Tenkrát? A co teď?

49. Poštovní holub

Když se Anna vrátila do zázemí pavilonu žiraf, nečekala tam na ní jenom Eliška která se už vrátila zpět do pracovního módu, ale i její babička, která se očividně rozhodla počkat si přímo na místě na ovoce, které její dnešní jednání přinese. "Tak co Sidonko? Kdo z vás dvou tu skončí? Ty nebo on? To tvoje místo ve firmě je pořád volné..." naznačovala, že chce aby se Sid vrátila do jejich sklárny. Eliška pomalu začala chápat o čem jí Anička jen pár hodin zpět vlastně vyprávěla. Nedokázala najít mezi ní a její babičkou jedinou podobnost. Sidonie podle dojmu co na ní stihla udělat, byla arogantní, zahořklá, panovačná, zlá a nepřející. Kdežto Anička byla usměvavá, hodná, empatická a tak vůbec... prostě ty dvě byly nebe a dudy. "Tak prozatím ani jeden milá babičko," začala jí Sid dost ostře odmlouvat, "Já si beru jen volno, abych se mohla popasovat s tím, co to mám vůbec za příbuzné," odsekla a odešla někam pryč do útrob pavilonu. Sidonie za ní ještě stihla zavolat: "Ať skončíš nebo ne, jestli se k tomu zmetkovi přiblížíš nebo s ním jen promluvíš, tak se postarám aby v tom chládku skončil na fakt dlouho! Víš moc dobře, že já se za spravedlnost pro svou rodinu budu prát vždycky!" Z Eliščina postoje záhy Sidonie pochopila, že v zázemí žiraf už nemá co dělat a tak bez jakéhokoliv slova odešla pryč. Eliška se pak vydala za Annou. Chtěla od ní vysvětlení, toho, co řekla babičce a co se vlastně dělo u ředitelky před a po tom, co byla na koberečku ona. Sid jí popsala vše, jak si pamatovala, a taky se jí svěřila, že se musejí s Adamem držet od sebe v dostatečné vzdálenosti, aby to nedopadlo s Adamem zle. Stejně tak se svěřila s obavou, že tohle embargo její babička velice brzy rozšíří, nebo vlastně už rozšířila, i na telefonáty.

Eliška tak sama přišla se zajímavým návrhem: "Když se k sobě nemáte přibližovat a pravděpodobně si nebudete ani moct volat, tak je to zaprvé teda šílený a s prominutím je tvoje babička magor, ale za druhé, vám můžu třeba dělat rychlou spojku." Anička se na ní ušklíbla: "Takže se dobrovolně pasuješ do role poštovního holuba s mislostnými psaníčky? Tak to ani Ty nemůžeš myslet vážně," začínala se smát, protože si myslela, že to Eliška řekla jen ze srandy aby trochu zlepšila atmosféru. Ta to ale myslela úplně vážně a ten návrh byl regulérní. "Pokud nevymyslíš něco lepšího, u čeho vás nebude moct tvoje babička jen tak moct načapat, tak to vážně myslím," potvrdila Eliška vážnost svých slov. Anička nad tím nápadem kroutila nevěřícně hlavou. Nemohla něco takového po někom vůbec chtít. 

Do tohohle rozhovoru se vložil právě příchozí Břéťa, který zaslechl poslední větu a jeho policejní instinkt si z toho vybral jen to svoje: "Tak doufám, že se mi tu Anno nepokoušíte zatáhnout Elišku do něčeho nelegálního," poznamenávala s v tipem a pozdravil se s Eliškou. Ta měla s příchodem svého přítele ještě lepší nápad než do teď: "A co kdyby vám pomohl tady Břéťa?" nadhodila, aniž by se ho zeptala. "Ty tady takhle rozjíždíš dohody o mě beze mě, jo?" zeptala se na oko uraženě se smíchem. "Promiň ale jo. Tohle je krizová situace," zvážněla Eliška a kývla na Aničku aby Břéťu seznámila s problémem. Anně to chvíli trvalo, ale rozhodla se jít do toho. Musela Břéťu poprosit o mlčenlivost: "Budu ráda pokud mi pomůžete jako s pravdou pro Adama, ale tohle co vám mám říct může někoho mě blízkého dostat i do vězení." "V tom případě nepokračujte. Mám povinnost jakoukoliv takovou skutečnost hlásit," odpovídal na to Břéťa. Eliška do něj drkla a trochu se ho pokusila popostrčit jiným směrem: "Tak ti to neřekne jako policajtovi, ale kamarádovi, který má dobrý policejní znalosti." Břéťa se snažil bránit: "Elí. Víš, že ani tak to nepůjde, jestli v tom je nějaký trestný čin." "Je, ale už několik let starý, možná promlčený," naznačila Eliška. Břéťovi to najednou sepnulo: "Anno? Týká se to toho vašeho případu, že?" Anička na potvrzení přikývla. "A týká se to toho jediného člověka, kterého se nám nepodařilo dohledat respektive usvědčit, že to byl právě on kdo Vás nechal na těch schodech před Vaším domem?" "Je to tak," potvrdila Anička. Rozebírat se jí to moc momentálně nechtělo, vůbec neměla z tohohle rozhovoru dobrý pocit. Přítomná Eliška jí do toho ale přece jen tak nějak nutila. Břéťova zvědavost nakonec zvítězila nad oznamovací povinností. Věděl, že když slíbí, že nic nenahlásí, dozví se konečně pravdu o svém prvním ne zcela objasněném případu a tak se taky stalo. 

Anna mu řekla co se děje, kdo jí tenkrát nechal na těch schodech a kdo jí a Adamovi tím teď vyhrožuje. Břéťa byl značně v navážkách po tom, co všechno vyslechl. "Tak musím uznat, že zrovna Adama, jsme měli na seznamu podezřelých..." povzdychl si. Nerad slyšel, že to byl zrovna on, kdo se takhle k Anně zachoval.  "A můžete nám teda nějak pomoct?" vyptávala se Sid. Chtěla mít možnost se s Adamem normálně a bez strachu stýkat co nejdříve. "Upřímně, pokud  na vaší babičku nechcete podat oznámení za vyhrožování a vydírání a vaše paní ředitelka za pokus úplatku, tak tady momentálně žádnou cestu nevidim," zavrtěl nad její otázkou Břéťa hlavou z jeho bezradnosti. Bylo jasné, že i jeho samotného štvalo, že nevidí jak Anně s Adamem pomoct. Do tohohle se opět vložila Eliška: "No tak lásko... Určitě je něco, jak by šlo tady babičce Anny vzít tu zbraň z rukou." Břéťa se po ní ohlédl: "Eli, já řekl, že teď nevidím žádnou cestu. Musím nad tím pořádně popřemýšlet popřípadě se s někým poradit." To poslední co řekl se Anně vůbec nelíbilo: "To, že jsem to řekla vám, neznamená, že to musíte nějak šířit," ohradila se. Měla strach, že se tahle informace dostane k nesprávnému člověku a Adam skončí ve vězení vlastně díky Sid a bez přičinění Sidonie. To nechtěla dopustit. "Nebojte Anno. Jestli se budu s někým radit, tak to bude takový člověk, který si to zaručeně nechá pro sebe," slíbil. Anička nevěděla proč, ale Břéťovi tenhle slib věřila stejně jako ten předchozí. 

Najednou se v zázemí objevil další nečekaný návštěvník: "Anno, to jsem si mohl myslet, že budete tady. Už hodinu se Vám snažím dovolat. Máme přeci schůzku," začal Vyšerma trochu Anně vyčítat, že zapomněla na schůzku kterou ona sama z "naléhavých" důvodů přesunula na tento den. "Promiňte. Já na to zapomněla, ale řešili jsme tu snad ještě větší problém než si dokážete představit..." naznačovala, že se má doktor Vyšerma při jejich sezení na co těšit. "Tak se měj Ančo, a brzy se tu stav, ať víme, že jsi v pořádku a tvoje babička tě nepřivázala na řetěz," pokusila se být Eliška při jejich loučení na odchod vtipná. Břéťa s Vyšermou po sobě hodili trochu rozhozené pohledy. Podle toho, co oba o Anny babičce věděli, měli za to, že by toho Sidonie byla v krajní nouzi opravdu schopna a tak jim to vtipné nepřišlo. Sid ale odpověděla stejně vesele: "Tak mě v nejhorším přijedeš s Adamem vysvobodit. Ty na žirafě a Adam na želvě..." Obě se objaly a Sid v doprovodu doktora Vyšermy zamířila do svého bytu kde je čekal další dost složitý rozhovor.