Tenkrát? A co teď?

12. Na koberečku

Sid v nemocnici dostala kapačku aby se trochu probrala a mezi tím jí ošetřili popálenou ruku. Tam jí také rovnou udělili neschopenku, protože se jim její poraněná ruka moc nelíbila a pracovat s ní rozhodně nemohla.

Z nemocnice jí pak Albert v doprovodu holek Krásných odvezl rovnou do bytu k Viky. Když Eliška s Anežkou viděly, že je Viky doma a o Sid tak bude postaráno, s klidným srdcem jí tam nechaly. Viky měla samozřejmě otázky protože, to jak Sid vypadala a měla najednou ovázanou ruku, nebylo úplně normální. Sid se docela unaveně usadila na židli u kuchyňského stolu a Viky si sedla hned naproti ní. Bez jakékoliv otázky Sid začala vyprávět všechny události toho dne. Viky jim k tomu uvařila teplý hrnek čaje, aby se obě trochu uvolnily.

Když Anička své vyprávění skončila, nebyla v depresi jen ona, ale i její spolubydlící. "Hele, nechceš mi konečně říct, co se mezi tebou a tím Adamem teda stalo? Každý den chodíš z práce s tím, že po tobě řval, tak nejde asi úplně o nějaké maličkosti, že?" zeptala se Viky docela opatrně po hodně dlouhém tichu. "Nechci. Ne dokud si s ním pořádně nepromluvím. Já sama totiž nevím úplně všechno," odpověděla Sid záporně, " A jak to tak vypadá, jediná možnost jak docílit toho, aby jsme si konečně promluvili je předložení důkazů," uvažovala dál Sid pro sebe nahlas. Viky nad tím otevřela pusu. "Jakých důkazů?" byla ještě o trochu víc zvědavější. "Všechno ti řeknu až si promluvíme s Adamem. Dřív prostě nemůžu," odbyla jí Anička. Hned na to se zvedla a odešla do koupelny vyčistit si zuby a umýt se aby mohla jít spát. Umýt se s ovázanou rukou bylo dost složité, ale nakonec se jí to povedlo docela obstojně.

Ačkoliv měla Anna nemocenskou, hned druhý den ráno jí volala Adélka z kanceláře ředitelky Roklové, aby se až bude mít vycházky, dostavila do kanceláře ředitelky, kvůli několika akutním věcem k řešení. Také jí poprosila ať si s sebou nezapomene vzít lékařskou zprávu.

Sid proto ve dvě hodiny odpoledne čekala před ředitelnou, až bude pozvána dovnitř. Tak se stalo za malou chvilku. "Dobrý den Anno. Doufám, že se už cítíte lépe než včera," usmála se na ní ředitelka Roklová, jen co vstoupila do kanceláře a zavřela za sebou dveře. "Dobrý den. Je mi už mnohem lépe. Děkuji za zeptání," oplatila jí Anna její milý úsměv, zatímco se usazovala ke stolu. "Velice mě mrzí, že jste se zranila Aničko, a vážím si Vás že jste se tak odvážně pokusila zabránit explozi těch petard blízko přepravního vozu. Bohužel to dopadlo, jak to dopadlo... Chci Vám ale nabídnout právní služby naší zoo při vymáhání odškodnění od rodičů těch dvou výrostků." "Vážím si vaší nabídky paní ředitelko, ale to nebude nutné. Pár dní na nemocenské přežiju i tak," reagovala Sid. "Dobrá. Potřebuji od Vás tedy slyšet jak to bylo z vašeho pohledu všechno. Sice to budete ještě muset říct i policii, ale ráda bych to od Vás taky slyšela." "Samozřejmě," souhlasila Sid a dala se do stručného vyprávění o tom jak vše bylo.

Když byla u konce vyprávění ozvalo se zaklepání na dveře. Ještě než ředitelka pozvala dotyčného dál, promluvila k Anně: "A třetí věc, kterou budu od Vás dnes potřebovat, je vysvětlení vašeho chování proti Adamovi Hruškovi. Pojďte dál Adame," pozvala dál Adama čekajícího za dveřmi. Sid tohle pocítila jako malou podpásovku. Adam se usadil ke stolu naproti Anně. "Předpokládám, že oba tušíte proč jste tu. Aby ale bylo jasno, řeknu to naplno: Podle toho, jak jste se k sobě oba včera chovali, usuzuji, že spolu máte nějaký problém, který způsobuje vaši vzájemnou intoleranci. Kromě tohoto incidentu se mi doneslo i o několika dalších, kdy jste oba používali velice ostrá slova a dost jste na sebe zvyšovali hlas," začala ředitelka, "Chci vědět, proč tomu tak je. Způsobujete velmi nepřátelskou atmosféru, která může znepříjemňovat práci i vašim kolegům, pominuli, že vaše chování může mít i neblahý vliv na zvířata a také docela znepokojovat návštěvníky." 

První se jala odpovědi Sid: "Paní ředitelko přiznávám, že s Adamem velice těžko vycházíme, ale minimálně já se opravdu snažím, abychom spolu mohli i tak pracovat. Občas však jsem i já ten, kdo vyvolá náš konflikt. Přiznávám." "Adame?" stočila ředitelka pohled k Adamovi, kdy čekala na jeho vyjádření: "S ní prostě nezvládnu pracovat nikdy. Vždy něco pokazí a to nemohu dopustit. Vždyť víte jak je včerejšek tragický..." okomentoval své chování k Anně velice stroze. "Takže za tu žirafu taky můžu já?" zeptala se Sid dotčeně. "Samozřejmě," odkýval jí Adam. "A to je přesně ten důvod proč s Adamem prostě nemůžeme pracovat spolu. Když se celý den nevidíme, oboum nám je fajn. Omluvte mě, ale já musím jít. Na shledanou," zvedla se Sid s úmyslem odejít. Paní ředitelka jí ještě na chvíli zadržela: "Dobře, budu na to brát zřetel, že je mezi vámi něco, co vám nedovoluje spolupracovat, ale na sto procent vám nemůžu zaručit, že spolu nebudete muset nikdy spolupracovat. Proto vy mě teď slibte, že pokud se tak stane, pokusíte se spolupracovat bez konfliktu." Jak Adam tak Anna přikývli na souhlas. "Aničko, ještě než odejdete, stavte se u žiraf, čeká tam na vás major Kabát, kvůli výpovědi k událostem ze včerejška," poprosila ještě rychle ředitelka Annu, než stihla odejít.

Anna si to tedy namířila rovnou do pavilonu žiraf. Chtěla mít všechny věci související s předešlým dnem co nejdříve z krku.