáchyme. Tady Sid. Vím, že jsme se dlouho neviděli, ale něco bych od tebe potřebovala." Jáchym nezaváhal ani na vteřinu i přes opravdové překvapení: "Ahoj Aničko. Ať je to cokoliv, už teď to je splněné. Kde mě potřebuješ?" Sid tedy nadiktovala adresu Adamova bytu, kam chtěla aby se co nejříve dostavil. "Prosím, řekni mi, že tam nebydlíš..." projevil okamžitě Jáchym znalost městských poměrů ve Dvoře. Sid ho hned uklidnila: "Neboj. Já ne, ale můj přítel. Vlastně my oba od tebe potřebujeme pomoc." "Jasně do dvou hodin jsem tam. Zatím," ukončil jejich hovor.

Sid se podívala na Adama: "Věř mi, že on určitě něco zjistí." Pohladila Adama po tváři a vtiskla mu drobný polibek. Adam se s malou jiskřičkou naděje, ale velkou obavou a neblahým tušením co tato pomoc přinese, na Sid pousmál. Pak se všichni čtyři zase pustili do již studené polévky.