Tenkrát? A co teď?

9. Další

Aničky ráno, i začátek pracovního dne byl docela podobný těm předchozím. Rozdíl byl jen v tom, že spousta lidí se po pozdravu Sid vyhnula, nebo jí naopak začalo prosit o půjčku či dokonce "malý sponzorský dárek". Anna se ze všech takových nepříjemných rozhovorů co nejrychleji vysmýkla a pokračovala tou nejkratší cestou k pavilonu žiraf. Bohužel si v danou chvíli neuvědomila, že ta cesta povede i kolem pavilonu plazů, kde by se teoreticky mohla střetnout s Adamem.

Co čert nechtěl, opravdu tam potkala právě jeho. Vypadalo to, že se jen minou přičemž si vymění nenávistné pohledy a každý si půjde po svém. Sid to ale nevydržela a zastoupila Adamovi cestu: "Myslela jsem, že se držíš zásad stejně jako já, ale očividně i ty tvoje šly dost do kopru... Svojí karmu sis ale tím prozrazením mého jména fakt nezlepšil..." procedila Sid mezi zuby a dala se do odchodu dál k pavilonu žiraf. Když míjela Adama, ten jí zachytil za zápěstí a s cuknutím ji stáhl zpět před sebe aby jí viděl do tváře. I když to cuknutí zpět bylo nepříjemné, celou dobu si dával až moc velký pozor aby Anně svým stiskem jakkoliv neublížil. Anna se Adamovi vzdorně podívala do tváře: "Co je?" zeptala se ještě víc naštvaně než před tím. Adam na takovou otázku reagoval velmi nečekaně: "Ať jsem teď jakej jsem, s mými zásadami se nehnulo ani o píď. Jak už jsem ti řekl včera: já - to - nikomu - neřekl," skoro vyslabikoval, aby to Anička snáze pochopila, "Vyhrožoval jsem tím, to ano. To proto aby jsi byla první Ty, kdo jim to řekne. Z pomluv to má vždy mnohem větší a horší dopad. Asi jsem tě chtěl i po tom všem trochu chránit," vyklouzly jeho myšlenky z hlavy nedopatřením do jeho slov. Řekl to i tak úplně bez emocí. Sid se jen ironicky šklebila aby mu dala najevo, že ona mu opravdu na špek neskočí. "Já to prostě neudělal. Právě moje zásady mi to nedovolily." Sid se při těchto slovech zdálo, jako by na setinku vteřiny najednou viděla v jeho očích toho starého Adama kterého kdy milovala. Z toho se její srdce úplně zbláznilo. Vzápětí byl onen záblesk však zase ten tam. Zeptala se proto na otázkou, kterou si chtěla ověřit, že Adam říká pravdu: "A kdo to prozradil, když ne ty?" Adam si přitáhl Sid za ruku ještě maličko blíž k tělu, a ona tak měla možnost cítit jak i jemu srdce v hrudníku dělá kotrmelce. "Nejsem práskač. Jen bys měla asi taťkovi říct, že tady jsi Anna, ne Sid, a někteří lidé poslouchají i to, co nemají a co se jich netýká..." Potom zápěstí Anny pustil a ztratil se v útrobách svého pavilonu.

Sid musela ještě chvilku po tomto zvláštním setkání stát na místě a uklidnit své srdce aby se navrátilo do normální rytmu. Ta maličká jiskřička z minulosti v Adamových očích jí dala naději, že stále není vše ztraceno a dodalo jí to další odvahu pokračovat v tom co začala - vysvětlit Adamovi co se tenkrát opravdu stalo a otevřít jeho zaslepené oči.

Nad tím přemýšlela i celé dopoledne, čehož si nemohla nevšimnout Eliška: "Ančo? Je všechno v pohodě?" zeptala se dost starostlivě. "Jo, je. Jen..." po pár slovech se ale Anna zarazila, protože Elišce zatím nechtěla nic říkat. Ta jí k její smůle vyslýchala dál: "Jen? Neměli jste s Adamem další veřejný výstup, že ne?" ptala se docela znepokojeně. "Veřejný ne. Teda myslím, že nás nikdo neviděl," nepřímo souhlasila Sid, že se její zadumaná nálada točí opravdu okolo Adama. "O co šlo tentokrát?" zajímalo Elišku dál. "V podstatě to samý jako předtím..." odpověděla Anna neurčitě a doufala že tohle téma vyšumí.

Měla štěstí. Eliška totiž měla skvělou novinku o kterou se chtěla a musela podělit: "Sid, víš jak jsme se bavily, že nám třeba za pár měsíců pošle koordinátor chovu nějakou novou chovnou samici?" ptala se Eliška zatímco se jí na tvář pomalu vkrádal úsměv. "No?" reagovala Sid dost úsporně a čekala na Eliščino vysvětlení. Ta ho ze sebe přímo vyhrkla: "Tak opravdu bude! A dokonce už příští týden." Sid povytáhla překvapeně obočí: "Wow! Tak to je teda mazec. Nějak rychle, ne?" bylo znát, že je Anna dost skeptická. Eliška si toho, že nesdílí stejné nadšení jako ona nemohla nevšimnout. "Co je? Čekala sem teda víc nadšení," trochu si do Sid rýpla. "Já jsem nadšená, jen mě zarazila ta rychlost. Ve škole jsme se učili, že transporty zvířat se řeší týdny až měsíce dopředu aby nebylo ohroženo zvíře a ani lidi kolem," obhajovala Anna svůj postoj k tak rychlé přípravě přesunu žirafy. Eliška jí oponovala: "Ve standartních situacích ano, ale tohle je mimořádné. V zoo v Hamburku mají akutní situaci, kdy tuhle samici nutně potřebují přemístit. Jinak by jí museli utratit..." Sid si povzdechla: "To ne..." Eliška to potvrdila přikývnutím: "Je to tak. A je to podle všeho krásná, mladá, zdravá samice a do našeho chovu se hodí i skvěle geneticky." Tohle Sid už na sto procent přesvědčilo, že se nebude jednat o nějaký problém a na nový žirafí přírůstek se začala těšit společně s Eliškou.