Tenkrát? A co teď?

50. Nečekaná záchrana

Doma Anna popsala doktoru Vyšermovi vše, co se stihlo za uplynulý den udát. Doktor sice dělal překvapeného, ale od Adama už stihl dostat zprávu o těchto nepříjemnostech, včetně Anny záchvatu. Dění začínalo být docela dramatické a Adam chtěl Aničku ochránit před vším zlem co z toho plynulo. O to víc, že tušil, že zrovna problémy s její babičkou rozhodně nebudou poslední. Tuhle ochranářskost Vyšerma Adamovi schvaloval, ale i on měl obavy aby se kvůli tomu neřítil do něčeho, co nemůže on sám zvládnout. Sice měl teď už po boku Sid, která vypadala, že by se za Adama klidně poprala, ta ale stále měla, bohužel, co dělat s tím, aby se proprala sama se svou hlavou. Anně se tedy Vyšerma při jejich sezení pokusil opatrně naznačit ať se pokusí Adama alespoň trochu brzdit, protože ho znal a věděl že, má svým způsobem talent na maléry.

Po konci rozhovoru v Anny bytě se nevydal Vyšerma hned domů, ale ještě zamířil k Adamovi. Měl neodbytný pocit, že Anna nebude v těchto chvílích jediná kdo bude potřebovat psychologickou konverzaci.

"Doktore? Co Ty tady?" přivítal ho Adam udiveně, když mu otevíral dveře svého bytu. "Mám za to, že alespoň chvilkovou přítomnost dobrého kamaráda a psychologa bys mohl dnes večer ocenit," odpověděl Vyšerma vyhýbavě aby Adam měl pocit, že přišel spíš na přátelský pokec a ne na psychologický rozbor. "Tys byl dneska u Aničky, co?" ptal se Adam protože Vyšermova strojená slova rychle prokoukl. Vyšerma tak věděl, že už nemusí kličkovat: "Jo. Byl jsem u ní. Ale přišel jsem za tebou i jako kamarád ti pogratulovat," překvapil trochu. "A k čemu prosimtě?" netušil Adam. Narozeni i svátek měl dostatečně daleko aby se gratulace týkala právě tohoto. "K pokroku ve vztahu s Annou přece. Upřímně jsem myslel, že vám to bude trvat mnohem déle, ale ta její babička to pohnula dost dobrým směrem." Adam se při zmínce Sidonie musel zašklebit: "O tý mi laskavě ani nemluv." " Já vím, ale ono to tak opravdu je. Sbližuje vás tím, že vás chce rozdělit," vysvětlil mu Vyšerma. "To teda nevím, jestli je zrovna takovéhle sbližování teda správně, aby náš vztah rostl pod tlakem." "Neříkej, že zakázaná láska a ten adrenalin z toho ti není příjemný," na to tě znám moc dlouho..." nabádal Vyšerma Adama. "Adrenalin je fajn. Ale aby na něm rostl vztah, když to zjednodušíme,..." pochyboval dál Adam. Nebylo to podle něj správné. "Tu Anny babičku zvládnete a bude to zase dobrý," povzbuzoval ho Vyšerma. "To bohužel jen tak nebude..." odporoval Adam tak vehementně, až se mu v očích objevily slzy. Jak to ale přesněji Adam myslel, z něj Vyšerma nedostal. Musel proto Adama varovat: "Tak jen dej prosím pozor pozor abys nějakou šokující informací zase Anně neublížil. To by mohl být největší problém a už definitivní konec." Adam při těch slovech jen hleděl do svého klínu na propletené prsty. Ani slůvkem neodpověděl.

Po docela dlouhém večeru se rozloučili a Vyšerma se vydal domů. Tohle odpoledně i večer bylo docela náročné i pro něj.

Adam s Annou na sebe neustále, ačkoliv už bylo pozdě večer, mysleli a tak se stalo, že si oba ve stejnou chvíli poslali zprávu s téměř totožným obsahem: "Spíš?" přišlo Anně od Adama. Ta na jejich souznění odpověděla třemi vysmátými smajlíky. "Nespíš?" byl dotaz který přišel Adamovi od Anny. Musel se tomu zasmát nahlas. Tohle se jim dřív stávalo docela běžně, a tak byl moc šťastný, že se k tomu zase docela rychle vracejí. Počkal až mu Anička odpoví na jeho otázku. "Ne. Musím pořád přemýšlet nad babičkou a jak zařídit aby ztratila svou moc nad námi." Když si tuhle svou zprávu přečetla po odesláni, došlo jí, že to zní jakoby její babička byla nějaká zlá čarodějnice, která je oba zaklela. K téhle odpovědi už žádného smajlíka nepřipojila což značilo největší vážnost. "Nemysli na to. Ono to nějak dopadne." zkusil jí alespoň na dálku Adam uklidnit. "To nejde, když jde o Tebe," odpověděla Anna rychlostí blesku. "Ono to dobře dopadne. Uvidíš." Snažil se Adam dál o Aniččino uklidnění, jen s maličko pozměněnou formulací věty. "Kéž by..." odpovídala Anna už s klížícíma se očima, proto ještě přidala: "Už usínám. Dobrou noc." Adam už jen odpověděl: "Dobrou." a i on odložil telefon na noční stolek a šel spát.

Sid měla další den docela pěkné ráno. Mohla vstávat v kolik chtěla a mohla jen odpočívat a to si náležitě užívala. Z tohohle prožitku jí vyrušil zvonek od dveří. Anna, ještě v pyžamu, se vyhrabala z postele a vydala otevřít. Byla v šoku když otevřela dobře: "Mami, tati!" vykřikla a vrhla se je obejmout. Z vlastního rozhodnutí je neviděla několik týdnů a až teď si uvědomila jak moc jí chyběli. "Ahoj Sid. Moc rádi Tě vidíme," přivítali se s ní rodiče. Sid je pozvala dál aby nestáli na chodbě a mohli si popovídat.

Alice docela brzy přešla na téma, které ji trápilo: "Prosimtě co ste udělali s Adamem babičce? Včera řádila úplně šíleně." Doplnil jí Eduard: "No to teda... Takhle běsnou jsem jí dlouho nezažil." Nic. Jen jsme si s Adamem projevili trochu větší náklonost..." odpověděla zcela klidně Anna. Alice se na ní usmála, ale Eduarda zaskočila: "Cože? Vy se jako nějak...?" "Tati. Mezi mnou a Adamem prostě něco je, ale teprve to začíná." "Ale vždyť ti tolik ublížil..." měl Eduard obavu o svoji dceru. "To ano, ale teď mě několikrát zachránil a prostě dokázal, že své city myslí opravdu vážně," hájila Anička neoblomně svoji náklonnost k Adamovi "Asi už začínám chápat co se s mamkou dělo..." zabrblal si Eduard svou poznámku pod vousy. "Doufám, že i Ty nám nebudeš zakazovat se stýkat, mluvit a podobně," poznamenala Sid s docela velkou obavou ze svého otce. "Prosím? Ne. Je to přece jen tvoje věc. Babička Ti to zakazuje?" ptal se se zájmem až vyděšeně z toho co zase jeho matka tropí. "Jo. Vlastně nás vydírá, že důkaz Adamovi viny na mém stavu před lety, předá na policii," seznámila Anička hodně stručně své rodiče s realitou. "Ach jo... Já jí občas nezvládám," povzdechl si Eduard. "Co s ní?" zeptala se Sid s nadějí, že rodiče jí a Adamovi pomohou. Eduard na tu otázku jen pokrčil bezmocně rameny, ale Alice věděla hned jak pomoct. "A co když zmizí ta nahrávka? To nebude žádné vydírání a tím pádem ani žádný tlak," navrhla. "Mami, Ty jsi geniální," vykřikla Anna nadšeně a vrhla se jí do objetí. Eduard souhlasil: "No vidíš, to je nápad," a políbil Alici do vlasů.

Společně se s Annou domluvili tedy, že Alice s Eduardem zlikvidují video i jeho kopie a pak dají Aničce s Adamem vědět, že už nemusí být opatrní. Jen Anna bude muset být pár dní trpělivá, protože smazat všechny kopie a získat jistotu, že už žádné další neexistují bude chvilku trvat. Sid nějaká časová prodleva už tolik nevadila. Stačilo jí vědomí, že brzy nad nimi nebude mít její vlastní babička žádnou moc. O dohodě raději Adamovi nepsala aby plán Alice nějak neprozradila. Měla za to, že babička je schopná jí nechat sledovat i telefon.