Tenkrát? A co teď?

31. Zpověď

Adam na tom nebyl od Eda nijak odlišně. Jeho monokl na pravém oku hrál všemi barvami a rána uštědřená do nosu si také vybrala svou daň.

Když kolem poledního Adam zamířil v doprovodu Aleny do kantýny na oběd, neušel pozornosti všech drben ze zoo. Nikdo se ho na to, kde k těm modřinám přišel, nezeptal. Jen se začaly rojit nejrůznější teorie.

Tou nejpopulárnější se stalo tvrzení že Ed je Sidin nový přítel a chytl se s Adamem právě kvůli tomu, že Adam se jí nechce vzdát. To, že se Adam s Annou znali a dokonce spolu chodili byl najednou nejrozšířenější drb ale od koho vzešel nikdo nevěděl. Všechno to přiživovalo "zaručené" svědectví Boba, který zavolal ostrahu a tím se stal korunním svědkem celého konfliktu mezi Adamem a Edem. Všichni se na Adama jen dívali a ukazovali si na něj s podivem, že zrovna on dostal takovou nakládačku.

Jediná, kdo nevěřil téhle ani jiné povídačce, byla Eliška. Ta také zahlédla Annu s Edem když šli od pavilonu plazů do infocentra a zamrzelo jí, že se Anna nestavila i za ní. Rozhodla se odpoledne za Adamem zajít a zeptat se ho na pravdu.

"Adame? Jsi tu? Rozlehlo se po celém zázemí plazů, když Eliška vešla dovnitř. "Tady," odpověděl Adam, který zrovna kontroloval jedno z chovných terárií jestli tam nejsou náhodou už snesená vejce. Eliška se vydala za jeho hlasem. Když ho viděla uteklo jí: "Tak tys teda pěkně dostal..." Adamův obličej hrál všemi barvami. Byl jak malířská paleta. Adam se na ní podíval, přikývl a pokračoval v kontrole. "Kdo byl ten co ti to udělal? Takhle tě zmaloval... no, ten co se Sid pak šel do infocentra? Máš to od něj, ne?" vyptávala se zvědavě. "Jo, udělal," skoro odsekl Adam kuse. Nechtěl se o tom moc bavit, kor když věděl co se o nich dvou, teda vlastně třech, povídá. "Kdo to byl? Jako Anny přítel mi teda fakt nepřišel..." nedala se Eliška lehce odbýt. Adam přestal opět kontrolovat terárium, napřímil se a podíval se s povzdechem na ní. "Tak jo no... Byl to její brácha. Eduard. Chtěl abych nechal Sid být... To ale prostě nejde protože já jí-" nedopověděl protože ho Eliška předběhla: "Protože jí miluješ." Adam smutně přikývl. "Teď už to vím. I když jsem to celý ty roky potlačoval, snažil se to zabít, tak to ve mě vždycky bylo a bude," povzdechl si jako by to bylo to nejhorší, co se v jeho životě mohlo stát. "Víš že seš pitomec?" zeptala se Eliška řečnickou otázkou. "Budeš se asi divit, ale vím to už moc dobře," souhlasil s ní s dost bolestivou grimasou. "Ale cením, že o ní očividně bojuješ a že jsi jejího bráchu v sebeobraně nezabil... Předpokládám, že on na tebe zaútočil jako první, co?" "Dík Eli," pousmál se Adam nad Eliščiným oceněním, "Jo, začal, ale i tak jsem mu ublížil. Čekám kdy přijde dopis od policajtů s předvoláním. I když Anička ho hned trochu srovnala..." začal nahlas vzpomínat na celou scénu co se v přípravně odehrála.

"A jak to vypadá teď? Myslím mezi tebou a Annou, dobrý?" vyzvídala Eliška dál. Chtěla Adamovi i Anně pomoct, protože jí bylo jasné, že se trápí oba, k tomu ale potřebovala co nejvíc informací. "Spíš velký špatný. Podle všeho mě pořád miluje stejně jako já jí. Ale ona se rozhodla, že mě milovat přestane," shrnul Adam stručně poslední rozhovor s Annou. "Tak to jsem teda zvědavá..." poznamenala Eliška. Sama moc dobře z vlastní zkušenosti věděla, jak to s láskou chodí. Zakázat si lásku, ještě navíc trvající tolik let, je prostě nemožné. "Zkusil jsem jí napsat písničku, ale právě jako výsledek toho za mnou dneska přišel nejprve Ed a pak i Sid. Nevím kam dál teď..." přiznal Adam svůj pohled na situaci. "Nechala bych tomu zase chvíli čas Adame. Hlavně na ní nespěchej. Musí jí všechno nejdřív dojít..." pousmála se na něj Eliška. Pak ale rychle změnila výraz i tón hlasu z přívětivého na mírně vyčítavý: "Však ona si musí taky zpracovat a promyslet věci, které jsi zavinil. A taky odpustit. Část ti určitě už odpustila, to mi řekla. Tu část o které ale nevěděla, u té k tomu musí teprve dospět." Adam souhlasil: "Máš pravdu Eli. Děkuju zapodporu." "Však já vím že tu pravdu mám," usmála se Eliška. 

"No nic, tak zase hurá k žirafám. Mám tam hnoje na kydání do večera..." uchechtla se a otočila se k odchodu. "A nechceš náhodou trochu pomoct?" nabídl se Adam. Chtěl Elišce nějak poděkovat za její starostlivost a empatii. "Svojí práci mám už hotovou, tak má nepřítomnost zde bude spíš k prospěchu než problémem. Co nevidět se asi začnou líhnout nové přírůstky od Žovien, tak alespoň budou mít klid," usmál se zase o maličko víc. Stále ale vypadal trochu nešťastně. Eliška se k němu vrátila a hodila mu ruku kolem ramen. S tím se na něj usmála: "Tak pojď ty náš Romeo. Hnoje tam je až po kotníky," zvětšovala Eliška stav žirafích exkrementů čekajících na odklizení, "Budeme si alespoň moct promluvit trochu víc." Oba tak odešli do pavilonu žiraf.