Tenkrát? A co teď?

46. Zastání

...Najednou se do téhle hádky absolutně odnikud přimíchala Anička, která přišla za Adamem se zeptat, jestli spolu nepůjdou na oběd, ale zarazil jí rozhovor, nebo spíš řev, který z přípravny slyšela. Stála proto dobu v zákrytu za dveřmi a teprve teď se odhodlala ze svého úkrytu vyjít a taky se ke všem těm jedovatým slovům od její babičky vyjádřit. Nejprve ale musela babičku trochu uzemnit. "Tak tohle snad nemyslíš vážně?! Ten zbabělec tu seš ty, když si takhle zákeřná! Babi, já tě vůbec nepoznávám..." pustila se do babičky mnohem ostřeji než původně zamýšlela. Jakmile otevřela pusu, vyšlo to z ní úplně samo. "Sid, Ty tomu vůbec nerozumíš. Jsi moc mladá a naivní. Já už vím co je tenhle ten zač," rozhodila rukou s největším možným opovržením směrem k Adamovi, "Je to srab! Nehci abys zase trpěla. Nevidíš to, ale on ti zase ublíží," mluvila Sidonie jako by tam Adam vůbec nestál a taky jí neposlouchal. "Já jí už nemám v plánu ublížit," rozhodl se bránit sebe i Sid před jedovatostí kterou Sidonie plivala všude kolem sebe. Stoupl si tak aby stál před Sid a chránil jí tak před její babičkou, "Budu jí chránit úplně před vším i před všemi. Klidně i před její vlastní rodinou," rozhodl se Adam Sidonii vykolejit, stejně tak jako se o to pokusila ona, jen trochu víc kličkoval.

Sid se taky znovu postavila do obraného postavení vyšla z jeho zákrytu: "Už jednou sem ti řekla, že mi zachránil život. Jen díky němu stojím teď tady a nejsem v nemocnici roztrhaná kopytama žiraf, nebo ještě hůř... Pochop, že já v tom výběhu s sebou sekla kvůli dalšímu záchvatu. Ty žirafy nás mohly rozcupovat oba a on tam stejně šel a stejně mě vytáhl." "Ani..." chtěl Adam varovat Annu před problémem který z tohohle odhalení může vyplynout, Anna to ale nebrala na zřetel. Chtěla uchránit jen a pouze jeho před svou vlastní babičkou, které měla právě teď akorát tak po krk. "Je to tak Adame," otočila se Sid čelem k němu a pokračovala ve své řeči. Nemluvila už k babičce ale pouze přímo k Adamovi: "Pomohl jsi mi při kolapsu po tom napadení v baru, zachránil jsi mi život když jsi mohl přijít o ten svůj tady v zoo... Byl jsi tu teď pro mě vždycky ve chvíli kdy bylo třeba." Natáhla pravou ruku a dlaň jemně položila na Adamovu lícní kost. Adam opřel svou hlavu do její ruky ještě trochu víc a svou rukou si tu její na tváři přidržel. V Sidonii se začala vařit krev když viděla, že jejich náklonnost je mnohem hlubší než mohla tušit. "Před tím než tě zachránil tě malém nechal umřít! To ti přijde jako nějaká péče, starost , láska...?" odsekla Sidonie jakoby nemyslela celý život na nic jiného. Ono v podstatě to tak bylo. Tenkrát malém přišla o vnučku kterou z celého srdce milovala ač to dávala najevo jen sporadicky. Kdo za to nesl podle ní plnou zodpovědnost byl právě Adam. Měl jí v tu chvíli chránit, měl se o ní postarat,... On jí ale nechal jak kus špinavého hadru odhozenou bokem na schodech před jejich domem. Tenkrát ta nenávist k němu snad nebyla tak velká, ale postupně s jeho nepřítomností v jejich životě rostla a rostla až do téhle brutální podoby.

Sid se prudce otočila od Adama zpět k babičce a z očí jí létaly jiskry zloby: "A dost babi! Myslíš si, že všechno víš nejlíp že máš celou moudrost světa, ale ono to tak není. Tohle musíš nechat rozhodnout mě. Nemůžeš mi v téhle době vybírat partnery nebo nedej bože vybírat koho si mám vzít. Moc tě prosím nech to na nás. Adam mi jednou ublížil. Ano. Ale já mu odpustila. A on teď dokázal, že mě opravdu miluje. Já mu chci taky ukázat co k němu cítím... Proto to řeknu právě tady a teď před tebou," otočila se zase zpět čelem k Adamovi a zády k babičce. Adama chytla za ruce a usmála se na něj:  "Adame, jsi moje životní láska. Od chvíle co jsi se ztratil z mého života jsem nepotkala nikoho jiného kdo by ti sahal alespoň po kotníky a já proto byla celou tu dobu sama. Teď už vím, že jsem jen čekala na to až si znovu k sobě najdeme cestu a budeme se milovat ještě víc než předtím." V tuhle chvíli se nedokázal ani jeden z nich udržet a padla jejich první pusa píšící novou společnou budoucnost. 

"Sidonie Anno!" Okamžitě toho nech!" rozkřikla se na svojí vnučku Sidonie a škubnutím za Anny rameno je od sebe odtrhla a Aničku stáhla ke svému boku. "Tak tohle ste přehnali!" pokračovala vztekle jakoby s ní šilo deset čertů, "Myslela sem že se nějak v klidu dohodneme, ale očividně to nepůjde." "V klidu? To předtím bylo podle Vás v klidu?" ptal se Adam s ironickým posměškem. Sidonie mu za tu maličkou chvilku lezla krkem. Dřív se s ní bavil normálně, byla to docela milá paní, ale tohle bylo jako by se zbláznila. "Ano, bylo," odsekla Sidonie trochu klidněji. Sid stále držela dost silně za ruku, aby jí dala najevo ať se k Adamovi nepřibližuje a on k ní také ne. "Buď tu skončí Sid nebo Ty. Jinou možnost nevidím, tak si to do týdne rozmysli. A platí to co jsem řekla před naší vilou: jestli se k Sid přiblížíš na víc než dva metry, půjdeš sedět! Já si to pohlídám." Po těch slovech odešla z pavilonu plazů a vláčela s sebou i nebohou Sid. Té se začínali po tvářích koulet horké slzy. Jen co se dala s Adamem v podstatě zase dohromady, přilítla babička jako černá zloba a snažila se to všechno konečně hezké zničit. Když Sidonie Aničku dostatečně daleko od pavilonu plazů pustila, Anna se bez jakéhokoliv slova rozeběhla do svého pavilonu žiraf, kde se zavřela na záchodě a dlouho tam plakala. Z pocitu štěstí a zamilovanosti rychle sklouzla do neštěstí, nenávisti a bolesti. Také si musela docela dlouho mnout místo za které ji tak křečovitě a dlouho držela babička. Věděla, že to neudělala naschvál, ale pravděpodobně bude mít na tom místě obrovskou modřinu. Doufala, že jí doktor Vyšerma pomůže nejen s jejími rychle měnícími se pocity...